Kde se nacházíme, kam kráčíme, co je dobré si uvědomit? Je možné změnit svět a jak to udělat? Proč nyní jsme tam, kde jsme? Je to problém vnějšího světa nebo i v nás?
Mnozí z nás si toho všímají delší dobu a další si toho všímat teprve začínají. Mění se svět, jsme doslova v předvečer ekonomické krize, ale možná i v podstatě krize společenské. Proč? Kde se stala chyba? Jak z toho ven?
Aby se naše země nezměnila k horšímu, nebo se nezměnila k horšímu příliš, musí se něco nepochybně změnit i v nás. Co nás do této krize vede? Určitě krize v našich myslích a v našem chování a přístupu ke spoustě věcí, životu, světu, lidem kolem, krize našeho myšlení.
Máme tendence vinit za to vše politiky, ale nepochybně si za to můžeme i sami, my jsme jim to přece dovolili vlastním nezájmem o dění kolem a zcela určitě se také jedná o krizi myšlení a tradičních hodnot ve společnosti, úpadek hodnoty tradiční rodiny ve společnosti, nekritickým uvěřením tomu, že cokoliv nové, napozlátkované a hezčí, musí být automaticky dobré, a co je dobré pro jedny, automaticky to musí být dobré pro ty druhé.
Taky jsem se ptal mnohokrát sám sebe – lze s tím něco činit?
Uvědomil jsem si, že vždycky lze něco dělat, ale čím hlouběji padneme, tím delší cesta bude z jámy ven.
Změna nepřijde zvenku, a pokud přide z venku, bude to taková změna jakou chtějí ONI. Touha po změně musí povstat v nás lidech a v našich srdcích, musíme nalézt určité vědomí vlastní hodnoty, vlastenectví, národní hrdost, samozřejmě ne na úkor ostatních národů, národovectví, prostě to prvotní povstání se musí odehrát v nás samých, uvědoměním, teprve pak jej můžeme zobrazit i navenek a pokusit se toto ukázat druhým lidem kolem nás.
Možná trpíme i nechutí objevovat skutečnou pravdu, protože pravda nás bolí, jelikož nás nutí měnit zažité zvyklosti a třeba i nás samotné uvnitř. Myslím, že v naší zemi je více než v jiných závist, když je někdo v něčem dobrý a vydělal si, je ihned ostatními kolem podezříván jako podvodník a slovo podnikatel má takovou zvláštní příchuť. Nikdo se nejde zeptat, kolik sobot a nedělí tomu úspěchu obětoval.
Nemáme mezi sebou příliš ve společnosti přejícnost k úspěchům těch druhých, neuvědomujeme si, že společnost a ekonomika jsou spojené nádoby, problémy nebo že vyšší ceny v jednom segmentu se za chvíli projeví i v jiném. Spousta z nás kouká jen do vlastní misky, ale neuvědomujeme si, že když my se budeme mít dobře a budeme úspěch přát i těm druhým, bude se nám totéž vracet, a naopak.
Určitá změna ve fungování společnosti je bezpochyby třeba, to je vývoj, zaobíráme se hloupostmi, podstatné věci neřešíme, je pravda, že v určitých oblastech se plýtvá. Myslím, že si také musíme uvědomit, že dávno nežijeme v komunismu, kdy se stát naprosto staral o lidi, problém je ale dnes v tom, že spousta lidí v této představě stále žije, a druhý velký problém poslední doby je, že stát selhává už i ve vytváření takových podmínek, aby firmy mohly podnikat a lidé se byli schopni o sebe postarat. Ale určitě můžeme ovlivnit, jaká ta změna nakonec vlastně bude, jak až moc nás to, lidově řečeno, „semele“.
Vidím trochu problém, že jsme jako Češi málo zvyklí drát se za svoje práva, nejsme zvyklí se postavit za svou pravdu a raději mlčíme, stydíme se dupnout si za svoje práva, ale měli bychom, kdo by se o naše práva a zájmy měl drát více než my sami? Nejspíš právě proto, že se teprve učíme postavit za svoje práva, učíme se taky postavit se za práva druhých – a je to dobře, protože když se nebudeme umět zastat i těch druhých a necháme padnout je, když na nás problém ještě nesahá, tak až sáhne na nás, možná už nebude, kdo by se nás zastal.
