Od té chvíle, co A. G. Bellův vynález našel své uplatnění v komunikaci na dálku, uplynulo již několik desetiletí a – Bellův telefonní přístroj se stal každodenní samozřejmostí. Všude hned ne, protože např. v bývalém Československu trvalo až osm let, než jste dočkali telefonního přístroje, když jste o něj požádali. V této dostupnosti telefonních spojů nás údajně předběhlo i Bulharsko. Alexandr G. Bell by se dnes podivil, jak se jeho vynález v průběhu pár desetiletí změnil a jak ovlivnil i chování lidí.
U pevné linky bylo jasně dané, že když člověk není doma, tak se mu prostě nikdo v tu dobu nedovolá. Za pevných telefonů platilo takové obecné pravidlo, že se volá od 8 do 19 hod (do večerníčka) a v případě hovorů v okruhu rodiny třeba i do 22 hodin. Pozdější telefonáty se považovaly za nevhodné a nezdvořilé, pokud se nejednalo o velmi akutní situace. Prostě se to bralo tak, že se nesluší zasahovat do osobní zóny (do soukromí). Dnes však už na tom tak nezáleží, není na to kladen žádný důraz nebo etiketa.
Později přišly na řadu telefonní záznamníky, které už tak trochu manipulovaly člověka k jakési „povinnosti zpětné reakce“.
V současnosti třebas Američané používají své telefony každý den déle než pět hodin – v průměru je kontrolují každých 10 minut, tedy zhruba 100krát za den. Výzkumy říkají, že to ovlivňuje nejen naši fyziologii, ale také náš duševní stav. Mohlo by nás to ale také ovlivňovat v oblastech mimo naše normální lidské vnímání?
Také již máte „dvojníka“?
Na Shen Yun Zuo Pin vyšlo před časem skvělé video, které krásně ilustruje, jak „závislosti“ (připoutání) ovládají lidi. V případě videa se jedná o připoutání k mobilním telefonům, ale existují nebo se vytvářejí i mnohá jiná připoutání a nešvary, které nám postupně komplikují nebo ničí život.
Tento film byl napsán a produkován studenty Fei Tian College v rámci oslav čínského nového roku. Tato dynamická epizoda „tří mušketýrů“, kterou režíruje a také hraje Sam spolu se svými kolegy tanečníky, může vrhnout vaše vlastní každodenní návyky do nového nebezpečného světla. Toto sci-fi krátké filmové drama se znepokojivě přibližuje realitě a nutí nás klást si otázku: „Používáme technologii, nebo ona používá nás?“
„Co se konkrétně mobilních telefonů týče, tak s tím také řeším určité věci, které jsem si dříve vůbec neuvědomila,“ sděluje jedna z uživatelů/uživatelek mobilního telefonu a dodává: „Konkrétně mi jde o ,nutnost neustálé osobní dostupnosti’. Po nastoupení mobilních telefonů následovalo sledování SMS zpráv – a teď jsme v éře chytrých a ještě chytřejších telefonů, které už v lecčem jsou na hraně ,stalkingu’.“
„Je pravdou, že chytrý mobil mi usnadňuje práci, když z něj mohu poslouchat hudbu, mám v něm stažené emaily, jízdní řád, knížky na čtení, fotoaparát a další a další užitečné nástroje…“ konstatuje další uživatel.
„Když pracuji na projektech, je tak snadné řešit věci téměř okamžitě i na velikou dálku – třeba i s lidmi až z opačného konce světa. A často i tak, že když není možné se s některými kolegy z projektu spojit přes den, ale po práci, spojíme se i pozdě večer,“ kvituje další uživatel.
Někdo, ale málokdo, se ještě dokáže ohlédnout zpět, na etiketu a staré dobré časy:
„Já sama mám v sobě zakódovaná jakási pravidla slušného chování, ale co se týče mobilů, tak jsem už taky mimo. Navíc jsem se přistihla, že žiju v jakési iluzi, například, že není slušné nechat mobil přes víkend vypnutý – co kdyby někdo něco potřeboval, ze stejného důvodu ho nevypínám ani přes noc… Prostě jsem ,neustále na příjmu’,“ přiznává další koordinátorka projektu a dodává:
„Takže jsem skoro jako v tom dotyčném videu (nebo možná zcela jako v tom videu) chycená do té ,mobilní pasti’. A co hůř – několikrát mi přišla ne úplně ,košer’ myšlenka o druhých lidech, kteří nereagují na moje telefonické podněty, zprávy, maily, atd. – že to oni nejsou dost ,zodpovědní’, vstřícní, apod. – prostě iluze, která vytváří zcela obrácené dojmy.“
Pokud zhlédnete zmíněné video, máte také možnost uvědomit si tento fakt a co za tím může být. A pokusit se o změnu.
