Téměř 260 hub a bakterií žije uvnitř a na „plastosféře“ čínského pobřeží, které je místy silně znečištěné. Jejich speciální strava by mohla pomoci řešit globální problém.
Odpad produkovaný lidmi je celosvětový problém, který ohrožuje životní prostředí, ale jak se zdá, také překvapivě nová životní prostředí vytváří. Vědci například objevili „jedinečnou ekologickou niku[1]“ v pobřežních slaných bažinách v čínském Ťiang-su, kde žijí houby a bakterie na plastovém odpadu i mimo něj. Jinými slovy – živí se plasty.
Vědci doufají, že objevy uskutečněné na této „suchozemské plastosféře“ pomohou vyřešit globální problém s odpadem. Doposud byly známy pouze velké mořské odpadní víry v oceánech. Neznámé je však nejen využití hub a bakterií, ale také jejich biodiverzita. V konečném důsledku může podle vědců existovat několik milionů druhů hub, které dosud nebyly objeveny, stejně jako je neznámý jejich preferovaný zdroj potravy.
400 milionů tun „potravy“ ročně
Podle Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) se ročně vyprodukuje 400 milionů tun plastového odpadu. Vědci jsou však přesvědčeni, že odpovědi na problém likvidace odpadu by mohly být nalezeny přímo v „plastosféře“.
Již v roce 2017 byl například na skládce v pákistánském Islámábádu identifikován kmen houby Aspergillus tubingensis, který rozkládá plast. Tato houba je však pouze jedním ze 436 známých druhů hub a bakterií, které tráví plasty.
Nyní objevené mikroorganismy rozkládající plasty pocházejí ze vzorků odebraných v květnu 2021 v Ta-fengu ve východní Číně. Tato oblast na pobřeží Žlutého moře je chráněna organizací UNESCO.
Vědci ve vzorcích identifikovali 14 rodů hub, včetně rostlinných patogenních hub Fusarium a Neocosmospora. Rostlinně patogenní houby získávají živiny z rostlin, ale činí tak způsobem, který poškozuje jejich hostitele. Výsledky studie však naznačují, že tyto houby jsou v rozkladu plastů lepší než takzvaně saprotrofní houby, tedy houby, které se živí odumřelými zbytky rostlin a živočichů.
Tým vedený výzkumnicí hub Dr. Irinou Druzhininou z Královské botanické zahrady v Londýně objevil 184 kmenů hub a 55 kmenů bakterií, které jsou schopny rozkládat polykaprolakton (PCL). Tento biologicky odbouratelný polyester se často používá k výrobě polyuretanů. Některé kmeny však projevily „zájem“ i o jiné polymery na bázi ropy.
Vědci chtějí „urychlit přírodu“
„Mikrobiologové všech oborů cítí odpovědnost za nalezení řešení pro ekologické zpracování plastového odpadu, protože bakterie a houby budou prvními organismy, které se naučí, jak se s tímto novým materiálem vypořádat. V současné době je na světě mnoho druhů, které jsou schopny se vypořádat s problémy, které se týkají potravin,“ uvedla Dr. Irina Druzhinina.
„Nepochybujeme o tom, že mikrobi najdou způsob, jak plast účinně rozložit, ale může to trvat tisíce let, pokud necháme přírodu, aby se řídila svým postupem. Naším úkolem je tedy využít toho, co již víme o mikrobiální biologii, k urychlení a usměrnění evoluce mikrobů a jejich jednotlivých genů tak, aby tuto práci odvedli již nyní.“
„Zpočátku jsme se obávali, že se nám nepodaří shromáždit dostatek dat,“ říká Süe-sung Li, studentka magisterského studia na Nan-tˇingské zemědělské univerzitě. Naopak se podle ní museli omezit v tom, aby izolovali další a další plodiny. Osobně nakonec dala přednost práci s houbami, protože „tyto organismy mají obrovský potenciál pro využití daleko za hranicemi rozkládání plastů“, říká studentka.
Vědci věří, že objev může přispět k vývoji účinných enzymů pro biodegradaci plastového odpadu. Doktorka Druzhinina a její kolegové publikovali výsledky svého výzkumu koncem května v časopise Journal of Hazardous Materials.
Houby: věčná záhada pro vědu
V Královské botanické zahradě (RBG) v londýnském Kew se nachází největší a jedna z nejstarších sbírek hub na světě. Více než 1,25 milionu sušených exemplářů pochází ze všech sedmi kontinentů a představuje více než polovinu známé rozmanitosti hub na světě.
„Fungarium“, založené v roce 1879 z osobních sbírek reverenda Milese J. Berkeleyho, je obzvláště bohaté na tzv. typové exempláře, tj. originální vzorky sloužící k popisu druhu, který je pro vědu nový. Svými exempláři hub přispěli také Charles Darwin a Alexander von Humboldt. Od roku 1997 je sbírka digitálně evidována a informace o ní jsou postupně zpřístupňovány on-line.
Ačkoli se odhady liší, může být ještě několik milionů hub, které je třeba objevit – kromě více než 144 000 dosud popsaných druhů. Vědci jsou přesvědčeni, že se mezi nimi nacházejí nové zdroje potravin, léčiv a dalších užitečných látek.
(S využitím materiálů Královské botanické zahrady v Kew)
Z původního článku německé redakce deníku The Epoch Times přeložila G. K.
Poznámky:
[1] Ekologická nika je specifické prostředí, poskytující obživu určitému živému společenství. Specifický ekosystém.
