Analýza zpráv
Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala počátkem měsíce první koncept úmluvy týkající se mezinárodního řízení pandemií s pravomocí diktovat členským státům její politiku v případě pandemie.
V červenci 2020 bývalý americký prezident Donald Trump oznámil vystoupení Spojených států z WHO s odvoláním se na neuspokojivé výsledky WHO v reakci na pandemii covidu-19 a její vazby na Komunistickou stranu Číny. V reakci na to tehdejší kandidát na prezidenta Joe Biden slíbil: „Hned první den ve funkci prezidenta se znovu připojím ke Světové zdravotnické organizaci a obnovím naše vedoucí postavení na světové scéně.“
V září 2022 Bidenův ministr zdravotnictví a sociálních služeb Xavier Becerra spolu s generálním ředitelem WHO Tedrosem Adhanomem Ghebreyesusem oznámili „strategický dialog USA a WHO“. Společně vytvořili „platformu pro maximalizaci dlouhodobého partnerství mezi vládou USA a WHO a pro ochranu a podporu zdraví všech lidí na celém světě, včetně amerického lidu“.
Z těchto a dalších diskusí vzešel koncept pandemické úmluvy (pdf), který byl zveřejněn 1. února a který bude WHO chtít ratifikovat se všemi 194 členskými státy. Na 27. února je naplánováno zasedání Mezivládního vyjednávacího orgánu WHO (MVO), na kterém se bude diskutovat finální rámec, který pak všichni členové podepíší.
Koncept sepsaný pod heslem „svět společně a spravedlivě“ uděluje WHO pravomoc vyhlásit a řídit celosvětovou pandemickou situaci. Po vyhlášení stavu nouze by se všichni signatáři podřídili pravomoci WHO, pokud jde o léčbu, vládní nařízení, jako jsou lockdowny a nařízení o očkování, řízení globálních dodavatelských řetězců a monitorování a sledování populace.
Centralizovaná reakce na pandemii
„Chtějí centralizovanou reakci, pokud jde o vakcíny a léky, a velmi restriktivní reakci, pokud jde o kontrolu obyvatelstva,“ řekl deníku The Epoch Times David Bell, lékař ve veřejném zdravotnictví a bývalý pracovník WHO specializující se na epidemickou politiku. „budou mít právo rozhodovat o tom, co je nouzový stav ve zdravotnictví, a zavádějí sledovací mechanismus, který zajistí, že budou vyhlašovány potenciální nouzové stavy.“
Úmluva WHO o pandemii je součástí úsilí, které jde ruka v ruce s iniciativou Světového zdravotnického shromáždění (WHA) vytvořit nové globální pandemické předpisy, které by rovněž byly nadřazeny zákonům členských států. WHA je orgán WHO, který vytváří pravidla, a je složen ze zástupců členských států.
„Obě [iniciativy] jsou fatálně nebezpečné,“ řekl Francis Boyle, profesor mezinárodního práva na Illinoiské univerzitě, deníku The Epoch Times. „Buď jedna, nebo obě by vytvořily celosvětový lékařský policejní stát pod kontrolou WHO a zejména generálního ředitele WHO Tedrose. Pokud jeden z nich nebo oba projdou, Tedros nebo jeho nástupce bude moci vydávat příkazy, které se dostanou až k vašim všeobecným lékařům.“
Lékařka Meryl Nassová řekla deníku The Epoch Times: „Pokud tato pravidla projdou v současné podobě, bude mi jako lékaři nařízeno, co smím pacientovi dát a co mu nesmím dát, kdykoli WHO vyhlásí stav ohrožení veřejného zdraví. Takže vám mohou říct, že dostanete remdesivir, ale nesmíte dostat hydroxychlorochin nebo ivermektin. Říkají také, že věří v rovnost, což znamená, že každý na světě dostane očkování, ať už ho potřebuje, nebo ne, ať už je imunní, nebo ne.“
Pokud jde o léčebné postupy, úmluva by po členských zemích požadovala, aby „monitorovaly a regulovaly proti nestandardním a padělaným pandemickým produktům“. Na základě předchozí politiky WHO a Bidenovy administrativy by to pravděpodobně zahrnovalo nucení obyvatelstva užívat nově vyvinuté vakcíny, a zároveň by se lékařům zabránilo předepisovat léčbu nebo léky, které nejsou vakcínami.
Obcházení ústav
Klíčovou otázkou ohledně úmluvy je, zda její přijetí může zavazovat jednotlivé státy ke smlouvám a dohodám bez souhlasu zákonodárných sborů dle jejich ústav. Koncept úmluvy připouští, že podle mezinárodního práva musí být smlouvy mezi zeměmi ratifikovány národními zákonodárnými sbory, čímž je respektováno právo jejich občanů na souhlas. Návrh však také obsahuje ustanovení, že dohoda vstoupí v platnost „prozatímně“, jakmile ji podepíší delegáti WHO, a bude tedy pro členy právně závazná, aniž by ji ratifikovaly zákonodárné sbory.
Podle konceptu by signatáři souhlasili s „posílením kapacity a výkonnosti národních regulačních orgánů a zvýšení harmonizace regulačních požadavků na mezinárodní a regionální úrovni“. Budou také uplatňovat „celovládní a celospolečenský přístup na národní úrovni“, který bude zahrnovat národní vlády, místní samosprávy a soukromé společnosti.
Koncept uvádí, že tato úmluva je nutná kvůli „katastrofálnímu selhání mezinárodního společenství při projevování solidarity a spravedlnosti v reakci na pandemii koronaviru (covidu-19)“.
