Úsloví „hvězdy se srovnají“ obvykle znamená, že se stane něco náhodného nebo šťastného. Setkání hvězd je obvykle považováno za šťastný okamžik.
A co když se srovnají planety? To se dozvíme už příští měsíc, kdy šest planet sluneční soustavy – Jupiter, Merkur, Uran, Mars, Neptun a Saturn (v tomto pořadí) – vytvoří na obloze sice nerovnoměrnou, ale právoplatnou konjunkci.
3. června, pouhých 20 minut před východem Slunce vašeho místního času, se scéna vynoří zpoza obzoru. Ti, kdo se na severní polokouli dívají směrem na východ, uvidí, že počínaje Jupiterem, který vykoukne těsně nad obzorem, se nepravidelná řada planet protne šikmo vzhůru, nakloní se na jih k souhvězdí Berana, projde Rybami a skončí na západě Saturnem v průvodu planet, který se rozprostře na 73 stupních oblohy.
Když už mluvíme o věcech, jako je osud, pravá láska nebo dlouho očekávané povýšení, ty jsou prý ve hvězdách. Přesto jsou však určité astronomické jevy, které mohou nastat v důsledku vyrovnání planet, pochopitelné:
Jedním z nich je ubývající srpek, který se 3. června připojí k sestavě poblíž souhvězdí Berana, a to mezi Uranem a Marsem.
Další příležitost se objeví následující ráno, tedy 4. června. Planetární konjunkce nastane, když Merkur mírně vystoupí z řady planet a dostane se do těsné blízkosti se sousedním Jupiterem, vzdáleným od sebe pouhých 7 stupňů (nemusí se skutečně překrývat, aby se jednalo o konjunkci).
Tyto extra doplňky povyšují šestiplanetární „sešlost“ o stupeň výš.
Chcete-li být 3. června svědky planetárního průvodu, musíte vstát brzy a těšit se na příznivé počasí a jasnou oblohu. Určitě si najděte vyhlídku s malým množstvím překážek zakrývajících obzor.
Lektorka katedry fyziky a astronomie na University College London Kate Pattleová pro Glamour uvedla, že „chceme-li vidět všech šest planet, musíme si pořídit dobrý dalekohled, protože Uran a Neptun jsou příliš slabé na to, aby byly viditelné pouhým okem, stejně jako Merkur, který je poměrně slabý a vychází jen krátce před svítáním“.
„Nejsnadnější bude najít na obloze Jupiter, protože ten je po Měsíci druhou nejjasnější věcí na obloze,“ řekla a dodala, že planety „neblikají jako hvězdy, což vám může pomoci při jejich identifikaci“.
Astronomická konjunkce není přesnou vědou, protože závisí na volných faktorech; především při každé konjunkci záleží na konkrétní poloze pozorovacího stanoviště. Pozorovatelé mohou být kdekoli, takže jejich pozice je neurčitá a neustále se mění a je vždy neuchopitelná.
Planety nemusí být v dokonalé linii, aby se jednalo o legitimní konjunkci. Přestože je téměř nemožné vytvořit rovné formace, astronomové, kteří mají za úkol popsat tyto nedokonalé, ale pozoruhodné nebeské události, dokázali vymyslet pár použitelných vymezení:
Planetární konjunkce je buď jev, kdy se na jedné straně Slunce ve stejnou dobu těsně shromáždí několik planet, nebo vizuální jev, kdy se planety při pohledu ze Země objeví blízko sebe v malém sektoru oblohy.
Při takovémto seskupení planety nevyhnutelně vytvoří hrubou linii – základní geometrie sluneční je toho zárukou. Pokud bychom sluneční soustavu otočili na její okraj, zjistili bychom, že všechny planety obíhají zhruba po rovině s nepatrnými odchylkami ve stupni sklonu, kde je sklon Země nulový. Je tedy přirozené, že když pozorujeme několik planet ze Země, jsou zarovnané jako korálky na křivé šňůrce.
Neobvyklé nejsou ani planetární konjunkce, kdy se na obloze seřadí jen několik planet.
Když se jich však najednou sejde pět nebo víc, dávají astronomové větší pozor. Pozoruhodné je například uspořádání sedmi planet v posledních prosincových dnech roku 2022, kdy se kolem Vánoc seřadilo sedm planet, což byla velmi zdařilá záležitost.
Astronomové se nyní těší na rok 2025.
„Únor 2025 bude obzvláště dobrý,“ říká Pattleová. „Dokonce i ostatní planety naší sluneční soustavy – Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun – vytvoří na obloze linii.“
Článek původně vyšel na stránkách americké redakce Epoch Times.
