Od 3. ledna muselo proběhnout 15 kol hlasování, ale republikán Kevin McCarthy nakonec získal dostatek hlasů, aby byl zvolen 55. předsedou Sněmovny reprezentantů po těsném výsledku hlasování.
McCarthymu nakonec ke zvolení stačilo 216 hlasů. Jeho vítězství bylo umožněno tím, že většinu „disidentů“ nakonec přesvědčil a šest zbývajících, kteří byli proti němu od prvního hlasování, hlasovalo „přítomen“. Jeden demokrat nebyl přítomen kvůli zdravotním problémům. Tím se počet hlasujících kongresmanů snížil na 428, čímž se „magická hranice“ potřebné nadpoloviční většiny pro zvolení předsedy snížila z 218 na 215 hlasů.
Během čtrnáctého hlasování, které proběhlo asi hodinu a půl předtím, když si všichni v sále na konci jmenovitého hlasování uvědomili, že k tomu, aby McCarthy usedl do křesla předsedy, chybí už jen jeden hlas, probíhaly velmi živé rozhovory, ve kterých se kongresmani snažili přesvědčit poslední neústupné republikány Matta Gaetze nebo Lauren Boebertovou.
Gaetz souhlasil, že bude hlasovat pro McCarthyho, ale nakonec během 15. kola hlasování hlasoval jako „přítomen“ (takže pomohl snížit hranici nadpoloviční většiny).
Volby předsedy Sněmovny reprezentantů byly v posledních letech většinou záležitostí pouze jednoho hlasování, takže McCarthyho situace byla historickou odchylkou. Od doby před občanskou válkou nebylo k výběru nového předsedy Sněmovny třeba více než 13 kol hlasování.
Naposledy bylo k volbě předsedy Sněmovny zapotřebí více než 13 hlasování v 36. Kongresu, kde se mezi 5. prosincem 1859 a 1. únorem 1860 rozhodovalo o Williamu Penningtonovi, republikánovi z New Jersey.
Velkou překážkou pro vyřešení současného 118. Kongresu bylo 20 disidentů, kteří požadovali četné reformy v procedurách Sněmovny reprezentantů, aby posílili postavení řadových členů a snížili moc předsedy.
Krátce po dvanáctém hlasování kongresman Perry, předseda poslaneckého klubu svobody, jenž je od loňského léta srdcem disidentského hnutí, řekl novinářům před sněmovním sálem, že je nadšen ústupky McCarthyho a z nich plynoucími změnami ve způsobu jednání sněmovny.
„Důvěřuji rámcové dohodě, kterou jsme uzavřeli. Upřímně řečeno, největší výhrou je její celkový dopad, není tam jedna jediná věc. Máte odpovědnost pro nejmocnější osobu v budově. Máte změny v tom, jak zde budeme utrácet a rozdělovat peníze…, budeme schopni konečně zastavit Senát, aby nás válcoval,“ řekl Perry.
Dále si Perry pochvaloval dohody ohledně konzervativnějšího zastoupení v důležitých výborech nebo to, že i jeden kongresman bude mít možnost podat návrh, o kterém bude hlasovat celá komora.
McCarthy učinil disidentům několik ústupků a návrh písemné dohody byl rozeslán pozdě večer 5. ledna. McCarthy před svoláním zasedání 6. ledna vyjádřil přesvědčení, že v jednáních bylo dosaženo „dobrého pokroku“. Jeho důvěru potvrdilo již 13. hlasování, kdy disent začal obracet.
Překlad a redakční zkrácení původního článku: J. S.