Nedávná změna v čínském oslabeném důchodovém systému zanechá starší čínské farmáře s méně lety na užívání si důchodu a více lety, během nichž budou na ně muset přispívat.
Rozhodnutí čínského režimu zvýšit minimální věk odchodu do důchodu se dotkne více než 400 milionů lidí, jak uvádějí údaje Národního statistického úřadu. To povede k tomu, že starší Číňané budou mít méně let na užívání si důchodů a více let na přispívání do systému.
Tato opatření se dotknou více než 200 milionů starších farmářů v Číně. Na rozdíl od městských pracovníků, jejichž důchodový plán byl zaveden v roce 1978, se farmáři stali oprávněnými až v roce 2009.
Analytici uvádějí, že Komunistická strana Číny (KS Číny) přenáší svůj neúspěch důchodového plánu na veřejnost, zejména na farmáře, kteří museli za její vlády obětovat nejvíce. Podle analytiků by poslední změna politiky mohla přinést další stres do společnosti, která je již tak zatížena příjmovou nerovností a současným ekonomickým zpomalením.
V září oznámila KS Číny zvýšení minimálního věku odchodu do důchodu z 60 na 63 let pro všechny muže a z 55 na 58 let pro ženy v kancelářských profesích, zatímco pro ženy v manuálních profesích se věk zvýší z 50 na 55 let. Uplatnění tohoto opatření proběhne v několikaměsíčních intervalech a má být dokončeno do roku 2040.
Čínský režim provádí tyto změny v době, kdy čelí oslabené ekonomice a rostoucímu zadlužení na všech úrovních vlády.
Před změnou politiky varovala Čínská akademie sociálních věd, že státní fond určený na pokrytí budoucích důchodových závazků by měl do roku 2028 vykázat deficit a do roku 2035 být vyčerpán.
V některých provinciích a okresech již důchodové pojistné fondy začaly docházet. V roce 2016 udržovalo alespoň 13 provincií a regionů méně než jeden rok solventnosti důchodového fondu; například v provincii Heilongjiang již činil akumulovaný deficit 23,2 miliardy jüanů (asi 76 miliard korun), informovala státní média.
Čínští farmáři na to doplatí nejvíce
Po více než půl století byli čínští farmáři vystaveni diskriminačnímu zacházení v důsledku tzv. venkovského „hukou“ – tedy celoživotní registrace domácnosti, která je většinou vylučovala z výhod sociálního zabezpečení.
První pilotní důchodový program pro venkovskou populaci byl zahájen v roce 2009 a stanovil měsíční základní důchod ve výši 55 jüanů (něco málo přes 180 korun).
Tento základní standard byl v březnu 2024 zvýšen na 123 jüanů (asi 403 korun), podle pracovního reportu čínského premiéra Li Qianga. To je stále desetinásobně méně než důchody, které dostávají městští zaměstnanci. Ti například pobírají měsíční důchod ve výši asi 5 100 jüanů (asi 16 710 korun) v prvotřídních městech, jako jsou Peking a Šanghaj, a 3 000 až 4 700 jüanů (asi 9 830 až 15 400 korun) v dalších lokalitách.
Venkovské dotace se liší mezi provinciemi a regiony a mohou být sníženy s tím, jak klesají místní příjmy.
Venkovská populace v Číně – asi 56,6 procenta všech příjemců – dostává pouze asi 5,9 procenta celkových vyplácených částek v rámci systému sociálního zabezpečení, sdělil Cai Fang, ředitel Institutu pro populaci a pracovní ekonomiku, v projevu na fóru Tsinghua v roce 2022.
Důchodci státních úřadů spotřebovávají značnou část národních důchodových výdajů.
Cai uvedl, že například v Kantonu a Shenzhenu se důchody bývalých úředníků pohybují od 16 700 do 33 300 jüanů (přibližně 57 700 až 109 100 korun) měsíčně.
