Znáte to – ráno jen otočíte kohoutem topení a za chvíli se vám v pokoji rozlije příjemné teplo. Vnímáte to jako svou jistotu a plné právo. Ale co když to někde mají jinak? A co když v zimě, kde teplota klesá více než 10 stupňů pod nulu?
Na sociálních sítích možná uvidíte záběr, jak auto vjíždí do dvora a je vděčně vítáno starší osobou. A co je důvodem k radosti? Auto přiváží dřevo na zimu, aby bylo čím topit.
Na Ukrajině to dobře poznají – mít teplo není taková samozřejmost, jako u nás. A nejen zima, ale navíc válka okolo. Poblíž obydlí se nacházejí frontové zákopy, přerušená infrastruktura, domov bez tekoucí vody…
Název Doněck* mezitím upadl do zapomnění. Pozornost médií je obrácena jinam. Na východní Ukrajině již od r. 2014 pokračuje válka. Kvůli ní jsou nuceni strádat nejen vojáci a domobrana, ale především staří lidé a děti. Nemají jak z bojové zóny odejít do bezpečí, a tak žijí poblíž válečných zákopů.
Protože tito lidé nemohou opustit svou oblast, naštěstí se našli obětaví lidé z blízké země, kteří se rozhodli jim pomáhat na místě tam, kde jsou. A pomoc přichází.
Elektrikář z Brna, Michal Kislicki, se již v roce 2014 rozhodl na vlastní pěst vyrazit na pomoc civilistům nechtěně zataženým do začínající války o východní Ukrajinu. Poznal dobře krajinu a starosti místních lidí. O rok později s pomocí přátel založil spolek Chuť pomáhat.
Největší chrám v Doněcku. (Валерий Дед / CC BY 3.0)
Na Ukrajině potkal i spřízněnou duši, se kterou se oženil a společně i s narozeným dítětem se usadili ve Slovjansku, tj. 40 km od probíhající války.
Pochopil, že i samotné zimní období ohrožuje životy tamních obyvatel, a soustředil se na opatření jejich domácností dostatečným otopem, protože není kde brát uhlí a dřevo. A tak díky jemu a jeho nevládní organizaci se starší lidé mohou radovat, že díku otopu přežijí krutou zimu. Tuto výpomoc nazval Projekt Teplo 2021. Díky dárcům, kteří přispěli do sbírky na dřevo a brikety, jsou frontové babičky zásobeny i na letošní zimu.
„Aktivní boje v oblasti pokračují dodnes ( 2014–?) a my stále máme komu pomáhat,“ sděluje Michal Kislicki.
Své svěřence nazývají „frontovými babičkami“ a jejich příběhy zásobují sociální sítě.
* Doněck je hlavním městem oblasti – v roce 2001 zde národnostně těsně převažovali Rusové (48,15 %) nad Ukrajinci (46,65 %). Převládajícím jazykem však byla ruština, a to i u obyvatel ukrajinského původu, protože celá oblast byla v minulosti rusifikována.
Chuť pomáhat Michala Kislickiho je malá nezisková organizace, zaměřená na sociální, materiální a duchovní pomoc lidem v bojové zóně východní Ukrajiny. Spolek vznikl v roce 2015 v reakci na válečná strádání obyvatel Donbasu.
Zdroj: https://chutpomahat.cz/teplo/
Čtěte také:
Ukrajina: Pro-ruští aktivisté o Velikonocích obsadili na tucet krajských administrativních budov
Při ofenzivě ukrajinské armády v Doněcké oblasti padlo na 500 povstalců
