Díky poutím, tržnicím a jarmarkům všichni známe, co je trdelník. Ale kdo ví, co je vlastně trdlo? Motovidlo jsme už probrali, a trdlo značí zřejmě také něco otáčivého.
V přeneseném smyslu se tak hanlivě říkalo nemotorným lidem. Trdlo byl hlupák i nešika.
Ve skutečnosti je trdlo docela šikovná a tradiční pomůcka, pouze má více významů.
Především je to dřevěná palice. Trdlem se roztloukaly obiloviny v hmoždíři nebo stoupě, byl to ruční nástroj.
Později trdlo začalo sloužit i jako dřevěný válec z bukového dřeva, na který se navíjelo kynuté těsto a peklo se na dřevěném uhlí – tedy známý trdelník. K výrobě tohoto pečiva teď slouží válce kovové. Z navinutého těsta pečeného na kovovém válci se nakonec snímá lákavá kremrole, sladké pečivo.
Pokládat ho za staročeské tradiční jídlo však nemůžeme, protože trdelník nemá tuto historii. Trdelník není z Čech.
Původně se pekl v Sedmihradsku, dnešním Rumunsku jako kremrole určená pouze pro slavnostní příležitosti.
Nebyli to Rumuni, kdo jej pekli, ale místní německá komunita. Pekli jej pár stovek let, než ho od nich převazli Maďaři a udělali si z něj téměř svůj národní pokrm.
Nakonec majitel pekařství ve Vidči, který začal vyrábět trdelníky a prodával je ve stáncích po celém Zlínském kraji, uvádí, že recept na trdelník se v jeho rodině předával z generace na generaci. Zmiňuje, že trdelník do Beskyd připutoval s rumunskými přistěhovalci kolem 17. století. Pekávali ho čistě jen pro slavnostní příležitosti.
Zdali však jsou Valaši Rumuni, kteří na Moravu přišli, o tom se etnologové již dlouho přou.