Komentář
Předseda vlády na úterní energetické konferenci v Senátu ČR shrnul dosavadní kroky i vize vlády v oblasti energetiky. Ve svém proslovu víceméně vynechal otázku uhlí, které slíbil na konferenci COP28 z konce minulého roku odstavit do roku 2033.
Další významní řečníci na konferenci, kteří přišli po něm, ovšem tuto problematiku zmínit neopomenuli a kladli na ni důraz. Nahrazení uhlí plynem, obnovitelnými zdroji a zejména jádrem totiž může překazit jeden nepříjemný fakt a to, že uhelný průmysl může padnout už za pár let kvůli ekonomické nerentabilitě, aniž bychom v té době měli za něj náhradu. O této hrozbě jsme psali nedávno.
Na vině jsou zejména vysoké ceny emisních povolenek, desátků stanovených Evropskou unií všem emitentům skleníkových plynů.
Jak podotkl ve svém projevu generální ředitel ČEZ Daniel Beneš, Evropská komise zprvu slibovala, že ceny povolenek budou nízké, okolo 20 eur, s tím, že v roce 2050 by měly emisní povolenky stát kolem 90 eur. Skutečnost se však ukázala jiná. „Každý rok si salámovou metodou nechají něco schválit a každý rok to zpřísní,“ prohlásil Beneš s tím, že už dnes se ceny emisních povolenek pohybují kolem 80 eur za tunu vypuštěného CO2.
Takové prudké navýšení „způsobí, že uhelné zdroje se v krátkém čase dostanou do provozní ztráty,“ řekl šéf energetického gigantu, který provozuje několik uhelných elektráren v Česku, a dodal: „Situace se významně zhoršuje a to velmi rychle.“
Jakmile nastane ukončení provozu uhelných elektráren, podotkl šéf ČEZ, dojde k ohrožení bezpečnosti energetiky. Jinými slovy nebude dostatek elektřiny, která by pak „byla dražší než v Německu,“ myslí si Beneš.
Pokud to bude takto pokračovat, elektrárny ztratí konkurenceschopnost a budou muset omezit či dokonce zastavit provoz „a to daleko předtím, než si to předsevzali ve svých politických prohlášeních politici,“ varoval Beneš. Výsledkem bude nejenom ohrožení bezpečnosti dodávek elektřiny, ale i nárůst cen, které budou vyšší než v Německu, vylíčil rizikový scénář šéf ČEZ.
Také prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček vyjádřil obavy z předčasné ztráty tohoto pro Českou republiku důležitého zdroje energie. „Může se stát, že tyto zdroje z uhlí mohou být vypnuty kvůli ceně povolenky a my nemáme reálnou alternativu, protože nové jádro nemáme k dispozici a ani tolik obnovitelných zdrojů, abychom byli schopni takový výpadek doplnit,“ uvedl Zajíček.
Nejbližší léta v oblasti energetiky vnímá místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS) jako velké nebezpečí. Podle něj si nemůžeme jako nejprůmyslovější stát v unii dovolit nestabilitu energií a vysoké ceny. „Pokud si necháme svůj průmysl padnout, tak padneme všichni,“ uvedl na konferenci.
Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny a bývalého ministra obchodu a průmyslu Karla Havlíčka (ANO) „není vůbec nereálné“, že naše uhelné elektrárny skončí kvůli finančním problémům už před rokem 2030.
„Než přejde teplárenství na plyn, tak zde budeme muset udržet uhlí. Musíme udělat všechno proto, abychom uhlí neukončili v roce 25, 26, 27,“ prohlásil opoziční politik, který jinak schvaluje energetickou strategii vlády, byť je skeptický, že se některých cílů podaří dosáhnout v časovém horizontu stanoveném vládou.
Z několika dostupných variant, jak uhelný průmysl podržet, než se zhroutí, Havlíček navrhuje jako tu nejrozumnější smlouvu typu CFD (contract for difference), kdy stát „zadotuje“ danou uhelnou firmu v době, kdy prodělává a ta to státu vrátí v časech, kdy naopak vydělává, typicky v zimě. Další formou by podle něj mohla být i smlouva o výkupu nebo dodatečné dojednání kapacitních plateb s EU.
Na poli povolenkové politiky vybídl poslanec vládu, aby se nebála neohroženě vyžadovat po Bruselu změny a navýšení počtu emisních povolenek, což je vzhledem k současnému zelenému nastavení vedení Evropy doslova boj s větrnými mlýny.
Výstavba za biliony
Českou energetiku čeká v následujících desetiletích gigantický investiční program, který nás bude stát „3 až 4 biliony korun“, jak poukázal Beneš. Vláda plánuje výstavbu 4 jaderných bloků, 7 až 10 malých modulárních reaktorů (menší verze jaderných reaktorů), plynových elektráren a tepláren, dvojnásobné navýšení kapacity solárních elektráren, modernizaci přenosových sítí a další investice.
Při tom všem však nelze zapomínat, že než se všechny tyto obří projekty dokončí, budeme potřebovat náš spolehlivý, domácí zdroj, který nás v minulosti vždy podržel – uhlí. A nedrží jenom nás. Když v Německu nefouká a vrtule v Severním moři se netočí, elektřina z našich uhelných elektráren zásobuje i naše západní sousedy.
A když už jsme u Němců, dávejme si pozor, abychom nedopadli jako oni, když se kvůli klimatické agendě přeorientovali z uhlí na levný ruský plyn coby přechodovému zdroji, jen aby jim konflikt na Ukrajině ukázal, že tato strategie se dlouhodobě nevyplatila. Putinův plyn nahradil zkapalněný plyn (LNG) odjinud, který už není tak cenově výhodný a hospodářský tahoun Evropy najednou začíná pokulhávat v důsledku drahých energií.
