V komunitě Dragon Springs ve státě New York znovu ožívá krása a velkolepost architektury z období dynastie Tang.
Pouhou hodinu od ruchu newyorské metropole, v idylickém údolí obklopeném mírnými kopci, začala malá skupina čínských přistěhovalců vracet lesk tradiční architektuře a kultuře své vlasti. Srdcem této komunity je rozsáhlý stavební komplex, který jako by vystoupil ze stránek klasického čínského románu. Areál nese poetický název Dragon Springs – „Dračí prameny“.
Lai Hanchang, vedoucí stavby celého projektu, nás provází dílnou, v níž ručně vyřezává trámy a střešní římsy pro nové budovy. Ty – stejně jako vše ostatní v Dragon Springs – vznikají tradičními tesařskými metodami. V konstrukcích nenajdete jediný hřebík ani šroub.
„Rovné, široce rozprostřené střechy dynastie Tang byly vznešené a velkolepé, stejně jako lidé té doby, kteří v sobě spojovali všechny aspekty konfucianismu, buddhismu a taoismu,“ říká Lai Hanchang, stavitel tradiční čínské architektury.
Následovat cestu
V roce 2001 se Lai přestěhoval z Taiwanu na horu v západní části státu New York, která byla tehdy téměř celá pokrytá lesy. Jediné, co věděl, bylo, že malá skupina praktikujících Falun Dafa pod vedením Li Hongzhiho, zakladatele této duchovní praxe, chce vybudovat rozsáhlý komplex s budovami věrně napodobujícími styl dynastie Tang.
„Tehdy jsem o architektuře dynastie Tang ani o stavbě tradičních dřevěných konstrukcí nevěděl vůbec nic,“ vzpomíná Lai. Ve své vlasti pracoval jako výrobce nábytku. Když však začal spolupracovat s mistrem Li, postupně si osvojil intuitivní porozumění dávno zapomenutému umění dřevěných spojů a stavebních technik – dovednostem, které byly v Číně během dynastie Tang před více než tisíci lety dovedeny k dokonalosti.
S Falun Dafa, meditační praxí zaměřenou na zušlechťování těla i mysli, se Lai poprvé setkal v roce 1997 prostřednictvím své rodiny. Ta mu představila její základní principy – pravdivost, soucit a snášenlivost. Od chvíle, kdy začal praktikovat jemná cvičení a studovat učení mistra Li, pronikla praxe Falun Dafa do všech oblastí jeho života. Tehdy by ho však ani ve snu nenapadlo, kam ho tato krásná duchovní praxe jednou zavede – ke stavbě pagody nebo velkolepé haly inspirované největšími architekty a císaři čínských dějin.
Vzpomínky na zapomenuté časy
Do dnešních dnů se dochovalo jen velmi málo staveb z období dynastie Tang. Téměř neexistují ani knihy či plány. Starobylé znalosti o architektuře této éry byly téměř zcela ztraceny. Lai však byl do tohoto umění uveden svým učitelem.
„Mistr Li nás naučil všechno. Ukázal nám, jak vytvářet spoje sunmao bez hřebíků a jak stavět budovy s konstrukcí dougong.“
Sunmao je tradiční čínská tesařská technika, při níž se dřevěné části spojují pomocí čepů a dlabů bez použití hřebíků či šroubů. Termín dougong označuje složitý systém vzájemně zapadajících dřevěných prvků, který propojuje stěny, sloupy a střechy a zároveň podpírá široce vyčnívající střešní římsy.
Ve své domovině na Taiwanu nebyl Lai považován za zvlášť zručného řemeslníka. Naopak – aby porozuměl moderním konstrukčním plánům, musel se snažit dvakrát více než ostatní. Když se však v Dragon Springs setkal s komplexními konstrukcemi tradičních technik sunmao a dougong, které by představovaly výzvu i pro zkušené architekty, překvapilo ho, jak snadno je dokáže pochopit.
„Buddhistické učení věří v reinkarnaci. Všichni máme své předchozí životy. Myslím, že jsem tyto techniky používal už dříve. Praktikování Falun Dafa ve mně tyto vzpomínky a tuto moudrost probudilo,“ říká Lai.
Slavná dynastie Tang
„Mistr Li se snaží o oživení božsky inspirované tradiční čínské kultury ve všech jejích aspektech. Pokud jde o architekturu, dává přednost stylu dynastie Tang,“ vysvětluje Lai.