Kromě toho se důchodové fondy zmenšují, protože stále více mladých lidí se rozhoduje neplatit do svých důchodů kvůli nezaměstnanosti nebo zklamání z ekonomických vyhlídek. V červenci 2023, měsíc poté, co čínský režim přestal zveřejňovat míru nezaměstnanosti mládeže, odhaduje Zhang Dandan, docentka na Pekingské univerzitě, že se toto číslo tehdy pohybovalo nad 40 procenty.
Vzhledem k chronické nedostatečnosti sociálního zabezpečení čelí starší farmáři krizím přežití ve svých zbývajících letech. Podle odborníků jsou mezi staršími farmáři v Číně vysoké sebevražedné statistiky.
Liu Yanwu, profesor sociologie na Wuhanské univerzitě a jeho tým strávili posledních sedm let zkoumáním úmrtí starších Číňanů na venkově. Liu v dubnu napsal, že v okrese, který zkoumal v provincii Hubei v roce 2008, činily sebevraždy 30 procent všech úmrtí, přičemž tento údaj považuje za „konzervativní“.
Podle Liuových slov jsou hlavními příčinami sebevražd především nedostatek základního důchodu a nedostupnost cenově dostupných zdravotnických služeb v chudých venkovských oblastech. Poznamenal, že starší lidé, kteří jsou neschopní kvůli nemocem a stárnutí, se cítí zoufalí a bezmocní a obávají se, že se stanou přítěží svým dětem.
Kromě systému sociálního zabezpečení je za obtíže, kterým čelí starší obyvatelé čínského venkova, rovněž považována politika jednoho dítěte KS Číny, která trvala více než tři desetiletí až do roku 2016.
Omezení, které povolovalo každé rodině mít pouze jedno dítě, vedlo ke zmenšení pracovní síly a nižší ekonomické kapacitě na podporu starších, sdělil Cai Shenkun, komentátor pro čínské záležitosti se sídlem v USA v pořadu Pinnacle View televize NTD.
Cai konstatuje, že mnoho mladých Číňanů musí opustit své rodné město, aby si vydělali peníze, a nemohou se postarat o své starší příbuzné.
„Starší farmáři jsou v zásadě ponecháni napospas osudu, pokud si nemohou vydělat na živobytí nebo nemají úspory,“ dodal Cai.
Podle odborníků patří čínští farmáři mezi ty, kteří přinesli největší oběti pro čínský režim. Ačkoliv pomohli straně získat moc v Číně, byli následně silně utlačováni v procesu urbanizace a industrializace země, poznamenává Shi Shan, expert na Čínu a přispěvatel pro Epoch Times.
Například farmáři v severním Shaanxi, kde se nacházela základna čínské komunistické strany, zajišťovali vojenské logistické dodávky během 30. a 40. let minulého století a posílali své děti a vnoučata bojovat v komunistické armádě.
Od 50. do 70. let, během období plánované ekonomiky v Číně, zvolila KS Číny strategii těžby zdrojů z agrárního sektoru. Výrazně snížila ceny zemědělských produktů, což si vybralo daň na životní úrovni farmářské populace a dokonce vedlo k hladomorům, aby si režim zajistil počáteční kapitál pro industrializaci.
V průběhu desetiletí od 80. let přišli farmáři o svou půdu v rámci snahy čínské komunistické strany o urbanizaci a byli připraveni o biliony dolarů příjmů, vysvětluje Shi. To zahrnuje zemědělské daně, fondy na bydlení – fondy na vklady do bydlení shromážděné od zaměstnavatelů a zaměstnanců – přirážky na venkovské vzdělání, poplatky za kontrolu porodnosti, výcvik milice, výstavbu silnic v obcích a všechny možné daně, které mohou místní vlády požadovat.
Farmáři nesou hlavní břemeno výrazné disparity v systému sociálního zabezpečení KS Číny, podotýká Shi.
„[Čínští farmáři] přispívají nejvíce, ale čerpají nejméně sociálního zabezpečení, včetně důchodů,“ říká Shi. „Pro čínské farmáře neexistuje taková věc jako odchod do důchodu; mnozí z nich musí pracovat na polích, aby si vydělali na živobytí i ve svých 70 a 80 letech.“
–ete–
