„EU se musí stát vojenskou velmocí,“ žádal v jednom rozhovoru bývalý zelený ministr zahraničí Joschka Fischer. Jaká je vlastně obranyschopnost Evropy?
Evropská unie musí opět převzít větší odpovědnost za obranu svého území. Vyzývá k tomu bývalý německý ministr zahraničí Joschka Fischer v rozhovoru pro internetový portál Table.Briefings. Bývalý přední politik Zelených prohlásil: „Jako Evropská unie se musíme stát vojenskou velmocí – ve spojení s NATO, které bylo posíleno vstupem Finska a Švédska“. Aby však Německo „zajistilo bezpečnost“, muselo by podle bývalého ministra zahraničí také nadále zbrojit.
Cílem je stát se „obranyschopným“. „Musíme se stát natolik silnými, aby jakékoliv úvahy o napadení území NATO nebo dokonce německého území prostě nepřipadaly na druhé straně v úvahu. To vyžaduje odstrašující schopnost,“ řekl Fischer.
Ukončení iluzorní fáze v Německu
Na dotaz ohledně toho, že ministr obrany Boris Pistorius (SPD) před časem hovořil o potřebě, aby se Německo stalo „válečně připraveným“, Fischer odpověděl, že tuto terminologii nemůže kritizovat. „Protože on měl zřejmě na mysli, že jde o to, aby skončila iluzorní fáze v německém myšlení a viděla se realita,“ vysvětlil Joschka Fischer svůj výrok. Realita je taková, že Putin napadl souseda, aniž by to bylo nutné, pokračoval Fischer. „A pokud mu to projde, nezastaví se, ale bude pokračovat v postupu na západ“. Nemůžeme „s otevřenýma očima“ předstírat, že se v důsledku ruské agresivní války proti Ukrajině nic nezměnilo.
O tom, co Fischer požaduje na evropské úrovni, se již léta intenzivně diskutuje: Jak je Evropa schopna se bránit? I když bývalý ministr zahraničí v rozhovoru zdůrazňuje „spojení s NATO“, má pravděpodobně na mysli, že případné znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem by mohlo otřást i evropskou bezpečnostní architekturou.
Trump na sebe upoutal pozornost v únoru letošního roku. Na předvolební akci ve státě Jižní Karolína prohlásil, že se ho „prezident velké země“ jednou zeptal, zda USA budou tuto zemi stále chránit před Ruskem, pokud nebude platit za své výdaje na obranu. Odpověděl: „Ne, neochránil bych vás.“ Ve skutečnosti by prý dokonce „povzbuzoval Rusko, aby si dělalo, co chce“. Nebylo jasné, zda k takovému rozhovoru mezi Trumpem a hlavou státu někdy došlo, protože republikán také řekl: „Předpokládejme, že se tak stalo.“ O tom tehdy informoval mimo jiné list Tagesschau.
Bývalý ministr zahraničí Sigmar Gabriel tehdy uvedl, že tento výrok vypadá jako výzva ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, aby vyzval NATO. „Putin nás možná nebude testovat v Německu, ale možná v pobaltských zemích,“ varoval politik SPD v únoru v rádiu Deutschlandfunk.
Gabriel dále zdůraznil, že Trump již v minulosti učinil podobná prohlášení a že nové prohlášení je v souladu s jeho politickým přístupem. Trump se snaží uzavírat dohody. „Takže to, co říká, není úplně nové. A problém je v tom, že část z toho je pravdivá.“
Je obtížné vysvětlit, proč USA přispívají na bezpečnost Evropy více než samotní Evropané, přestože obě ekonomiky jsou srovnatelné velikosti. „Nicméně s aliancí nelze zacházet tímto způsobem,“ řekl Gabriel. USA jsou vedoucí mocností v NATO.
