Vojenský převrat v africkém Nigeru stále zůstává nerozřešen. Junta, která se chopila moci, odmítá vyjednávat a okolní země se na použití síly zatím nedohodly. Zatímco některé ji prosazují, druzí jsou proti. V místních lidech vyvolává celá situace strach z války a z destabilizace regionu.
Niger zachvátil politický chaos 26. července, když prezidenta Mohameda Bazouma svrhla při puči prezidentská garda – skupina, která má chránit jeho úřad a chránit zemi před převraty, jako byl ten, který sama provedla.
V oznámení v nigerské státní televizi vojáci uvedli, že k převzetí došlo kvůli „pokračujícímu zhoršování bezpečnostní situace a špatnému ekonomickému a sociálnímu řízení“ a že „obranné a bezpečnostní síly situaci zvládají. Od všech externích partnerů se žádá, aby nezasahovali“. O dva dny později se generál Abdourahamane Tchiani, od roku 2011 vedoucí nigerské prezidentské stráže, prohlásil hlavou státu v televizním projevu.
Niger, který je geograficky největší zemí západní Afriky, je součástí Sahelu – nestabilního regionu sužovaného vojenskými převraty a povstáními spojeným s teroristickými skupinami, jako jsou Boko Haram, al-Káida a ISIS.
Před převratem byl Niger jednou z mála demokracií, které v Sahelu zbyly, a Bazoum byl prvním demokraticky zvoleným vůdcem, který od nezávislosti Nigeru na Francii v roce 1960 vystřídal jiného voleného vůdce.
Tento nedávný převrat však nebyl překvapením, protože země neustále čelí hrozbě povstání. I když byl Bazoum v roce 2021 zvolen prezidentem, asi dva dny před jeho inaugurací došlo k pokusu o převrat. To ale překazila prezidentská garda.
„Donucovací diplomacie“
Nedávný převrat v Nigeru přitáhl celosvětovou pozornost a odsouzení ze strany západních zemí včetně Spojených států, EU, Británie, Africké unie, západoafrického regionálního bloku ECOWAS a Francie, bývalé koloniální velmoci.
Přestože Rusko převrat odsoudilo, Jevgenij Prigožin, vůdce ruské žoldnéřské skupiny Wagner, údajně uvítal vojenské převzetí v Nigeru a popsal to jako „nic jiného než boj lidu Nigeru s jejich kolonizátory“.
Když Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) 30. července odpovědělo, nejprve uzákonilo sankce proti Nigeru a poté vydalo vládnoucí vojenské juntě ultimátum, ve kterém ji vyzvalo, aby se buď do týdne vzdala moci, nebo čelila vojenské intervenci. ECOWAS je regionální orgán zahrnující 15 západoafrických zemí.
Ale její plán použít sílu nevyhovoval některým skupinám a dokonce i vojensky řízeným vládám v regionu.
Burkina Faso a Mali, oba členské státy ECOWAS pod vojenskou vládou, vydaly 31. července společné prohlášení s varováním, že „jakýkoli vojenský zásah proti Nigeru bude považován za vyhlášení války proti Burkině Faso a Mali“. Guinea, která je od roku 2021 pod vojenskou nadvládou, rovněž vyjádřila podporu nigerské juntě a vyzvala blok, aby „se vzpamatoval“.
Lhůta ECOWASu vypršel 7. srpna, aniž by se cokoliv změnilo, protože junta odmítla postoupit moc a propustit zadrženého prezidenta. Místo toho junta oznámila několik hodin před vypršením ultimáta, že vzdušný prostor země bude až do odvolání uzavřen kvůli „hrozbě připravované intervence v sousední zemi“.
Vojenská junta prokázala připravenost na potenciální vojenskou intervenci nedávným příchodem jednotek z jiných částí země do Niamey, hlavního města Nigeru. Nicméně vedoucí představitelé ECOWASu tvrdí, že všechny možnosti zůstávají otevřené, včetně použití síly, s cílem obnovit demokracii v Nigeru a osvobodit Bazouma.
Regionální blok to opět zopakoval, když svolal mimořádný summit konaný 10. srpna v Abuji v sousední Nigérii. „Žádná možnost není stažena ze stolu, včetně použití síly jako poslední možnosti,“ řekl na konci summitu nigerský prezident Bola Tinubu, který se v červenci ujal předsednictví ECOWASu.
Vedoucí představitelé také nařídili rozmístění pohotovostních sil k obnovení demokracie v Nigeru. Krátce předtím, než byly tyto síly řízené ECOWASem rozmístěny, nigerská junta pohrozila, že Bazouma zabije, pokud se regionální blok pokusí o vojenskou intervenci.
Tinubu již avizoval ve své zemi, že hodlá použít v rámci ECOWASu sílu, ale zákonodárci, zejména ti ze severních států sousedících s Nigerem, se proti vojenské intervenci důrazně staví. Mnoho Nigeřanů argumentuje, že jejich země má dost problémů s vlastní vnitropolitickou bezpečností, takže nasazení nigerské armády, nejmocnější v regionu, není moudré rozhodnutí.
Někteří obyvatelé nigerského státu Kano vyšli 12. srpna do ulic, aby protestovali proti pokusu o použití síly k obnovení demokracie v Nigeru. Jak postupovali v průvodu, skandovali: „Nigeřané jsou naši bratři. Nigeřané jsou také naše rodina. Válka proti Nigeru je nespravedlnost, spiknutí západních sil.“
Mezi lidmi panují obavy, že válka v Nigeru bude mít zničující dopad na Nigérii, zejména na komunity sousedící s vojensky kontrolovanou zemí. Nnamdi Chife, bezpečnostní analytik sídlící v Nigérii, se ovšem domnívá, že použití síly je na místě. Říká se tomu „donucovací diplomacie, síly podporované diplomacií,“ vysvětlil.
