Oblíbený dětský příběh Antoina de Saint-Exupéryho zkoumá témata, která rezonují v srdci.
Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho se prodal ve více než 200 milionech výtisků po celém světě, což jej řadí mezi nejprodávanější knihy všech dob.
Navzdory své popularitě je Malý princ poněkud záhadný. Na první pohled jde o dětskou knihu, ale čte se jako kombinace dětské bajky, surrealistické fikce, poezie, memoárů, snového vyprávění a platónského dialogu – nepravděpodobná směs, která je přesto hluboce dojemná a okouzlující. Její význam je nejednoznačný a konec otevřený různým interpretacím. Působí jako bajka nebo podobenství, avšak nelze ji jednoznačně zařadit jako příběh s jasným morálním ponaučením.
Tato mezinárodně oblíbená moderní klasika si získala srdce čtenářů díky své jednoduchosti, která proniká k podstatným pravdám o dětství a dospělosti, lásce a vztazích, úžasu, věrnosti, touze a ztrátě.
O autorovi
Mnohé z této záhadné knihy odráží život jejího autora, Antoina de Saint-Exupéryho, tragické postavy, která zahynula při bojovém letu za druhé světové války. Tento francouzský básník a pilot se narodil v roce 1900 ve francouzském Lyonu a ve věku 15 let přišel o mladšího bratra se zlatými vlasy, který podlehl revmatické horečce. Jedna z možných interpretací Malého prince ho chápe jako reflexi této rané ztráty, přičemž postava malého prince představuje Saint-Exupéryho zesnulého bratra.
Antoine de Saint-Exupéry byl posedlý létáním a navzdory několika haváriím strávil mnoho času létáním. Jedna z nich se odehrála v Libyjské poušti – stejně jako v případě letce v Malém princi.
Další podobnost mezi jeho životem a fikcí spočívá v jeho vztahu s manželkou Consuelou, která měla složitou a nepředvídatelnou povahu, podobně jako růže na planetce malého prince. Někteří kritici vidí paralelu mezi rozporuplným vztahem malého prince k růži a Saint-Exupéryho vztahem k manželce. Sama Consuelo si tuto spojitost zřejmě uvědomovala – napsala autobiografii s názvem Paměti růže. Přímé biografické souvislosti však zde končí.
Román se zabývá tématy a otázkami, které se dotýkají každého. Vypráví o letci, který ztroskotá v poušti a setká se s dítětem zvaným jednoduše Malý princ. Chlapec požádá pilota, aby mu nakreslil beránka, kterého si chce vzít na svou planetku – asteroid sotva větší než dům. Postupně se pilot dozvídá, že malý princ na své planetce pečoval o růži, která ho svou náladovostí přivedla k rozhodnutí odejít, přestože ji miloval. Během svého putování malý princ navštěvuje několik planet a setkává se s dospělými, kteří zosobňují různé povahové rysy: s králem, jenž touží vládnout nade vším, domýšlivcem, který se vidí jako největší obdivovaný, pijákem, jenž pije, aby zapomněl, že se stydí, byznysmenem, který si myslí, že vlastní hvězdy, a lampářem, jenž svědomitě plní svůj rozkaz a každou minutu rozsvěcuje a zhasíná svou lampu.
Touha po přátelství a společenství ho nakonec zavede na Zemi, kde potká lišku, která ho učí o lásce a věrnosti. Odtud se dostane k pilotovi v poušti. Čím déle však cestuje, tím více se touží vrátit ke své růži.
Množství lekcí
Jednoduchost vyprávění, které postrádá širší kontext, složitou charakterizaci či realistické prostředí, mu umožňuje proniknout rychleji a přímo k jádru věci skrze poetickou, téměř mytickou optiku. Jaké jsou ty klíčové otázky? Navzdory své krátkosti nabízí Malý princ mnoho odpovědí. V tomto textu se však zaměříme pouze na tři: dětství, osamělost a to, jak pohled na svět očima lásky mění vše.
Vypravěč, tedy pilot, začíná příběh vzpomínkou na své dětství, kdy několik dospělých nedokázalo pochopit význam jeho kresby. Neschopnost dospělých porozumět tomu, co je v životě skutečně důležité (na rozdíl od dětí), se stává opakujícím se motivem. Je důležité pochopit, že Saint-Exupéry používá pojem „dospělí“ nejen jako označení věku, ale jako charakteristiku těch, kteří ztratili své dětské okouzlení světem.
Tito dospělí se pohroužili do „vážných“ záležitostí, jako je počítání čísel, honba za módními trendy, hromadění majetku a usilování o moc. Jak vypravěč poznamenává, tito lidé nemají zájem o hroznýše, pralesy ani hvězdy.
