Co přimělo lidi, aby v ranní tmě, když je naprosto krátký den a dlouhá noc a navíc ještě chladno, vstávali brzy? Sotva se teple oblékli, pohnuli se do kostela. Lidé se za ranní tmy a sněhu potichu scházeli do svého chrámu Páně, aby zde v adventním čase zpívali:
„Roráte, caeli, désuper, et nubes pluant iustum
Dej rosu, nebe nad námi, ať z oblak skane spása…“
Prosili o rosu z nebe, když probíhala ranní mariánská mše během prosince, v očekávání Vánoc.
Označení „roráty“ pochází z introitu adventní votivní mše svaté k Panně Marii.
Specifická podoba ranní mariánské mše pochází již z období vlády krále Karla IV. Panovník zavedl celoroční praxi votivních mší k Panně Marii.
K těmto mším se připojila tradice liturgického zpěvu, a to zvláště v prostředí utrakvistickém. Dosáhla svého vrcholu v 16. století. Příznačné pro roráty je střídání chorálního zpěvu a mensurálních písní coby komentáře chorálního tématu.
Navíc, typické české liturgické zpěvy, které rorátní mši doprovázejí, nemají v evropské kultuře obdobu.
Ranní mše, oslavující bohorodičku Pannu Marii, se konávaly po celý adventní čas, každý den. Mnohde se mše konaly pouze za svitu svící, které v ranním šeru a chladu vyvolávaly jedinečnou atmosféru. Světélka symbolizovala příchod spasitele, prosvěcovala zdánlivě neporazitelnou tmu, kterou postupně porážela svou vytrvalostí.
Michael Pospíšil, znalec staré hudby a muzikant, uvažuje, že nebýt rorátů, „tak už bychom dávno nemluvili česky“. „Protože lidé, kteří se ve svém volném čase sejdou a zpívají, protože mají radost, chuť, čas – zpívají něco ve společném jazyku – a to každý den v adventě, brzy ráno, ještě před rozedněním, takoví lidé tvoří národ,“ dodává.
Podle něho to byli utrakvisté, kteří roráty přeložili do českého jazyka. To potvrzuje stránka modlitba.cz, která rovněž uvádí:
„Roráty byly zároveň důležitým faktorem pro šíření a udržování rodného českého jazyka mezi širokou veřejností. Nebýt rorátů a jim mnohých podobných českých zpěvů, možná by dnes český jazyk již nebyl ,živým´ jazykem.“
„Text celého zpěvu „Rorate coeli desuper“ je inspirován knihou proroka Izaiáše (45,8) a v době adventní je pro nás zvláště modlitbou touhy po Ježíšově příchodu. Je modlitbou chvály za jeho první příchod – narození, které si připomínáme o vánočních svátcích, prosbou o jeho příchod do našich srdcí a přípravou na jeho definitivní příchod na konci časů,“ uvádí modlitba.cz.
Humanisté v 16. století k rorátům přidali některé texty. Rorátní zpěv provozovala zvláště literátská bratrstva, jež byla však v období josefinských reforem zrušena, což způsobilo i úpadek rorátů jako takových. Až teprve od 20. stol. podnes probíhají snahy o obnovu tradice rorátů.
Podle zvyků na Moravě ve vsi dospělí, a dokonce i děti, dodnes neváhají vstát brzy ráno, sejít se v kostelíku při svitu svící a zúčastnit se ranní mše a zpěvu. Návštěva ranní mše náleží k poezii venkova a příslibu svátků vánočních.
