Čínský komunistický režim se připravuje na podporu „vědeckého plození dětí“ ve snaze vyřešit nízkou porodnost v zemi.
Úředníci na různých místních úrovních budou realizovat aktivity na zvýšení plodnosti způsobilých občanek a podporu porodnosti. Podle zpráv čínských médií budou v rámci této akce dívky ve věku již od 15 let dostávat doplňky stravy s kyselinou listovou a ženám ve věku 49 let se dostane asistence od místních lékařských týmů zaměřených na reprodukci.
Stárnutí a klesající populace
Čína zažívá katastrofální důsledky politiky jednoho dítěte, kterou zavedla vládnoucí Komunistická strany Číny v roce 1979 a ukončila v roce 2016. Tato politika zahrnovala státní programy nucených potratů, sterilizace a zabíjení novorozeňat, k němuž docházelo zejména na dívkách.
Výzkumná zpráva o stavu čínské populace z roku 2023 uvádí, že porodnost v Číně neustále a rapidně klesá. Aby se zabránilo populačnímu poklesu, zahájila Čína v roce 2021 politiku tří dětí. Zpráva však připouští, že ochota Číňanek rodit děti je extrémně nízká, přičemž počet novorozenců v roce 2022 nadále klesal.
V loňském roce se v Číně narodilo pouze 9,56 milionu dětí, nejméně od roku 1949, kdy se vlády ujala Komunistická strana Číny (KS Číny). Zpráva předpovídá, že celkový počet obyvatel Číny do roku 2100 klesne na 479 milionů, což bude představovat pouhých 4,8 % celkové světové populace. Oproti tomu v současnosti tvoří Číňané 17 % světové populace.
Zpráva dále uvádí, že v roce 2021 tvořili lidé starší 65 let 14,2 procenta populace, což z ní činí hluboce stárnoucí společnost. V roce 2022 se tento podíl zvýšil na 14,9 procenta. Zpráva odhaduje, že Čína se oficiálně stane „superstárnoucí společností“ kolem roku 2032.
V roce 2022 čínský režim konečně přiznal první rok záporného populačního růstu, což je dlouho očekávaný škodlivý důsledek kruté politiky jednoho dítěte.
Podle oficiálních údajů Národního statistického úřadu činil v roce 2022 přirozený přírůstek obyvatelstva -0,60 na tisíc obyvatel, píše se ve zprávě. Autoři proto navrhují zavést úlevy na podporu porodnosti ve formě peněžních dotací, preferenčního zdanění, dotací na bydlení nebo péče o děti.
Úlevy by následně pomohly stimulovat spotřebu a vyřešit čínské hospodářské problémy, jako je nedostatečná domácí poptávka, slabá spotřeba a nadměrná kapacita, domnívají se tvůrci zprávy.
I Fu-sien (Yi Fuxian), vedoucí vědecký pracovník v oboru porodnictví a gynekologie na University of Wisconsin-Madison, však ve zprávě BBC uvedl, že zatímco Peking je připraven zopakovat politiku Tokia s cílem snížit rodičům náklady, „Čína, která zestárne dříve, než zbohatne, nemá ani finanční zdroje na to, aby plně následovala japonskou cestu“.
Lien I-čeng (Lian Yizheng), profesor ekonomie z Hongkongu, který letos v březnu poskytl rozhovor The Epoch Times, prohlásil, že podle jeho názoru, pokud bude podpora porodnosti neúčinná, pekingská vláda se vrátí ke starému způsobu plánování rodiny, jen od nucené sterilizace přistoupí k nucenému plození.
Vzhledem k tomu, že režim se neštítil „usmrtit i devítiměsíční plod, což je nejkrutější ze všech zemí na světě“, nebude se podle něj zdráhat ani nutit lidi mít děti. „Je to zcela možné,“ uvedl profesor Lien s odkazem na komunistické režimy, které mají dlouhou historii nucení svých občanů k porodnosti.
V 60. letech minulého století rumunská komunistická strana nejenže vydala nařízení, podle něhož musela mít každá žena nejméně pět dětí, ale zahájila řadu opatření, včetně zákazu prodeje antikoncepčních přípravků. Ženy, které šly na potrat, byly tvrdě postihovány, stejně jako lékaři, kteří u těchto zákroků asistovali. Rumunská vláda také uvalila vysoké daně na bezdětné osoby starší 25 let a nutila ženy k lékařským prohlídkám.
Čtyři roky, od roku 1975 do roku 1979, vyvraždili Rudí Khmerové v Kambodži přibližně 25 % obyvatel země, a poté donutili muže a ženy, kteří se navzájem neznali, uzavírat manželství a mít děti.
Jenže i kdyby pekingská vláda přinutila své obyvatele k větší porodnosti, podle profesora Liena by to populační krizi nevyřešilo. Poté, co Rumunsko v roce 1966 vyhlásilo dekret č. 770 a porodnost se výrazně zvýšila, následně zase klesla.
S tím, jak stoupal počet dětí, rodiče nezvládali starat se o ně, což vedlo k jejich odkládání do sirotčinců. Navíc v zemi nikdy nebyl dostatek školských zařízení, která by náhlý nárůst školáků pojmula. Děti z této doby se staly silou rumunské revoluce v roce 1989.
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil, upravil a doplnil Ondřej Horecký.