Březen platí za první jarní měsíc, ale naši předkové dobře věděli, že jaro ještě nemusí hned přijít, a tak v prvním jarním měsíci říkávali: „Březen – za kamna vlezem.“ Za pecí bývalo často příjemněji než venku.
V Čechách se říkávalo: „Matička boží kuželíček složí.“ Znamenalo to ukončení zimních přástek.
Na jaře už se nepředlo na kolovratech, náčíní se vynášelo na půdu, kde čekalo zase na příští zimu a tmavé večery.
Skončilo masopustní veselí a taškařice, masopustní průvody „pochovaly basu“. Pochováním basy se hudebníci zavázali, že si během půstu nezahrají. Lidé věřili, že pokud by hráli a tančili třeba i jen přes půlnoc ze dne, kdy končí masopust, na den, kdy začíná půst, zhřešili by. Povídalo se, že by se o půlnoci mohl zjevit „rohatej“ v zelené kamizole.
Z doby keltské zůstává zvykem vynášení Morany. Morana symbolizovala zimu a smrt, jejíž vláda má skončit, když nastoupí jaro. Postavu Morany oblékali zpravidla do černých a bílých šatů, ozdobili prázdnými skořápkami od vajec nebo šnečími ulitami, což byly symboly smrti. Potom ji slavnostně vynášeli ze vsi a vhodili do řeky nebo symbolicky spálili či zakopali do země.
Během zpáteční cesty dívky sbíraly rozkvetlé proutky, svazovaly je a zdobily pentlemi. Tvořily z nich tzv. „létéčka“ a s nimi pak průvod procházel od domu k domu a koledoval „za vítání jara“.
Mladými pruty se v období jarní rovnodennosti pošlehávali zejména západní Slované, symbolicky se tak „pomlazovali“ a tento rituál měl rovněž prospívat plodnosti.
Z doby před křesťanstvím nám zůstává pečení bochánků z kynutého těsta zdobených křížovým zářezem, které se pečou zjara k Velikonocům – jako mazance.
Z duchovního hlediska se během března většina křesťanů pozvolna připravovala na příchod Velikonoc a měli období půstu, který začal popeleční středou. Datum popeleční středy není stálý, mění se podle počtu úplňků, které předcházejí Velikonočním svátkům. Na popeleční středu odcházeli věřící z kostela poznamenáni křížkem na čele a srozuměni s tím, že začal půst.
Svatí defilující měsícem březen
Podle církevního kalendáře na každý den připadá jeden svatý.
Například 8. března si připomínáme sv. Jana z Boha, což byl patron nemocnic a nemocných, je vzýván i jako patron města Granady, kde působil.
Tento světec byl kanonizován papežem, je pokládán za průkopníka metodického ošetřování nemocných a péče o duševně choré.
19. březen je zasvěcen sv. Josefovi, snoubenci Panny Marie (Matky Boží) a pěstounovi Ježíše. Na tento den oslavovalo svátek mnoho nositelů jeho jména, protože se dávala velmi často. (za dob socialismu byl svátek využíván k oslavě jmenovců a alkohol tekl proudem).
25. března náleží svátku Marie, jež spolu s Josefem „zimu zabije“. Tento svátek se u nás v březnu slavil do roku 1976.
Co se pojídalo během 40-denního půstu?
Křesťanský předsváteční půst neznamenal, že byste nemohli jíst vůbec. Postní čas měl svoje zvyklosti – nesmělo se například mastit živočišným tukem. Zbýval tedy olej lisovaný v zábojnách.
Podle M. Úlehlové – Tilschové, která zaznamenala postní recepty ve své knize Česká strava lidová, se ve dnech půstu podávala k obědu zasmažená polévka fazolová nebo kašová, kmínová s vejcem, „lokšová“, drobková, mléčná nebo zelná. Po polévce následovala prosná kaše zapékaná, nebo vdolky, buchty či knedlíky nadité povidly apod. Oblíbené byly lokše (tenké bramborové placky) sypané mákem nebo sýrem.
Dále se podávalo kysané zelí, jež sloužilo jako silný zdroj vitamínu C v předjarním čase. Podle Tilschové bylo třeba na Hané běžné sníst k snídani krajíc chleba a hromádku kysaného zelí. K večeři mohly být sušené trnky nebo křížaly.
Čtyřicetidenní půst byl rozdělen na šest postních nedělí. První z nich například byla „pučální“. Název nesla podle jednoho z nejstarších postních jídel – pučálky. Pučálka je naklíčený a poté opražený hrách, která nese hojně vitamínu B. Ve městech tehdy bylo možno potkat „baby pučálnice“, které naklíčený hrách přímo pražily v přenosných kotlích a prodávaly zájemcům jako oblíbenou pochoutku.
Celkově se všichni odborníci přes stravu shodují, že půst je pro lidský organismus velice prospěšný a ozdravující. Naši předkové to možná ani nevěděli, nicméně postili se důkladně a poctivě.
„Když pluh zemi ryje, zima ještě žije“
Z hlediska praktického se hospodáři už už chystali k polním pracem, připravovali půdu, přebírali semínka, hleděli si přípravy k setí obilí a dalších plodin. Sledovali projevy počasí a pranostiky, které jim napovídaly, kdy mají začít s orbou a setím. Protože: „Na svatého Řehoře (12. března) čáp letí přes moře, žába hubu otevře a líný sedlák, který neoře.“
„Sádku, sádku, sádku, oblíkej se do zeleného kabátku, zejtra bude mráz, bude tě to zábst, dej si nohy na rendlíček, bude tě to hřát!“ zpívalo se v sadech na Hlinecku.
V březnu nás také potká první jarní den. 20. – 21. března přichází den jarní rovnodennosti. Jemu předchází svátek sv. Josefa 19. března a potom následuje svátek sv. Marie, 25. března, kdy se říkávalo: „Josef s Marijú zimu zabijú.“ (z Moravy)
Během března se na severní polokouli již znatelně prodlužuje délka dne. Na území České republiky, na průsečíku 50. rovnoběžky a 15. poledníku, je první březnový den dlouhý téměř 11 hodin.
Lidé doufali, že už bude zimy konec a přijde jaro s prvními rozkvétajícími květy, kočičkami, včelkami, čápi se vrací, rodí se zajíci březňáčci a příroda se probouzí. Ale koneckonců počasí někdy nepřálo a příchod jara se opozdil.
Během práce na poli nebo v zahradě lidé naslouchali ptáčkům, kteří se na jaře začali ozývat.
„Vorej, vorej, sej, sej!“ slyšeli ve zpěvu lindušky.
Nebo ze zpěvu strnada slyšeli slůvka: „Ty, ty, ty, jel bych vorat, nemám šlí!“ (z Moravy)
A skřivan jim zpíval česky: „Vyjeď, synečku, do pole, vyjeď, vyjeď, vyjeď!“
Moudré pranostiky také radily oráčům: „Úhory orej hluboko, budeš mít slámu vysoko.“ (z Čech)
A věděli, že: „Ne tak rosa jako pot činí úrodná pole.“ (z Čech)
Během půstu se přiblížily Velikonoce, na které se lidé těšili. Domácí zvířata očekávala mláďata a venkovní práce se rozbíhaly, tak jako každý rok.
Pranostiky v širším rozhledu hlásají: „Panna Maria (25. března) sfoukne svíčku, a svatý Michal (29. září) ji rozsvítí.“ Světla ve dne přibývalo a lidé tak trávili více času venku.
Poznámka: Verše, říkanky a texty písní převzaty z knihy Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách od kolektivu autorů