Jak vypadá Buddha zblízka? mohou se ptát mnozí návštěvníci. Na výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze se mohou setkat s mnoha podobami Buddhy, mnichů, mudrců a svatých. Prezentuje se zde Tibet a jeho stúpy, stély, malby na plátno i sošky, zobrazení několika stupňů dosažení, jako je mudrc, arhat nebo Bódhisattva.
Umění z různých koutů světa, jako Barma, Tibet, Čína zobrazuje historického Buddhu – prince Siddhárthu z rodu Šákjů – a také jeho následovníky. Několik scén ze Siddhárthova života nám přiblíží jeho odchod z rodného paláce a hledání smyslu lidského života a jeho nalezení.
„Buddha je mé útočiště. Ke třem Klenotům se upínám.“
S obrazy na plátně malované zlatem a minerálními barvami se lze setkat i ve vodárenské věži centra buddhismu v Třeboni. Překvapující i potěšující je, že Národní galerie vlastní takové množství artefaktů buddhismu, které vykoupilo ze soukromých sbírek. Je zde ovšem i spolupráce s muzeem v Curychu, které rovněž zapůjčilo své sbírky.
Nechybí tu portrét dalajlámy, představitele tibetského buddhismu, žijícího v exilu již přes 60 let. Velmi opatrně galerie uvádí, že mnohé historické a náboženské umělecké předměty v Tibetu, nemluvě o chrámech, se nezachovaly „kvůli dramatickým událostem“. Nenapíší zde přímo, kdo je tím vinen.
Ale dozvíme se, že když Čína v 50. letech stavěla dálnici do Tibetu, byl tam přizván československý filmový štáb, který zde zachytil ještě původní život Tibeťanů, a tento filmový dokument získal ocenění. Kameraman Josef Vaniš zde nasbíral mnoho vzácných snímků.
Národní galerie zde také představuje české buddhisty, kteří opravdu poctivě praktikovali buddhistickou cestu, jako byli Leopold Procházka, jeden z prvních šířitelů i praktiků, nebo František Drtikol. Dlužno však poznamenat, že umělec F. Drtikol při svých meditacích kouřil a do posledního dechu byl příkladným komunistou. Květoslav Minařík tu zmíněn není.
Potkáme zde také jemnou ilustraci Jana Zrzavého k Zeyerovým Světlům Východu, která vyšla roku 1921. Na přelomu 19. a 20. století východní mystika ovlivnila několik zdejších umělců.
U sošky Bódhisattvy mne zaujal – prosebník. Malý človíček u nohou svaté, jak se zavřenýma očima, zcela oddaně spíná ruce. Buddha říká, že „šťastný je ten, kdo jest bez přání“. Ale tento prosebník působí, že dokáže pohnout srdcem.
Promítá se zde krátký film, v němž zazní slova předního buddhologa Jiřího Holby, který přibližuje poslání buddhismu:
„Nejvyšším cílem buddhismu je vysvobození se z koloběhu opětovných existencí (sansára), které jsou považovány za strastné a neuspokojivé kvůli jejich nestálosti a pomíjivosti. Buddhistická cesta se v praxi uskutečňuje přeměnou mysli či srdce, zejména však odstraňováním existenciální úzkosti, negativních stavů, prožitků a myšlenek a pěstováním stavů, prožitků a myšlenek pozitivních.“
Návštěvníci zde najdou také vlídné zpestření pomocí razítek slepotisku, když si na čistou kartičku mohou vyrazit osm symbolů štěstí z tibetského buddhismu.
Celkově výstava přibližuje svět a historii buddhistické praxe ve světě pomocí překrásných uměleckých děl, sošek, obrazů, citátů nebo ukázek muder (Buddhových gest). Třebaže jde především o krásné umělecké artefakty, návštěvník se zde může inspirovat filosofií buddhismu a najít zklidnění v dnešní chaotické době.
Hlavními kurátory výstavy jsou Markéta Hánová za Národní galerii Praha a Johannes Beltz za Museum Rietberg Zürich.
Výstava probíhá: Od 3. prosince 2021 do 24. dubna 2022
