Komentář
Jaký vliv mělo na Rumunsko zrušení rumunských voleb kvůli údajné ruské vlivové kampani, která s odstupem času nebyla dokázána, aneb jak se zachraňuje demokracie tím, že se ničí.
Existuje zvláštní druh politické sebevraždy, při níž aktér upřímně věří, že brání hodnoty, které právě pohřbívá. Rumunsko v letech 2024–2026 poskytuje pro tento jev učebnicovou ilustraci s tím hořkým dovětkem, že mnozí její autoři pravděpodobně dodnes nepochopili, co způsobili.
Zrušení voleb
V listopadu 2024 vyhrál první kolo prezidentských voleb Călin Georgescu – kandidát, jehož průzkumy těsně před volbami odhadovaly na méně než deset procent. Toto překvapení samo o sobě neznamená manipulaci, překvapení jsou v politice běžná, zvláště tehdy, když průzkumné agentury systematicky podceňují tzv. protestní hlasy. Přesto čtyři dny před plánovaným druhým kolem prezident Iohannis odtajnil zpravodajské dokumenty CSAT, Ústavní soud otočil své původní rozhodnutí o platnosti prvního kola a volby byly zrušeny s poukazem na „ruské hybridní operace“.
Jenže odtajněné dokumenty samy o sobě tento závěr nenesly. Jak konstatovala analýza Atlantic Council, velká část aktivity na TikToku a Telegramu, která Georgescovi přinesla virální nárůst podpory, byla podle tehdy platného rumunského volebního práva legální.
Rumunský investigativní server snoop.ro zveřejnil informaci z daňové správy ANAF, že klíčová TikTok kampaň byla financována nikoli Moskvou, ale rumunskou Národní liberální stranou jako pokus přetáhnout hlasy od sociálních demokratů a byla skrze hashtag prakticky převzata Georgescem, což bylo mimořádně zajímavé.
Zpráva amerického sněmovního výboru z února 2026 pak cituje interní dokumenty TikToku předané Evropské komisi, z nichž vyplývá, že platforma sama nenašla žádné důkazy o koordinované zahraniční kampani. Evropská komise zprávu odmítla. Zpravodajské dokumenty CSAT používaly termín „státní aktér“ bez jakéhokoliv analytického zdůvodnění jako holé tvrzení, které se v prostředí poinvazní paranoie z Ruska nijak nepotřebovalo prokazovat.
Přímé propojení Georgescovy kampaně s ruským státem prokázáno nebylo. Existovaly náznaky, okolnosti, asociace, ale žádná kouřící pistole, žádný tok peněz z Kremlu, žádný doložený řetězec příkazů. Na základě těchto indicií byl zrušen výsledek voleb, v nichž hlasovala více než polovina registrovaných voličů.
Opakované volby – případ pro učebnice marketingu
Namísto opakování voleb s Georgescem, který byl mezitím vyšetřován pro ohrožení ústavního pořádku a propagaci fašismu a vyloučen z kandidatury, proběhly v květnu 2025 volby nové, kde hlavním kandidátem pravice byl George Simion. Ten v prvním kole získal 41 % hlasů, přičemž před celou krizí představovala jeho AUR parlamentní stranu s osmnácti procenty.
Ve druhém kole zvítězil Nicușor Dan s 53,6 % oproti Simionovým 46,4 % avšak v souboji, jehož výsledek byl těsný a jehož legitimitu část rumunské veřejnosti odmítá, neboť preferovaný kandidát původních voleb byl ze hry odstraněn institucionálním rozhodnutím, nikoli demokratickým hlasováním.
Danovi přitom pomohla masivní mobilizace proevropských sil, mediální pokrytí a implicitní podpora bruselských institucí, které zájem na výsledku nijak neskrývaly. Americký viceprezident J. D. Vance to na Mnichovské bezpečnostní konferenci nazval „ošklivým“ příkladem demokratického úpadku.
Obvinění poraženého Georgesca
Paralelně s jeho vyloučením z voleb spustila rumunská prokuratura proti Georgescovi dvě trestní řízení. První, za legionářskou propagandu, se opírá o údajně zdokumentované veřejné výroky, glorifikaci maršála Antonesca, legionářský pozdrav na protestu v roce 2021, rétoriku znovuobrody typickou pro fašistická hnutí meziválečné Evropy. Otázka, proč prokuraturu nezajímaly v době, kdy je Georgescu pronesl, tedy roky před volbami, zůstává bez odpovědi.
Druhé řízení je procesně závažnější a věcně slabší. Georgescu byl kandidát, který vyhrával regulérní volbu. Měl legitimní demokratickou cestu k moci a zbývaly mu čtyři dny do druhého kola, kde byl favoritem. Prokuratura tvrdí, že Georgescu byl tzv. „intelektuálním autorem“ pokusu o převrat, který měl zorganizovat žoldák Horațiu Potra, bývalý příslušník Francouzské cizinecké legie a velitel milicí v Kongu, se svými muži.
