Bývalí vrcholní představitelé komunistického režimu v Československu budou i nadále pobírat snížené důchody. Ústavní soud (ÚS) neveřejně odmítl stížnost někdejšího brněnského stranického funkcionáře, která byla spojená také s návrhem na zrušení části zákona o důchodovém pojištění, zjistila ČTK z usnesení v databázi soudu. Zákon podle soudů sleduje legitimní cíl, přičemž zásahy do konkrétních penzí nejsou tak tvrdé, aby narušovaly právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.
Spor s Českou správou sociálního zabezpečení (ČSSZ) vedl Pavel Pilný, vedoucí tajemník Městského výboru Komunistické strany Československa v Brně z let 1988 a 1989. Ústav pro studium totalitních režimů jej zařadil na seznam představitelů komunistického režimu a ČSSZ mu snížila penzi o 600 korun. Muž podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji zamítl. Úřad prý neměl jinou možnost, postupoval přesně podle zákona, který je pro něj závazný.
Zákon funguje tak, že se procentní výměra starobního důchodu snižuje o 300 korun za každý započatý rok, kdy člověk zastával některou z vysokých funkcí ve straně, Státní bezpečnosti, Pohraniční stráži nebo Lidových milicích.
Loni se případem zabýval Nejvyšší správní soud (NSS), podle kterého právní úprava odráží nutnost vyrovnat se s dřívějším nedemokratickým režimem, aniž by byla nepřiměřeně tvrdá. „Zákon o důchodovém pojištění obsahuje záruky, aby výše důchodu ani po snížení neklesla pod určitou hranici, a aby se tak dotčená osoba nedostala do situace, kdy by ztratila prostředky k obživě,“ rozhodl NSS.
V ústavní stížnosti poukázal Pilný na zásah do majetkových práv. Zákon navíc považuje za diskriminační. Kritizoval také skutečnost, že snížení penze je založené na paušálním kritériu, bez individuálního posouzení míry skutečného vlivu, pravomocí, délky výkonu funkce či následného postoje. Jde prý o „kolektivizaci odpovědnosti“ neslučitelnou s ústavním pořádkem a principy demokratického státu.
ÚS považoval stížnost za zjevně neopodstatněnou, tedy se jí nezabýval věcně, přesto se v usnesení k Pilného argumentům i právní úpravě vyjádřil. Dospěl k závěru, že nejde o nepřípustnou diskriminaci. Zákon nedopadá na všechny členy strany, ale jen na vrcholné představitele a stěžejní členy jejího aparátu.
„Pokud ČR jako demokratický právní stát již v minulosti deklarovala, že komunistický režim považuje za protiprávní, zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný, je míra, v jaké se některé osoby na udržování tohoto režimu podílely, legitimním rozlišovacím znakem. Z těchto důvodů nelze úspěšně namítat ani to, že by se jednalo o skrytou (nepřímou) diskriminaci osob na základě politického smýšlení,“ stojí v usnesení soudce zpravodaje Martina Smolka.
Důvodem ke změně zákona bylo to, aby lidé, kteří se podíleli na totalitní moci, nečerpali v důchodu nepřiměřené a společensky neobhajitelné výhody. Podobně postupovaly i jiné postkomunistické země. V případě Polska a Německa v minulosti Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že snížení důchodových dávek představitelům komunistického režimu je akceptovatelné řešení.