Zpráva nezávislého panelu WHO pro pandemickou připravenost a reakci (pdf) charakterizovala činnost WHO jako „jedovatý koktejl“ špatných rozhodnutí. Spolupředsedkyně Ellen Johnsonová Sirleafová řekla BBC, že to bylo způsobeno „nesčetným množstvím selhání, nedostatků a pozdních reakcí“. Řešení navržená v oné zprávě však nenavrhovala větší autonomii na místní úrovni nebo diverzifikaci rozhodování, ale spíše větší centralizaci, více pravomocí a více peněz pro WHO.
„Sledování zdraví“ a dezinformace
Úmluva WHO o pandemii vyzývá členské státy, aby zavedly „One Health surveillace“. „One Health“ je koncept, který přijala OSN, CDC, Světová banka a další globální organizace.
„Původně tento termín znamenal způsob nahlížení na propojení zdraví mezi lidmi a zvířaty – někdy tomu tak je – abyste mohli zlepšit zdraví lidí tím, že budete jednat v širším měřítku,“ řekl Bell. „Zmocnili se toho a nyní se používá k tvrzení, že všechny lidské činnosti a všechny problémy v biosféře ovlivňují zdraví, a proto spadají do kompetence veřejného zdraví. Do veřejného zdraví tak může spadat klima, rasismus nebo řízení rybolovu, a toho se využívá k tvrzení, že řešení emisí oxidu uhličitého je zdravotním problémem, a tudíž ‚ohrožením veřejného zdraví‘“.
Koncept WHO uvádí, že „‚One Health surveillance‘ znamená …“, přičemž definici ponechává k dopracování v dalších návrzích. Ať už však sledování/dozor v rámci iniciativy „One health“ nakonec bude znamenat cokoli, signatáři do něj musí investovat, provádět ho a „posilovat“. V září 2022 Světová banka schválila Fond finančního zprostředkování, který má mimo jiné financovat One Health surveillance.
Signatáři se také dohodli, že budou podporovat oficiální narativ, pokud jde o informace o pandemii. Konkrétně budou „provádět pravidelný social listening* a analýzu s cílem zjistit výskyt a profily dezinformací“ a „navrhovat komunikační strategie a sdělení pro veřejnost s cílem čelit dezinformacím, zavádějícím informacím a falešným zprávám, a tím posilovat důvěru veřejnosti“.
* pozn. překladatele: social listening lze chápat jako monitorování sociálních sítí v souvislosti se zmínkami a zpětnou vazbou týkající se subjektu/značky a jejich analyzování.
To se shoduje s úmysly Bidenovy administrativy, jak se v červenci 2021 vyjádřila bývalá tisková mluvčí Bílého domu Jennifer Psakiová: „zajistit, aby společnosti provozující sociální média znaly nejnovější narativy nebezpečné pro veřejné zdraví … a spolupracovat s nimi, aby lépe porozuměly prosazování zásad platforem sociálních médií“. Nebo jak prohlásila náměstkyně generálního tajemníka OSN Melissa Flemingová na panelu Světového ekonomického fóra v Davosu v roce 2022 na téma „Boj proti dezinformacím“: „Vlastníme vědu a myslíme si, že by to měl znát celý svět.“
Předefinování suverenity a lidských práv
V konceptu dohody se uvádí, že národní suverenita zůstává prioritou, ale v určitých mezích. „Státy mají v souladu s Chartou OSN a zásadami mezinárodního práva svrchované právo určovat a řídit svůj přístup k veřejnému zdraví,“ prohlašuje návrh, „za předpokladu, že činnosti v rámci jejich jurisdikce nebo kontroly nezpůsobí škody jejich lidem a jiným zemím.“
Úmluva uvádí, že důležitá jsou také lidská práva, a nařizuje, aby „lidé žijící v jakémkoli omezení svobody pohybu, jako jsou karantény a izolace, měli dostatečný přístup k lékům, zdravotním službám a dalším potřebám a právům“. Dohoda prezentuje lidská práva jako „rovnost v oblasti zdraví prostřednictvím rozhodných opatření v oblasti sociálních, environmentálních, kulturních, politických a ekonomických klíčových faktorů zdraví“.
V souladu s tímto pojetím šly země jako Rakousko tak daleko, že odmítnutí očkování anticovidovou vakcínou kriminalizovalo. Ve Spojených státech města jako New York City nařídila očkovací pasy pro vstup na veřejná prostranství, čímž rozdělila své obyvatele na privilegovanou třídu očkovaných a podřadnou třídu neočkovaných.
Jiní však vnímají lidská práva nikoliv z hlediska kolektivního zdraví, ale spíše jako individuální práva, která mají zahrnovat takové věci, jako je osobní suverenita, možnost jednotlivců činit vlastní rozhodnutí, právo lidí vyjadřovat se k lékařským rozhodnutím, která se jich týkají, svoboda projevu a svoboda pohybu a shromažďování.
Po druhé světové válce a ideologiích fašismu, národního socialismu a komunismu „bylo všeobecné povědomí toho, že musí existovat základní chápání toho, že jednotlivci jsou suverénní“, řekl Bell. V poválečných deklaracích o lidských právech se zdůrazňovalo, že i v době krize „se rodíme s právy, jsme si v nich rovni a tato práva jsou nedotknutelná. To se kvůli tomu [úmluvě] velmi rozmělňuje nebo stírá“.
„Myslím, že tato otázka je mnohem, mnohem širší; jde o to, v jaké společnosti chceme žít. Věříme v rovnost, nebo věříme ve feudální systém, kde máme nahoře několik lidí, kteří ovládají společnost a říkají druhým co mají dělat? Právě tam směřujeme.“
WHO, Světová banka ani americké ministerstvo zdraví na dotaz o komentář do doby publikování této zprávy nereagovali.
Překlad a redakční úprava původní zprávy, vč. zkrácení: Juraj Skovajsa