Dynastie Tang (618–907 n. l.) byla obdobím mimořádného hospodářského, uměleckého a kulturního rozkvětu a architektura tehdy dosáhla vrcholné úrovně. Budovy této éry s mohutnými sloupy, jemně propracovanými střešními nosníky, výraznými trámy a rovnoměrně zakřivenými střechami vyzařují majestátní vznešenost. Koncepce výstavby dřevěných staveb byla v té době komplexní a vysoce rozvinutá.
„Architektura dynastie Tang se vyznačuje velkými, impozantními střechami,“ poznamenává Lai. „Jejich široké střešní římsy se rovnoměrně rozprostírají do všech čtyř světových stran. Nejsou prohnuté vzhůru jako střechy z období dynastií Ming a Qing.“
„Rovné, široce rozprostřené střechy dynastie Tang byly vznešené a velkolepé, stejně jako lidé té doby, kteří v sobě spojovali všechny aspekty konfucianismu, buddhismu a taoismu.“
Aby unesla obrovské střechy, využívá architektura dynastie Tang systém na sebe skládaných a vzájemně propletených dřevěných prvků, který připomíná obrovské trojrozměrné puzzle. Tento složitý systém dougong v tangském stylu se zdál být zapomenutý, dokud mistr Li své žáky nevedl k tomu, aby znovu objevili jeho tajemství.
Lai nedávno dokončil v Dragon Springs pětipatrovou pagodu vysokou přibližně 45 metrů. Celá stavba byla vytvořena pomocí technik sunmao a dougong, bez jediného hřebíku či šroubu.
„Na dřevěnou konstrukci je tato pagoda opravdu velmi vysoká – zvlášť když impozantní střechy ve všech pěti patrech mají stejnou velikost. Nosnost dřeva jsme skutečně využili až na hranici možností. Během stavby nesměla odchylka mezi jednotlivými patry překročit 5 milimetrů. Jinak by se konstrukce stala nestabilní.“
Výsledek je ohromující: když se v Dragon Springs zlaté střechy rozzáří na slunci, zdá se, jako by budovy neslo samo nebeské světlo. Tato architektura svědčí nejen o řemeslné dovednosti svých tvůrců, ale také o jejich duchovní čistotě a spojení s božským.
Oživení božské kultury
Pro Laie však stavba Dragon Springs znamená mnohem víc než pouhé oživení tradiční architektury. Vnímá ji také jako proces obnovy ztraceného duchovního dědictví tradiční kultury. Číňané odedávna věří, že jejich kultura je darem nebes. Vynikající schopnosti nevznikají jen technickou dovedností – vyžadují také kultivaci vlastního charakteru.
Básník Lu You z období jižní dynastie Song kdysi napsal: „Eseje píše nebe; nadaný člověk je pouze náhodou přijímá.“ Staří Číňané označovali obzvlášť brilantní prvky v malířství nebo literatuře často jako „geniální tah bohů“. V řemeslech se výjimečná díla často popisují jako „božská“ či „nadpozemská“.
Aby rozvíjel svůj architektonický talent, soustředí se Lai více na kultivaci svého charakteru než na samotné dovednosti. Podle něj je to mnohem obtížnější než naučit se určitou techniku. Jeho žena ho někdy žertem nazývá „špalkem“, protože je tak klidný a zdrženlivý. Chrám však žádný člověk nepostaví sám. Jeho tým v Dračích pramenech tvoří lidé z celého světa s velmi odlišným kulturním zázemím – a konflikty se proto občas objeví.
Když napětí vzroste, pomáhá mu učení mistra Li obrátit se do vlastního nitra a zklidnit se, vysvětluje Lai. Jakmile jasně rozpozná své vlastní slabosti, snaží se je zlepšit dříve, než se začne zabývat vnějšími problémy.
„Během budování Dračích pramenů byly podmínky často náročné. Požadavky jsou vysoké a někdy jsem si nebyl jistý, zda se všechno podaří. Když se však držím principů pravdivosti, laskavosti a snášenlivosti, vždy nakonec překvapivě najdu řešení,“ podotýká Lai.
„Když se dnes ohlédnu zpět, celý proces vzniku tohoto místa mi připadá jako zázrak. Kdyby můj šéf a kolegové z doby před dvaceti lety viděli, čeho jsem dnes dosáhl, byli by ohromeni.“
Tento článek vyšel původně na magnifissance.com pod názvem „Traditional Chinese Architecture Reborn in New York“.
Další inspirativní články najdete na magnifissance.com a na sociálních sítích: instagram.com/magnifissance.
–etg–
