Počátkem tohoto týdne uveřejnila na svém „X“ účtu pirátská poslankyně Klára Kocmanová graficko/testový příspěvek „Konzervativním extremistům nesmíme ustupovat!“, který doprovodila tímto textem: „Další utahování ultrakonzervativních šroubů v Polsku: katolické Ordo Iuris prostřednictvím Ministerstva školství dosáhlo odstranění čísla linky důvěry ve školních učebnicích. Linky, která pomohla už statisícům mladých. Na webu linky je prý kontroverzní obsah – rozumějte informace o LGBTQ+ nebo genderové identitě. Dočkáme se podobně ideologických rozhodnutí i u nás, když už máme ty zástupce @Aliprorodinu na MPSV, MSp a v kancelářích některých poslanců? Aliance pro rodinu totiž s Ordo Iuris spolupracuje. S Piráty jsme rozhodně proti tomu, aby podobné spolky měly politický vliv. Jak ukazuje i tenhle polský případ, opravdu jim nejde o pomoc těm, kdo ji potřebují.“
Tón sdělení je zjevnou snahou „onálepkovat“ konzervatismus, tedy podporu tradičních hodnot, vč. rodiny, něčím negativním a otevřeně deklaruje cíl vyčlenit konzervativní spolky z politického dění.
Paradoxně ale má Pirátská strana ve svých stanovách zakotvenou podporu „demokracie a maximálního zapojení veřejnosti do rozhodování“.
„Jsem překvapená, kde se tahle kauza vzala, přineslo ji totiž veřejnoprávní médium, konkrétně Český rozhlas ve stylu, že v Polsku zase úřadují odporní ultrakonzervativci. Není divu, že si takto zaujaté zprávy všimla právě Pirátka Kocmanová. Je ovšem paradox, že odsuzuje jednání (o kterém má jen zkreslené a neúplné informace), ale zároveň se ho sama dopouští. Také chce někoho odstranit a zabránit veřejnému působení, když se to ale děje ideově naopak, tak je to pro ni problém. Piráti zkrátka nerozumí demokracii a pokud by oni byli tou hlavní politickou silou, totalita a umlčování oponentů by jim bylo zřejmě zcela vlastní. Navzdory heslům o diverzitě, nediskriminaci a rovnosti. Ta totiž u nich platí platí jen pro některé,“ komentovala Jana Jochová post poslankyně pro deník Epoch Times.
Linka důvěry v Polsku – kontroverzní?
Co konkrétně se tedy stalo? Český rozhlas přinesl 19. srpna zprávu o tom, že na základě analýzy „ultrakonzervativního katolického institutu Ordo Iuris“ se polské ministerstvo školství a vědy rozhodlo stáhnout učebnice, které obsahují linku důvěry 116 111 a odkaz na její webové stránky.
Tato linka důvěry je určena dětem a mladým lidem v krizových situacích.
Byť organizace Ordo Iuris vypracovala zmíněnou analýzu, ke které se blíže dostaneme za chvíli, iniciativu pro odstranění linky důvěry z učebnic vyvíjelo na ministerstvo Sdružení učitelů a pracovníků ve školství „Učitelé za svobodu“.
Deník Epoch Times požádal Ordo Iuris o onu analýzu. Organizace v úvodu dokumentu tvrdí, že impulzem pro analýzu bylo upozornění od pedagogů, že webové stránky linky důvěry 116111.pl kromě jiného obsahují i odkaz na web sexed.pl (v současnosti na stránkách není). Tento web nabízí veřejně dostupné filmy a články propagující různé formy sexu (vč. orálního, análního a sexuálně explicitních animací), články propagující sexuální pomůcky a masturbaci, sledování pornografie. Údajně obsahuje i popis výhod mrzačení těla, což deník Epoch Times vzhledem k omezené znalosti polštiny nemohl ověřit.
Na webu linky důvěry se však stále nachází odkaz na web ponton.org.pl, který v rámci své sekce „Sex“ obsahuje také řadu pro děti kontroverzních témat, včetně popisování různých sexuálních technik.
Nepřehlédnutelným prvkem webu linky důvěry je nejvýraznější položka menu „LGBT+já“, která obsahuje texty a videa zaměřené na podporu a začlenění LGBT komunity. Obsahuje také odkaz na web mnw.org.pl/orientujsie/, na kterém jsou už i různé iniciativy LGBT komunity pro změny zákonů, organizování průvodů, příběhy zamilovaných apod.
Pokud jde o vhodnost obsahu webu linky důvěry pro dítě, které vyhledává pomoc, sdělil psycholog a psychoterapeut Filip Jadlovec pro Epoch Times prostřednictvím e-mailu: „Dítě, které hledá pomoc na lince důvěry, se obrací na linku v důvěře, že mu někdo pomůže s jeho konkrétním problémem se kterým volá. Tzn. otevírat na dané stránce jiné téma, např. LGBT je zcela nevhodné, právě vzhledem k tomu, že je dítě zranitelné a tzn. i snadněji zmanipulovatelné.“
„Pokud mu tam někdo nabízí pomoc – příklad, jak jako osoba LGBT dostane podporu, komunitu stejně naladěných lidí, tak už jen z pocitu sdílení danou tématiku rozklikne, vyzkouší pomoc apod.,“ pokračuje Jadlovec a dodává: „Především i na lince důvěry je potřeba dodržet zakázku s dítětem – proč volá s čím chce pomoci a ne mu zakázku („nový problém“ např. LGBT vytvořit a hned podat pomocnou ruku) vnutit.“
Další podstatnou část analýzy věnovalo Ordo Iuris anonymitě pracovníků linky důvěry.
„Zatímco právo na anonymitu těch, kteří hledají pomoc, je samozřejmé, nedostatek otevřenosti toho, kdo takové konzultace poskytuje, je nepochopitelný,“ komentuje tento jev Ordo Iuris a později dodává, že seznam konzultantů si dle provozovatele nevyžádaly vládní orgány už dva roky.
Anonymita konzultantů je dle Ordo Iuris problémem, protože rodiče si nemůžou ověřit, zda „konzultanti, kteří hovoří s jejich dětmi, náhodou nefigurují v registru sexuálních delikventů“.
Pokud jde o to, ve kterých školních učebnicích se linka důvěry 116 111 a její web zmiňují, udává Ordo Iuris v analýze příklady učebnic pro 4. ročník základních škol.
Jednou z nich je příručka Informatiky, kde je uvedeno číslo 116 111 jako číslo, na které je třeba volat, když se cítíte ohroženi internetem. „Ironií osudu je, že na téže stránce příručky jsou děti varovány, že při rozhovorech na internetu si nikdy nemůžete být jisti, že osoba, se kterou mluvíte, je tím, za koho se vydává, a poté je odkázáno na číslo linky důvěry, kde si můžete o intimních záležitostech promluvit s anonymním konzultantem,“ komentuje Ordo Iuris.
Další je učebnice „Tajemství přírody“, ve které má být uvedena internetová adresa www.116111.pl s popiskem „adresa zajímavé webové stránky věnované přírodě“.