„To, že Nigérie má své vlastní bezpečnostní problémy, neznamená, že nemůžeme zasáhnout [vojensky],“ řekl Chife pro The Epoch Times. „Válka je nepříjemná, ale vyjednávání o diplomacii musíte podpořit silou. Nemůžeme říci, protože čelíme výzvám v oblasti vnitřní bezpečnosti, že bychom měli dovolit svržení demokracií. Než se nadějete, někteří lidé v Nigérii mohou mít stejný nápad na převrat.“
ECOWAS již v minulosti zasahoval v Libérii, Sieře Leone, Guinei-Bissau a Gambii z různých důvodů, včetně pomoci ukončit občanské války. Případ Gambie je vypovídající. ECOWAS nasadil v roce 2017 vojenské síly, aby odstranil tehdejšího prezidenta Yahyu Jammeha, který se po volbách nechtěl smířit s porážkou a vzdát se moci. Po demonstraci síly na hranicích byl ale nucen odstoupit.
Může za to ECOWAS?
V Africe nejsou převraty ničím zvláštním. Až na jeden ze 17 převratů zaznamenaných po celém světě od roku 2017 (výjimkou je jeden v Myanmaru v roce 2021) se všechny přihodily v Africe. Ze šesti pokusů o převrat v Africe v roce 2021 byly čtyři úspěšné, což naznačuje, že převraty lze na kontinentu snadno realizovat.
Chife míní, že úspěšné převraty v Burkina Faso, Guinea a Mali mohly inspirovat nigerské vojáky ke svržení Bazouma. Viní z toho neschopnost ECOWASu a Africké unie „podniknout významné kroky, aby tomu zabránily“.
„Očekával jsem, že ECOWAS udělá totéž, co podnikl, aby použilo dialog a sílu k obnovení demokracie v Nigeru. To je stejná akce, která měla být provedena v Burkině Faso a Mali,“ říká Chife.
Analytici varují, že region může být lehce uvržen do chaosu, pokud ECOWAS nezačne rychle jednat, aby zabránil dalším pokusům o převrat. „Pokud se to neudělá, bude po vůli pučistů a stane se z toho normální věc a začnou rušit demokracii. Než se nadějete, západoafrický region bude pohlcen občanskými spory,“ myslí si Chife.
Strach z války
Niger má nejrůznější nerostné zdroje. Je významným producentem uranu, těžkého kovového prvku, který slouží jako jaderné palivo. Navzdory tomu zůstává Niger s populací o něco více než 27 milionů lidí jednou z nejchudších zemí světa.
Mnoho Nigeřanů viní bývalou koloniální mocnost Francii za vysokou míru chudoby a zhoršující se bezpečnost ve své zemi. Protifrancouzské protesty nabraly po letošním převratu na síle, když tisíce Nigeřanů vyšly podpořit juntu, mávaly ruskými vlajkami a držely cedule s nápisem: „Pryč s Francií, ať žije Putin.“
Přestože země bojuje s povstaleckými džihádisty, zdá se, že je relativně stabilnější než její sousedé v regionu. Bazoum byl zásadním západním spojencem při omezování nelegální migrace a boji proti islamistickým teroristům v Sahelu.
Podle projektu Armed Conflict Location and Event Data byl od roku 2021 počet hlášených úmrtí v důsledku politického násilí a konfliktů v Nigeru nižší než u jeho sousedů v oblasti Sahelu. Přesto vzbouření vojáci tvrdili, že džihádistická hrozba byla hlavním důvodem, proč armáda převzala moc v Nigeru.
Převraty v Burkině Faso a Mali na tom nic nezměnily. Od vojenského převratu v obou zemích bylo zaznamenáno více úmrtí při džihádistických útocích, a to navzdory přítomnosti tisícovky těžce ozbrojených žoldáků z Wagnerovy skupiny v Mali.
„Obě země mají problémy udržet islamisty na uzdě, což byl důvod, proč podle nich převzaly moc. Jen hledali příležitost převzít moc. Niger se snažil [bojovat s džihádisty], takže není důvod přebírat moc. Pokud se tento převrat nebude řešit, může se také zvýšit bezpečnostní problém Nigeru,“ stejně jak je tomu například v Burkině Faso a Mali ovládanými armádou.
Podle amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena Wagnerova skupina „využívá“ nestability v Nigeru. Dokonce i Bazoum vyjádřil své obavy z rostoucího vlivu wagnerovců v Africe.
V názorovém článku zveřejněném 3. srpna v The Washington Post Bazoum napsal, že „s otevřeným pozváním od pučistů a jejich regionálních spojenců může celý region středního Sahelu padnout pod ruský vliv prostřednictvím Wagnerovy skupiny, jejíž brutální terorismus se plně projevil na Ukrajině.“
Co přijde dál, není jasné. „Jediný strach je z války,“ říká Chife a dodává: „Je velmi důležité, abychom vedli dialog a vyjednávání na jedné straně a použili síly na straně druhé, abychom donutili [vojenskou juntu] k návratu k demokracii.“
Z anglického originálu na The Epoch Times přeložil Ondřej Horecký.