Zranitelnost Evropy
Bez USA se Evropané v současné době skutečně nemohou bránit. Američané poskytují lví podíl na takzvaných „strategických prostředcích“, tj. průzkumu, doplňování paliva ve vzduchu a satelitní komunikaci. Mají rychle nasaditelné a bojeschopné ozbrojené síly s rozsáhlými zásobami munice, které většina evropských států postrádá. V neposlední řadě je americká jaderná záruka životní pojistkou Evropy a základní složkou odstrašení. Sdílení jaderných zbraní je koncept v rámci politiky odstrašování NATO, který zapojuje členské státy bez vlastních jaderných zbraní do plánování cílů a nasazení zbraní.
V oblasti bezpečnostní politiky je tedy Evropa stále závislá na USA. To je také zranitelnost Evropy. Již v roce 2022 upozornil americký obranný expert Max Bergmann v článku pro časopis Journal für Internationale Politik und Gesellschaft (IPG Journal) na to, že NATO je organizováno tak, že evropské ozbrojené síly jsou v podstatě přikovány k operačnímu plánu vedenému USA. Bergmann je ředitelem programu Evropa, Rusko a Eurasie a Stuartova centra pro euroatlantická a severoevropská studia při Centru pro strategická a mezinárodní studia (CSIS).
Podle rady experta musí Evropa pomalu vzít svou bezpečnost do vlastních rukou. Odborník na strategii předpovídá, že angažovanost USA nebude mít dlouhého trvání.
USA by mohly rychle změnit své zájmy
Je pravda, že Rusko a válka na Ukrajině zůstanou v nadcházejících letech „důležitým ústředním bodem“. Bergmann se však obává, že USA nebudou schopny tento závazek dlouhodobě udržet. Bergmann se obává, že USA dříve či později přesunou své zájmy do Asie.
„Hrozba konfliktu v Asii, kde může hrozit čínský útok na Taiwan, by mohla rázem zásadně změnit americký seznam priorit,“ varuje bývalý poradce a zvláštní asistent na americkém ministerstvu zahraničí.
Pokračující vzestup Číny zajistí, že USA obrátí svou „pozornost zpět k tichomořskému regionu“. „Washington bude pravděpodobně muset uznat, že nemůže vyvažovat potřeby svých spojenců v Evropě a Asii a zároveň si udržet mocenskou přítomnost, kterou potřebuje k odstrašení Ruska a Číny.“ Podle Bergmanna se s tím USA nedokážou vyrovnat.
Nové výzvy pro Evropu však nepředstavuje pouze možný posun USA směrem k tichomořskému regionu. Koncem loňského roku spustil vlivný americký think tank Heritage Foundation takzvaný 2025 Presidential Transition Project. Podle organizace je cílem tohoto projektu připravit půdu pro „efektivní konzervativní vládu“. Kampaň se opírá o několik pilířů: politický program, databázi prezidentských zaměstnanců, akademii pro prezidentskou administrativu a strategický plán pro prvních 180 dní příští vlády. Think tank se chlubí, že prezident přijal téměř dvě třetiny návrhů Heritage Foundation během poslední Trumpovy administrativy. Stojí proto za to podívat se na politický program – především v části věnované zahraniční politice.
Koncepce „spícího“ členství v NATO
Do hry vstupuje strategie „spícího NATO“. Tato varianta vychází z myšlenky „spícího“ členství USA. Pro zastánce této myšlenky tato varianta znamená: žádné rozšiřování NATO a masivní omezení přítomnosti USA v Evropě.
Jedním z původců tohoto konceptu je ředitel výzkumu a práce s veřejností v American Ideas Institute, Dr. Sumantra Maitra. V článku z prosince loňského roku pro časopis The American Conservative Maitra vysvětlil svou myšlenku. Píše, že podpora Ukrajiny není životním národním zájmem a že vysoké náklady nejsou opodstatněné, protože Rusko „již není hegemonistickou hrozbou v Evropě“. Místo toho vyzývá k tomu, že je „nejvyšší čas, aby USA opustily (evropský) kontinent jako prioritu národní bezpečnosti“.
