Od poloviny července se dostáváme do vrcholné letní meteorické sezóny, čímž končí každoroční více než dvouměsíční meteorické sucho.
Za necelé dva týdny astronomové očekávají meteorické roje Delta Aquarid a Alpha Capricornid, které se na obloze utkají ve stejnou dobu v dosahu toho druhého, takže můžete vidět i světelné záblesky, které se budou křížit. Je to splněný sen astrofotografů.
Přímo v jejich šlépějích, případně v době, kdy se budou každoročně loučit, se na začátku srpna snese třetí, ještě dramatičtější záplava vesmírného prachu, Perseidy, které jsou považovány za nejlepší meteorický roj roku.
Zde je několik faktů o chystané vesmírné bonanze.
Meteorické deště jsou notoricky nepředvídatelné, pokud jde o jejich přesný objem, načasování atd. Ovšem jejich příchod v sezóně je bezvadně přesný. Můžete si podle nich naplánovat svůj kalendář. Delta akvaridy budou vrcholit 29. až 30. července a Alfa Capricornids 30. až 31. července, což se přesně shoduje.
AccuWeather uvádí, že v jejich výšce můžeme očekávat okolo 20 meteorů za hodinu, ale opět je těžké je předpovědět. A pravděpodobně jich bude hodně i ve dnech před a po vrcholu sezóny, protože červencové meteory mají tendenci vytrvale bloudit až do začátku srpna.
V srpnu Perseidy dosáhnou svého vrcholu 11. až 12. srpna, ale to nevylučuje, že jich uvidíme mnoho dříve nebo později. Tento slavný roj může v době maxima představovat až 100 meteorů za hodinu.
Co jsou to meteory?
Meteor začíná jako kus vesmírného odpadu. Kousky zmrzlého plynu, hornin a kosmického prachu se snášejí podél rozsáhlých a starobylých komplexů v celém vesmíru. Lidé na Zemi si v průběhu staletí všimli, že v určitých kalendářních obdobích vidíme v noci tu a tam vystřelovat světelné úlomky – neboli padající hvězdy – a astronomové zjistili, že jde o úlomky, které se při průletu touto hmotou srazily se Zemí na její oběžné dráze.
Když tyto kousky vesmírného smetí narazí do zemské atmosféry, smaží se v ohnivém pruhu, dokud neshoří. Astronomové se tak s těmito prachovými komplexy dobře seznámili. Nyní víme, kde se nacházejí, kdy můžeme očekávat padající hvězdy, a dokonce i to, odkud tyto úlomky pocházejí: Jsou to drobečky, které po sobě zanechaly komety.
Ne všechny meteorické roje jsou stejné. Delta Aquaridy a Alfa Capricornidy patří k plejádě meteorických rojů v průběhu celého kalendářního roku. Vedle ostatních jsou méně úžasné, ale díky červencovým nocím a dvěma přeháňkám za cenu jedné stojí za to je v létě pozorovat.
Zatímco Delta Aquaridy jsou bohaté na slabé meteory, které jsou tvořeny menšími částicemi, asi 5 až 10 procent z nich zanechává po sobě bleskové stopy žhavého plynu, které trvají několik sekund po průletu. Podle Společnosti pro populární astronomii (Society for Popular Astronomy) Alfa Capricornidy obvykle přinášejí velké množství pomalu se pohybujících, jasných a barevných meteorů.
Pomalost a rychlost jsou v případě padajících hvězd relativní. „Pomalejší“ Alfa Capricornidy se pohybují v průměru rychlostí 24 km za sekundu. Delta Aquaridy dosahují střední rychlosti přes 40 km za sekundu.
Odkud pocházejí?
Když vidíme padající hvězdu, něco si přejeme. Kolik z nás se ale ptá, odkud na obloze přicházejí? Můžeme se věrně spolehnout na to, že meteory každý konec července obohatí naši oblohu o pořádný rej. Stejně věrně můžeme na hvězdné mapě určit neviditelnou tečku, odkud padají.
Už jejich jména vypovídají o hvězdách. Zdá se, že Delta Aquaridy vyzařují z bodu v souhvězdí Vodnáře, odtud název Aquaridy. Alfa Capricornidy ukazují na místo poblíž souhvězdí Kozoroha – jen o několik málo stupňů jižně od Vodnáře – proto Capricornidy.
Bod, ze kterého meteorický roj zdánlivě vyzařuje, se nazývá radiant. Oba radianty budou vycházet ze směru od jihu k jihojihozápadu.
Co však radiant neprozrazuje, je, kde je hledat. Astronomové radí nedívat se na samotný radiant, ale jinam a pozorovat co nejvíce noční oblohy. Důvod je prostý:
Meteory letící přímo od radiantu k vašemu oku se budou přibližovat pod úhlem ne větším než nula. Řekli byste, že je snazší spatřit špendlík z boku než z čela? Přilétající meteory s úhlem větším než nula, řekněme 45 stupňů, se budou míhat a ukazovat své dlouhé bočnice. Takže místo špendlíkové hlavičky uvidíte světlý úlomek. A může se objevit kdekoli na obloze, ale ne na radiantu.
Když jsou oba radianty tak blízko u sebe, může být těžké rozeznat Capricornidy od Aquarid. Mohly by se dokonce vzájemně křížit. S dostatkem důvtipu a techniky by je bylo možné vystopovat k jejich radiantům nebo odhadnout jejich identitu na základě toho, jak „pomalé“ nebo „rychlé“ jsou – ale to se snadněji řekne, než udělá.
Koncem července hledejte na obloze od pozdního večera do půlnoci. Obvykle je nejlepší doba pro pozorování meteorů před svítáním (od půlnoci do doby těsně před svítáním), ale kvůli světelnému znečištění způsobenému ubývajícím Měsícem je podle astronomů nejlepší pozorování před půlnočním východem Měsíce.
Přestože jsou v červenci noci kratší, letní čas je pro vaše potěšení z pozorování meteorů bezkonkurenční.
Jen si nezapomeňte něco přát!
Podělte se s námi o své příběhy na adrese namety@epochtimes.cz a pokračujte v získávání každodenní dávky inspirace přihlášením se k odběru newsletteru Inspirace
–ete–