Téma dětského pohledu na svět se dále zdůrazňuje v raném dialogu mezi pilotem a malým princem. Pilot je zaměstnán opravou svého letadla a začne být podrážděný neustálými otázkami malého prince. Nakonec mu princ položí zásadní otázku: zda jeho beránek spase květinu na jeho planetce.
Rozzlobený pilot vykřikne: „Ale kdepak! Já nic nemyslím!“ A podrážděně dodá: „Já myslím na vážné věci!“
Princ na to odpoví: „Mluvíš jako ti dospělí!“ Vypravěč přiznává, že ho to trochu zahanbilo. Malý princ však nemilosrdně pokračuje: „Všechno spleteš dohromady… Všechno pomícháš! Už miliony let si květiny tvoří trny. A beránci je přesto po milióny let okusují. A to není vážná věc, snažíme-li se pochopit, proč se květiny tolik namáhají, aby měly trny, když ty trny na nic nejsou? Copak boj beránků a květin není důležitý? Není to vážnější a důležitější než počítání toho tlustého červeného pána? A co když já znám květinu, jedinou na světě, protože neroste nikde jinde než na mé planetce? A co když mi tu květinu nějaký beránek rázem zničí, jen tak, jednou zrána, a ani si neuvědomí, co dělá? To že není důležité?“
Saint-Exupéry zde vyjadřuje několik zásadních myšlenek: Zaprvé, to, co se dospělým zdá nepodstatné, může být v dětském světě nesmírně důležité a nemělo by být dospělými přehlíženo. Zadruhé, činnosti, které někdy dospělé zcela pohltí – například nekonečné počítání čísel, jako to dělá byznysmen na osamělé planetě – mohou být méně smysluplné než otázky, které si kladou děti. Dítě se zajímá o to, co vidí, zná a prožívá. Klade otázky, které dospělým mohou připadat nepraktické. Právě proto ale někdy lépe chápe jedinečnost a krásu každé věci – i té nejmenší, nejskrytější a zdánlivě neužitečné.
Malý princ vysvětluje, jak mít rád jedinou věc může změnit pohled na celý vesmír: „Má-li někdo rád květinu, jedinou tohoto druhu na miliónech a miliónech hvězd, stačí mu, aby byl šťasten, když se na hvězdy dívá. Řekne si: ‚Tam někde je má květina…‘“
Oddanost malého prince jeho dávno ztracené květině podtrhuje další zásadní téma knihy – samotu. Osamělost je přítomná na každém kroku: Pilot ztroskotá uprostřed pouště, daleko od jakékoli civilizace. Malý princ žil sám na své planetce, dokud se na ní neobjevila růže, kterou však nakonec opustil. Jak sám řekl: „Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád.“ Když malý princ dorazí na Zemi, ocitne se v pusté a opuštěné poušti. První bytostí, kterou malý princ na Zemi potká, je had. Když se ho princ zeptá, kde jsou lidé, had odpoví: „Osamělí jsme i mezi lidmi.“ Později se setká s liškou, která mu řekne: „Ochoč si mě, prosím!“ Princ si ji ochočí, ale nakonec se s ní musí rozloučit.
Tento všudypřítomný pocit osamělosti jen umocňuje vzácnost lásky a vztahů, když se v knize objeví, což nás vrací k myšlence, jak láska proměňuje náš pohled na život. Právě liška hovoří o tomto tématu nejvýstižněji a její slova jako by odhalovala srdce celé knihy. Říká malému princi:
„Ochoč si mě a budeme jeden druhému jedinými na světě. Ty budeš pro mne jediným na světě a já budu jedinou na světě pro tebe… Bude to, jako by zasvítilo slunce na můj život. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhle ta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí…“
Vztah mezi chlapcem a liškou mění všechno – i obyčejné pole pšenice. Nejcitovanější věta z knihy pochází právě od lišky: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
Když něco máme rádi a skutečně se tomu oddáme, stane se to vzácným a jedinečným. Malý princ si uvědomí hodnotu své růže právě proto, že je jeho. Pečoval o ni, staral se o ni a snášel její vrtochy – ne o nějakou jinou květinu. A to naplnilo celý svět novým jasem. Ve světle této jediné oddanosti se všechno stává vzácným. Všechno ji začíná odrážet, takže vidíme svět, tak říkajíc, jasnějšíma očima.
Malý princ to učí pilota. „Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“ „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…“ Dítě nebo dospělý s určitým druhem dětského pohledu vidí víc než jen povrch věcí. Vidí, že v srdci světa i ve všech jeho detailech se skrývá něco, co stojí za lásku – pokud to jen chceme vidět a přijmout.
–ete–