Maitra kritizuje institucionální vývoj NATO od konce studené války, zejména rozšiřování na východ a „nadnárodní byrokratizaci“ pod záminkou podpory demokracie. Tvrdí, že Evropané se nebudou více angažovat v bezpečnostní politice, dokud většinu břemene ponesou USA. Maitra proto vyzývá k posunu směrem k evropské bezpečnostní architektuře, v níž americké jednotky již nebudou tvořit páteř obrany na východním křídle NATO, ale budou nasazovány pouze v případě nouze.
Ačkoli Maitra neusiluje o úplné stažení USA z Evropy – jaderný obranný deštník a omezená námořní a letecká přítomnost USA by měly být zachovány – NATO by nemělo usilovat o další územní expanzi a mělo by se soustředit na své hlavní úkoly. Evropané by měli samostatně převzít konvenční odstrašení proti Rusku. Maitra upřednostňuje „přesun břemene“ před „sdílením břemene“ v tom smyslu, že chce zbavit USA jejich odpovědnosti za břemeno v Evropě.
„Evropané, musíte si udělat domácí úkoly“
Ani vítězství demokratů ve volbách nezbavuje Evropu povinnosti přispívat v budoucnu většími finančními prostředky, má-li aliance NATO přežít. Christoph Heusgen, šéf Mnichovské bezpečnostní konference, to znovu zdůraznil v pořadu ARD Brennpunkt poté, co Joe Biden odstoupil z americké volební kampaně.
Podle Heusgena je požadavek USA, aby Evropa investovala více peněz do vlastní obrany, aktuální již několik let. „Bez ohledu na to, kdo se stane americkým prezidentem, je zcela jasné, že se Američané více zaměří na zabezpečení Indo-Pacifiku a soupeření s Čínou získá větší význam. A od Obamy nám to říkají všichni američtí prezidenti: Evropané, musíte si udělat domácí úkoly.“ To se však dosud nepodařilo.
Ve skutečnosti Evropa za USA ještě více zaostává. Evropa má ke „strategické autonomii“ ještě daleko. Jeremy Shapiro a Jana Puglierinová napsali analýzu pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy (ECFR) v roce 2023. Podle této analýzy vzrostly vojenské výdaje USA v letech 2008–2021 z 656 na 801 miliard dolarů. Ve stejném období se výdaje 27 států EU a Spojeného království zvýšily pouze z 303 na 325 miliard dolarů. A další zjištění z této analýzy: výdaje USA na nové obranné technologie jsou stále sedmkrát vyšší než výdaje všech členských států EU dohromady.
Analýza také dochází k závěru, že Evropané při využívání svého relativně malého rozpočtu téměř nespolupracují. V důsledku toho zůstává neefektivní, vysvětluje studie.
Závislost na třetích zemích se oslabuje
Podle analýzy se iniciativy EU zahájené v reakci na ruskou válku proti Ukrajině – jako například EDIRPA na posílení evropského obranného průmyslu prostřednictvím společných zakázek nebo ASAP na podporu výroby munice – setkaly s nedostatečnou podporou členských států.
Vzhledem k tomu, že evropské výrobky a kapacity často nejsou včas k dispozici a mezery je třeba rychle odstranit, uchylují se mnohé evropské země k „mimoevropským řešením“. „To zvyšuje závislost na třetích zemích a oslabuje vlastní obrannou průmyslovou základnu Evropy,“ uzavírá analýza. Údaje ze září 2023 ukázaly, že 78 % finančních zdrojů zemí EU na období 2022–2023 bylo vynaloženo na zakázky mimo EU.
„Nejdůležitějším příspěvkem EU k NATO je zavázat členské státy, aby více a inteligentněji investovaly do svých obranných schopností a do inovativních technologií,“ pokračuje zpráva. Více peněz samo o sobě není řešením: „Bez reorganizace stávajících struktur a procesů nebude evropská obranná spolupráce ani inovativnější, ani účinnější. Bez udržitelného financování však budou chybět pobídky pro společný vývoj a zadávání zakázek,“ předpovídá analýza.
–etg–