Schůzka Georgescu–Potra proběhla 7. prosince 2024, den poté, co mu Ústavní soud zavřel dveře k moci. To je sice moment, kdy teoretický motiv ke vzteku existuje, ale prokuratura tvrdí, že mělo jít o koordinaci ozbrojeného chaosu. „Intelektuální autorství převratu“ je ale specifická právní kategorie, která vyžaduje silné důkazy o záměru a koordinaci.
Přímo o obsahu schůzky neexistují žádná svědectví. To, že Potra je přinejmenším „zvláštní“ člověk, který byl zvyklý na speciální řešení není pochyb. Ale Rumunsko s jeho historií je v tomto velice „unikátní“. Nicméně po zátahu rumunské policie na Potra a jeho „kamarády“, při kterém byly objeveny i zbraně, peníze a zlato a díky tomu bylo dle úřadů zabráněno převratu, Potra odjel do Dubaje, kde byl údajně zadržen na podzim 2025. Podle rumunských zpráv se Potra v současnosti nachází ve vazbě v Bukurešti.
V březnu 2026 pak bukurešťský odvolací soud rozhodl, že velká část důkazního materiálu v tomto druhém případě byla získána nezákonně a musí být z řízení vyloučena, což fakticky podkopalo páteř obžaloby. Proces ale nekončí a tak na výsledek musíme počkat.
Z určitého úhlu pohledu ale pro mnoho komentátorů vzniká struktura, která má charakteristiky politického procesu kandidát je vyloučen z voleb institucionálním rozhodnutím, vzápětí čelí trestnímu stíhání za čin, u něhož klíčové důkazy jsou soudem odmítnuty jako nezákonně získané. Zda jde o skutečný politický proces nebo čin byl skutečně plánován a jedná se o sérii nešťastných procesních selhání, rozhodnou soudy, ale pochybnosti, které tato struktura vyvolává, jsou legitimní a nelze je odbýt jako ruskou propagandu.
Vládní krize – sklizeň toho, co bylo zaseto
Danova koaliční vláda nastoupila v červnu 2025 s mandátem stabilizovat rumunské veřejné finance, schodek státního rozpočtu dosahoval více než dvojnásobku unijního limitu. Rumunsko se v roce 2026 potýká s obrovským rozpočtovým deficitem (nejvyšším v EU, Fitch Ratings v květnu 2026 potvrdila rating BBB- s negativním výhledem), technickou recesí (HDP v prvním kvartále 2026 meziročně klesl o 1,7 %) a vysokou inflací, což vedlo k rozpadu koalice kvůli neshodám na úsporných opatřeních.
Zatímco obranný rozpočet vzrostl o desítky procent, výdaje na školství a zdravotnictví stagnovaly nebo klesaly. Premiér Bolojan se pravidelně scházel s Radou zahraničních investorů a Americkou obchodní komorou, které označoval za „ekonomické velvyslance Rumunska“, čímž si vysloužil u obyvatel image správce cizích zájmů, nikoliv rumunských.
Koncem dubna 2026 opustila koalici Sociálně demokratická strana. Společně se Simionovou AUR podala návrh na vyslovení nedůvěry a 5. května 2026 padla vláda velkou většinou v parlamentu. Bolojanovi vlastní koaliční partneři z dalších stran se zdrželi, raději opustili loď, než aby se za ni postavili.
Tímto hlasováním padl cordon sanitaire – neformální dohoda středových stran o nevstupování do jakéhokoliv spojenectví s tzv krajní pravicí Simiona. Sociálně demokratická strana PSD, strana, která původně stála za zrušením Georgescových voleb a prezentovala se jako záchranný val evropských hodnot, se bez zaváhání spojila s tou samou krajní pravicí, kvůli níž celou operaci z prosince 2024 zdůvodňovala. Spolehlivost ideologických bariér se ukázala být přesně tak velká, jako je momentální politická výhodnost jejich překročení.
Čísla, která mluví za vše
Před krizí v listopadu 2024 získávala Simionova AUR ve volbách 18 % hlasů. Simion osobně v druhém kole opakovaných prezidentských voleb získal 46,4 %. Dnes průzkumy ukazují pro AUR 35 až 40 %, tedy více než dvojnásobek a s výrazným odstupem nad druhou stranou v pořadí a tím je nejsilnější stranou v zemi.
Institucionální intervence z prosince 2024 měla zabránit nástupu antiestablishmentového populismu. Jejím výsledkem je nejsilnější antiestablishmentový populismus v rumunských poválečných dějinách, vládní vakuum bez zřejmého řešení a politická krajina, v níž si žádná strana netroufá obhájit rozhodnutí, která přijala. Důvěra v instituce – volební úřady, Ústavní soud, zpravodajské služby, prokuraturu leží na historickém minimu právě u těch voličů, kteří by za jiných okolností mohli být nejspolehlivějšími obránci demokratického systému.
Zásahy do demokratických pravidel ve jménu demokracie mají tu nepříjemnou vlastnost, že demokracii neochrání, pouze přesunou její krizi o několik měsíců dál a zpravidla ji cestou zesílí. Rumunsko to právě předvádí s krutou přesností a tak si nemyslím, že by naše tehdejší demonstrace neměla opodstatnění.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
