V jedné restauraci v New Yorku zažijete něco docela nečekaného – nejenom, že vás vrátí do dětství, ale přenesou vás i do různých zemí díky pokrmům, které v podniku vaří ne profesionální šéfkuchaři, nýbrž svižné seniorky.
V italské restauraci Enoteca Maria mají dvě kuchyně. V jedné vaří nonny (italský výraz pro babičky)tradiční pokrmy italské kuchyně a v té druhé se střídají babičky z různých zemí v přípravě typických a chutných jídel ze svých vlastí podle osvědčených rodinných receptů předávaných z generace na generaci.
Všechno začala v roce 2007, kdy dnes 67letý majitel Jody Scaravella, který se narodil a vyrostl v Brooklynu, přišel s nápadem otevřít si restauraci, v níž by se podělil o kulinářské bohatství italských babiček.
Jak vypráví, když byl malý, jeho rodiče, kteří opravdu tvrdě pracovali, byli málokdy doma a jeho babička z matčiny strany, nonna Domenica, byla de facto hlavou domácnosti.
„To ona nám předala svou kulturu, jejíž podstatou jsou kulinářské tradice,“ řekl Scaravella.
Scaravella vzpomíná, že když vyrůstal, se svou nonnou každý den navštěvoval trh. „Zastavovala se v obchodech se zeleninou, kousla do broskve nebo ochutnala třešně, a pokud byly [dobré], koupila je, jinak je se znechuceným výrazem ve tváři vyplivla na zem. Divil jsem se, že si na ni nikdo nestěžoval, ale koneckonců ji tam všichni znali.“
Tato zkušenost ho přivedla k přesvědčení, že jeho babička byla uchovatelkou rodinné kultury a identity. „Zjistil jsem, že stejně jako ona miliony babiček po celém světě předávají své dědictví vnoučatům,“ říká.
Jelikož je Jody italského původu, při prvním otevření restaurace vařilo několik italských babiček z různých italských regionů, které se střídaly v přípravě svých rodinných specialit.
Když do útulné provozovny zavítali lidé z různých kultur a přišli ochutnat pravou Itálii, rozhodl se Scaravella rozšířit svůj inovativní koncept i na ženy z celého světa, a tak se v červenci 2015 zrodila iniciativa „Nonnas of the World“ (Babičky světa).
„Přišlo mi logické vzdát hold každé kultuře,“ vysvětlili deníku The Epoch Times.
Od roku 2015 má Enoteca Maria dvě kuchyně: jednu pro italské nonny a druhou, kterou využívají dámy z dalších zemí – Peru, Trinidad, Argentina, Japonsko, Pákistán, Brazílie, Portoriko, Srí Lanka a další. V kuchyni se střídá přibližně 30 žen nejrůznějších národností.
„V roce 2016 jsem přišla o manžela. Brečela jsem a nikam nechodila. Moje dcera Maria mi povídá: ,Mami, přijeď ke mně a zajedeme si do jedné restaurace, co jsem viděla na Staten Island’,“ vypraví řecká nonna Ploumitsa Zimnisová pro pořad BBC.
„Je dobré ukázat, že z mé vlasti pochází něco dobrého,“ svěřila se BBC další z kuchařek, Zena Vartanová ze Sýrie.
Za dobu existence restaurace se v ní vystřídalo přes 100 žen, včetně jisté Heleny z Prahy, která na webových stránkách restaurace figuruje už jen jménem. Když se naše česká redakce zeptala Jodyho emailem, aby nám o ní prozradil víc, napsal: „Pracovala tu před pár lety. Byla skvělá a doufám, že brzy najdu další českou nonnu.”
Akční babičky často vycházejí z otevřené kuchyně restaurace a komunikují s hosty. „Skvěle se baví a myslím, že je to pro všechny opravdu přínosné,“ vypráví Scaravella.
„Když jsem tu začínala, nikdo mě neznal. Teď mě každý sleduje, mám tisíce lidí na Facebooku, Instagramu. Jsem ohromně ráda a jsem hrdá, že jsem Řekyně,“ říká paní Zimnisová.
Když Scaravella zvažuje, zda někoho zaměstnat jako kuchařku ve své restauraci, říká, že hned pozná, zda je dotyčná zapálená pro své jídlo a kulturu. Společně pak vypracují jídelníček a proberou potřebné suroviny. Ingredience, které je obtížné sehnat, si ženy obstarají samy a restaurace jim je pak proplatí. Poté se naplánuje den, kdy mohou důchodkyně vařit.
V současné době je restaurace otevřena pouze tři dny v týdnu: pátky, soboty a neděle. Přestože je obvykle plno, nezdá se, že by to nonny nějak vyvedlo z míry.
„Tyto dámy umí vařit v komerčním prostředí,” říká Scaravella, který stále hledá nové kultury, které by mohl reprezentovat. Mnohokrát se na něj obrátili lidé, kteří by chtěli jeho nápad franšízovat.
„Ve skutečnosti to samozřejmě bylo franšízováno bez mého svolení. V Londýně je místo, kde začínají dělat italské babičky. Spousta různých lidí v té myšlence vidí hodnotu a rozjíždějí ji, a to je v pořádku.“
Scaravella si užívá to, co dělá, a jeho zákazníci si vychutnávají prvek nostalgie. „Líbí se jim myšlenka, že v kuchyni jsou tyhle dámy, a jídlo zbožňují,“ říká.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil a doplnil Ondřej Horecký.
