Rostoucí počet lidí důchodového věku ve světě může být dobrou věcí, zejména pro jejich děti, které pracují dlouhé hodiny. Údaje ze sčítání lidu z roku 2011 uvádějí, že u amerických dětí mladších 5 let byli přibližně ve 24 procentech případů primárními pečovateli jejich prarodiče.
A podle studie provedené se staršími ženami není péče o vnoučata jen darem z nebes pro vytížené rodiče, ale může zároveň zbystřit babičkám a dědečkům mysl a snižovat míru demence.
Studie, která byla zveřejněna v časopise Menopause, vyhodnocuje a testuje, zda péče o děti měla nějaký vliv zejména na kognitivní dovednosti, a vycházela z názoru, že udržování společenské aktivity a angažovanosti je spojeno s pozitivním účinkem na celkové zdraví.
Při zkoumání poměrně malé skupiny 186 australských žen po přechodu ve věku od 57 do 68 let autoři studie zjistili, že určitá interakce s vnoučaty je prospěšná. „Údaje naznačují, že nejvyšší kognitivní výkon prokazuje skupina postmenopauzálních žen, které hlídají vnoučata 1 den v týdnu,“ uvedli autoři.
Proč je omezené hlídání dětí tak prospěšné? Dr. Diana Kerwinová z Texas Health Presbyterian Hospital v Dallasu řekla pro televizi KTVT: „Když jsme v kontaktu s jinou lidskou bytostí, naše mozkové buňky pracují rychleji.“
Kerwinová vysvětlila, že když přicházíme do kontaktu s ostatními lidmi, je potřeba použít složitější způsoby uvažování, něž když jen luštíme křížovky nebo se díváme na televizi.
Studie v odborném časopise Menopause zjistila, že péče o vnoučata jeden den v týdnu nejenže pomohla starším ženám s matematickými dovednostmi a prací se symboly, ale také s verbálními schopnostmi. Pro ty, kdo s upovídanými batolaty pravidelně komunikují, by to nemělo být žádným překvapením.
Přestože je třeba provést rozsáhlejší výzkumy o vztahu Alzheimerovy choroby a roli prarodiče, již teď je jasné, že kontakt s vnoučaty je skvělý způsob, jak starším lidem pomoci zůstat zdravými.
Jedna studie v časopise Journal of Evolution and Human Behavior zkoumající seniory v Evropě (ve věku od 70 do 100 let) zjistila, že hlídání vnoučat vedlo ke snížení úmrtnosti.
Co je možná ještě překvapivější, studie zjistila, že „účinek péče o děti se rozšířil i na ty, kteří nejsou prarodiči a na starší osoby bez dětí, kteří pomáhali mimo jejich rodiny.“ Tato studie se zaměřila na muže a ženy, což ukazuje, že i dědové mohou těžit ze stejných principů.
Autorka studie Sonja Hillbrandová řekla agentuře Reuters: „Toto spojení by mohlo být mechanismem hluboce zakořeněným v naší evoluční minulosti, kdy pro přežití lidského druhu byla pomoc s dětmi zásadní.“
Nic se nemá přehánět
Společným rysem všech studií je však to, že příliš velká odpovědnost za děti může prarodiče stresovat a vést ke zhoršeným zdravotním výsledkům. Studie v Menopause zjistila, že pokud byly starší ženy zapojeny do péče o děti pět dní v týdnu, jejich výkon v testech kognitivních dovedností poklesl.
Zdá se tedy, že rozumná míra hlídání vnoučat může být pro prarodiče skvělá, ale být znovu „rodič“ je přespříliš únavné a stresující.
Jak Sonja Hilbrandová vysvětlila agentuře Reuters: „Pokud vás intenzita poskytované pomoci nestresuje, můžete udělat něco dobrého pro ostatní i pro sebe.“ A to je pro prarodiče a samozřejmě i pro vnoučata báječná zpráva.
Přeloženo z anglického originálu. Článek redakčně zkrácen.
