V době karantény mnozí mohli mít nápad – co kdybych se teď začal učit na hudební nástroj? K učení se není nikdy pozdě, ani pro dospělé.

Aby se dítě pustilo do hry na hudební nástroj samo od sebe, to se zpravidla lépe podaří v tzv. hudební rodině. Když rodiče sami hrají na hudební nástroje anebo zpívají, pro dítě je přirozené se tomu také naučit. Teď, v době „korona nudy“, si ale cestu k hudbě může najít snadněji nejen dítě…

V minulých časech pobíhal po městečku i malý Bohuslav Martinů s pouzdrem obsahujícím housličky. Nebyl jediný z těch malých, a přestože na hodiny houslí běhalo více školáčků, ne každý se stal géniem.

Naučit se hrát obnášelo alespoň jednou týdně chodit k učiteli hudby nebo do ZUŠ na hodinu – a pak ještě doma každý den cvičit se svým hudebním nástrojem. Ne každému školákovi se chtělo, přestože si to rodiče tak přáli. A když se sešli příbuzní, býval školák vyzván předvést svoje hudební umění. Příbuzní to rádi uvítali, avšak nebylo to vždy milé také i jemu.

Ve školách zpravidla nechyběl pěvecký sbor malých zpěváčků, kteří měli v repertoáru různé hudební žánry včetně lidovek, etnických nebo i muzikálových písní.

Také naši trampové během svých toulek krajem „muzicírovali“, zejména s kytarou, někdy přidali i banjo a basu. Zazpívat si a zahrát u ohýnku lákalo k posezení a bývaly to romantické večery.

Dokud nebyla televize, naše prababičky a pradědové vysedávali za letních večerů na zápraží, vyprávěli si a zpívali lidové písničky. Byli vděční, když přišel někdo s akordeonem nebo houslemi, to pak měli ke zpěvu pěkný doprovod. Lidé měli k sobě blíž.

Do lidového umění se promítali někteří venkovští učitelé, amatéři a lidoví hudebníci, kteří zakládali různá hudební tělesa. Bývala to cimbálová muzika, dudácká muzika, sokolská nebo církevní hudba. Měli svoje primáše a jiné hodnosti. K významným sběratelům lidových písní patřili Karel Jaromír Erben, František Sušil nebo Karel Plicka.

Hudební skladatelé klasické hudby se stále znovu vracejí k tématům lidové hudby, od středověku podnes. Byla nevyčerpatelnou inspirací pro skladatele, jako byl např. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana nebo Ferenc Liszt.

Když nastoupila éra Beatles, vícero mladých lidí mělo popud hrát na elektrickou kytaru. V rockové hudbě lze rovněž vysledovat vlivy původní lidové hudby.

Když se někdy sejde hudební rodina, jejich společné umění zní z oken domu do zahrady. Zvuky klavíru nesoucí se večerem mohou inspirovat další milovníky umění a začnou uvažovat o přechodu z pasivního příjímání hudby ke způsobu aktivnímu.

Pro větší pohodlí mohou posloužit digitální piana, ne každý má doma prostor pro koncertní křídlo.

V době karantény mnozí mohli mít nápad – co kdybych se teď začal učit na hudební nástroj? K učení se není nikdy pozdě, ani pro dospělé.

Vypnout televizi, rádio, mobil – a potom si sami zahrát a zazpívat – takové rodiny jsou dnes vzácností.