Vše je propojeno, všichni jsme propojeni ve společnost, národ, stát a celek, lidé i další odvětví jako třeba právě ekonomika. Mnoho lidí si bohužel stále nevidí ani na špičku vlastního nosu, natož pak aby si uvědomili, že ekonomické problémy postupně přijdou i k nim domů, aniž by je zvali.
Myslím si, že se brzy rozvine a bude nutný pocit sounáležitosti a vzájemné pomoci, abychom přežili dobu, která na nás přichází. Nebude rozhodně lehká. Budeme se muset proměnit ze sobecky myslících jedinců, kteří předpokládají o druhých stále jen to špatné a protože čekáme špatné, tak špatné dostáváme.
Fascinuje mě krátkozrakost, se kterou lidé říkají, že netopí plynem, takže nedostatek plynu je nezajímá, ale topí elektřinou. Tak se ptám: a máte připraveny věci pro případný blackout, až to přenosová síť třeba nevydrží, protože nepůjde plyn a všichni zapnou elektrické přímotopy? Jste bohatý, vás se to netýká? To je fajn, že máte nahrabáno, ale se špatnou ekonomickou situací se možná zhorší bezpečnostní situace v zemi. Máte na ochranku?
Neověřujeme si fakta a jejich pravost, spousta lidí vezme vše, co je v televizi jako naprosto svaté a pravdivé. Tohle se povedlo vládě Babiše, vykreslit internet jako sídlo lží a dezinformací a rozvrátit důvěru a částečně i chuť a schopnost komunikace mezi lidmi napříč generacemi i kolektivy chaosem a protizákonnými covidovými opatřeními.
My ale nemusíme být přece pouhými konzumenty dění kolem nás! My jsme přece ten stát, jeho obyvatelstvo, my nemusíme zblajznout vše, co nám je předhozeno jako fakt, který je prostě hotová věc.
Když jsme nespokojeni, tak bychom s tím měli něco dělat. Politici dělají jen to, co jim my sami dovolíme, a budou to dělat dál, dokud neřekneme DOST, mlčením souhlasíme a dáváme tomu volný průběh. Když nám bude neustále všechno jedno, tak si to ti lumpové mezi politickou elitou udělají tak, jak potřebují a my se jednoho rána dost možná probudíme do země, která už nám možná nebude patřit.
My lidé se musíme probrat, zkonsolidovat své síly, jasně definovat svoje zájmy a jít za nimi všichni společně, což se u nás nyní začíná dít, navzdory tomu, že zde neustále panuje touha rozhádat lidi, ukazovat na vnitřního, ale i vnějšího nepřítele, náš zrak je odváděn mimo kolabující byznys a přicházející ekonomické problémy, je snaha dělit lidi na nějakém názoru, nálepkovat ty nepohodlné, zavádět cenzuru a kontrolu a ukazovat možné státní represivní řešení jako vyceněné zuby naštvaného psa.
V podstatě jsme v celospolečenském testu, jestli nás rozhádá pohled na Ukrajinu či covid, jestli se rozhádáme na tom, že v tom všem možná jsou či nejsou spojitosti, jestli nám dojde, co kouzelník provádí rukou, na kterou mu nekoukáme aneb rozděl a panuj. Zatímco se hádáme, tak skřítek jménem inflace nám vytahuje peníze z kapes a bankovních účtů. Když se dva perou, inflace / politik / lump / se smějí…
K tomu všemu nás dovedla absence kritického myšlení, jeho zašlapávání už ve školách, nedostatek zpochybňování autorit a kladení otázek. Jsme připravováni jako roboti bez snů do továren a jen v podstatě občas se někdo, kdo má vize a cíle, vymaní z této mašinérie a vyleze z té bubliny ven.
Nyní je tohle navíc umocněno a jsme lépe ovladatelní proto, že část společnosti je neustálým omíláním problémů dokola, hrozeb a strašení ze stran médií uvedena takřka do masové psychózy. O masové psychóze, o tom jak ji prolomit a jak vzbudit i ostatní kolem mimochodem pojednává toto video.
Je nutné si uvědomit, že to vše můžeme změnit a jedině my to můžeme změnit ku našemu prospěchu!
Názory a postoje vyjádřené v tomto článku jsou názory autora článku a nemusejí se shodovat s postoji deníku The Epoch Times.
