Ve městech žije více než polovina světové populace – 4,2 miliardy lidí. Očekává se, že tento počet poroste, přičemž podle odhadů bude do roku 2050 v městských aglomeracích žít 68 procent světové populace.
Mezi největší světová megaměsta, jež jsou definována jako městské oblasti s více než 10 miliony obyvatel, patří Tokio v Japonsku (37 milion obyvatel), následuje Dillí v Indii (29 milionů) a Šanghaj v Číně (26 milionů). Ve Velké Británii po několika desetiletích migrace z venkova do města žije v městském prostředí 83 procent lidí a Londýn se stal prvním evropským megaměstem.
Škodlivé účinky městského života na fyzické zdraví jsou již dlouho známy, včetně vyšší míry kardiovaskulárních a respiračních onemocnění. Novější je však odhalení, že městský život může mít také nepříznivé účinky na duševní zdraví.
Riziko rozvoje deprese – nejrozšířenější duševní poruchy na světě, charakterizované špatnou náladou a pocitem bezmoci – je u obyvatel měst o 20 procent vyšší než u lidí na venkově.
Riziko vzniku psychózy (závažné psychiatrické poruchy spojené s halucinacemi, bludy, paranoiou a dezorganizovaným myšlením) je u městkých obyvatel o 77 procent vyšší než u těch venkovských.
U měšťanů panuje rovněž zvýšené riziko rozvoje úzkostné poruchy, stavu mysli charakterizovaného pocitem úzkosti a pocitem hrozícího nebezpečí nebo paniky, a to o 21 procent v porovnání s venkovany.
Co je důležité, čím delší dobu strávíte v městském prostředí během dětství a dospívání, tím vyšší je riziko vzniku duševní nemoci v dospělosti. Toto spojení „příčiny a následku“ poskytuje nepřímý důkaz příčinné souvislosti mezi duševními chorobami a životem ve městě.
Výzkum mozku
Podpora těchto epidemiologických nálezů pochází z výzkumu mozku. V průkopnické studii z roku 2011 měřili vědci nervovou aktivaci během úkolu vyvolávajícího stres.
Jak se očekávalo, všichni účastníci projevili zvýšenou aktivaci neuronů v limbickém systému (síť regionů, která hraje klíčovou roli při každodenní regulaci emocí). V této síti korelovala nervová aktivace v amygdale (centrum „bojuj nebo uteč“) s velikostí města, ve kterém jednotlivec bydlel v době experimentu.
Nervová aktivace kůry perigenního předního cingulátu – oblasti zapojené do zpracování sociálního stresu – korelovala s tím, jak dlouho účastník žil ve městě během svého dětství.
Je zajímavé, že jiné studie prokázaly podobné změny u lidí, kteří mají vysoké genetické riziko rozvoje psychiatrických poruch. To podporuje názor, že bydlení ve městě způsobuje změny v oblastech mozku zodpovědných do rozvoje duševních chorob.
Základní faktory
Celkově lze říci, že epidemiologické a neurovědné studie poskytují konvergující důkaz, že lidé žijící v městských oblastech jsou ve skutečnosti vystaveni většímu riziku duševních problémů. Jaké specifické faktory v městském prostředí tedy zvyšují riziko vzniku takových potíží?
Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k našemu Newsletteru.
Epidemiologické studie odhalily velké množství faktorů. Některé z nich upozorňují na potenciální problémy v zastavěném prostředí, jako je omezený přístup k zeleni a vysoká úroveň hluku a znečištění ovzduší. Jiné se týkají sociálního prostředí, jako je osamělost, vnímaná i skutečná zločinnost, a sociální nerovnosti.
Tyto studie byly založeny na sběru jedné informace na účastníka, a proto nemohly zachytit rozmanitá a různorodá prostředí, která většina lidí celý den zažívá. Některé nové studie však využívají smartphonu ke sběru několika měření počas dne. Například aplikace Urban Mind je občansko-vědecký projekt, který využívá smartphonu k měření zkušeností s městským a venkovským životem v reálném čase.
Je důležité si uvědomit, že ty faktory v městském prostředí, které zvyšují riziko duševních nemocí, nejsou vnitřními ani nevyhnutelnými aspekty městského života. Místo toho jsou výsledkem špatného plánování, designu a správy a mohou být zvráceny. Což nás přivádí k další otázce: mohlo by městské bydlení být dobré pro naše duševní zdraví?
Světlá stránka
Zatímco stávající výzkum se zaměřuje na negativní dopady městského života na duševní zdraví a považuje zrychlenou urbanizaci, která probíhá po celém světě, za problém pro celé lidstvo, je příliš zjednodušující říci, že to tak je, a to alespoň ze tří důvodů.
Zaprvé, bydlení ve městě je složitý, protichůdný a obtížně definovatelný jev. Mezi obyvatelem zanedbaného předměstí a zeleného města je jen málo společného, stejně tak mezi procesy gentrifikace a úpadku ve městě. V souladu s touto myšlenkou je výskyt deprese v městských oblastech nižší, pokud mají lidé přístup k vysoce kvalitnímu bydlení a zeleným plochám.
Za druhé víme, že veškeré zdraví a zejména duševní zdraví závisí na povaze a péči. Například objevující se důkazy z epigenetiky, která zkoumá, jak prostředí ovlivňuje expresi našich genů, naznačují, že dopad městského života závisí na našem již existujícím genetickém složení.
Zatřetí, městský život může řadě lidí přinést velké přednosti co se týče duševního zdraví. Jde zejména o větší příležitosti ve vzdělání, zaměstnání, socializaci a přístupu ke specializované péči. Stěhování do města může být prvním krokem k realizaci plného potenciálu člověka a nezbytnou podmínkou pro získání přístupu ke spolkům s podobnými zájmy a hodnotami.
Města tedy nabízejí řadu překážek i příležitostí, svobodu i uvěznění, a to vše pro nás může být výhoda i nevýhoda, přičemž často to bývá obojí současně.
Andrea Mechelli je profesorem včasných zásahů do duševního zdraví na King’s College London. Tento článek byl původně publikován v The Conversation.
Z originálního článku deníku The Epoch Times New York přeložila: M. S.
