V Kolíně nad Rýnem se právě staví exkluzivní obytný komplex, který sklízí kritiku, protože pozemky majitelů jsou za plotem a areál je monitorován kamerami. Původ této formy bydlení se vyvinul v USA v polovině 19. století.
Žít v ústraní, zabarikádovaný za vysokým plotem, obklopený kamerami a případně i ochrankou? Takové koncepty bydlení existují již dlouho a jsou rozšířené zejména v Americe. Jsou však rozšířené i v mnoha dalších zemích, zejména v oblastech, kde se bohatství a chudoba nacházejí více či méně blízko sebe.
Privatizovaný veřejný prostor
Tato forma bydlení se nazývá uzavřená komunita, která v Německu dosud téměř neexistovala, což je možná důvod, proč se projekt výstavby v Kolíně nad Rýnem v současné době dostává na titulní stránky novin a vyvolává kritiku. Jmenuje se „Kolínský projekt I“ a staví se ve čtvrti Stammheim. Právě zde se nachází památkově chráněná vodárenská věž Stammheim, kterou chce investor Christian Ley nyní proměnit v obytný dům s osmi exkluzivními lofty, jak uvedl pro deník Handelsblatt (paywall). Podle listu Neue Zürcher Zeitung (NZZ, Bezahlschranke) vyvolávají rozruch především levicové skupiny, které na internetových fórech označují projekt za ‘elitářský´.“
Kolínská městská rada podle Leye nebyla zpočátku nápadem příliš nadšená. Bylo to však potřeba, protože „kriminalita v Německu se zhoršila“. A oplotit si svůj pozemek může samozřejmě každý, zdůrazňuje a srovnává „Kolínský projekt I“ s běžnými vlastníky nemovitostí. Na téměř půlhektarovém pozemku má do roku 2027 vzniknout celkem 29 bytových jednotek (byty, řadové domy). Výstavním exponátem je loft za 3,2 milionu eur ve třech podlažích na vrcholu historické věže, která bude následně obnovena na původních 42 metrů.
Podle definice ekonoma prof. dr. Stefana Kofnera jsou uzavřené obytné zóny s kontrolovaným přístupem a privatizovaným veřejným prostorem. Jsou to „uzavřené enklávy vyšších středních vrstev“, které chtějí omezit kontakt s lidmi „z jiných sociálních prostředí“.
Charakteristickými znaky této formy bydlení jsou individuální vlastnictví nebo právo užívání příslušné bytové jednotky, omezení přístupu, samospráva, komunální služby (ostraha, domovníci atd.). Kofner cituje erlangenského kulturního geografa prof. dr. Georga Glasze, který se k tomu vyjádří později v textu.
První uzavřená komunita byla v USA založena v roce 1857
V Německu je zatím jen několik uzavřených komunit. Přesto je tato myšlenka starší. Jeden z prvních projektů tohoto druhu, „Llewellyn Park“, byl založen v USA v roce 1857. Podle souvisejících internetových stránek hledali bohatí lidé místa, kam by se mohli uchýlit kvůli zhoršujícím se životním podmínkám v přelidněných městech (kvalita ovzduší, zdravotní rizika).
V reakci na tísnivé podmínky v oblasti New Yorku navrhl jmenovec této rezidenční čtvrti Llewellyn Haskell (1815-1872 ), farmaceutický magnát, a významný architekt Alexander Jackson Davis (1803-1892) myšlenku sousedského parku, což byl v té době nový koncept. Llewellyn Park se nachází necelých 20 km západně od New Yorku.
Podle sčítání lidu žilo v roce 2020 na území o rozloze přibližně 185 hektarů 848 obyvatel. V průběhu let zde bylo postaveno 173 domů obklopených okrasnými stromy, keři a květinami. Domy zde vlastnily významné osobnosti té doby, jako byl vynálezce Thomas A. Edison (1847-1931) nebo členové farmaceutické dynastie Mercků či podnikatelská rodina Colgateů.
První a nejstarší uzavřenou komunitou v Německu je obytný komplex Arcadia v Berlíně, dokončený v roce 1998. V komplexu o rozloze 30 000 m2 se nachází osm vil a 43 bytů. Areál je obehnán plotem a na vše dohlížejí kamery. Každý, kdo chce vstoupit dovnitř, musí projít přes strážce. Barbarossapark v Cáchách a obytný komplex v Olympiaparku v Mnichově jsou dalšími příklady tohoto typu bydlení, které je v Evropě na vzestupu od počátku 21. století.
Německé projekty mají s původním konceptem jen málo společného
Výše zmíněný kulturní geograf Georg Glasze se tématem „uzavřených komunit“ podrobně zabýval. Pojem, který kdysi vymysleli američtí realitní agenti pro marketingové účely předměstských sídlišť, považuje za nevhodný. Německé projekty mají s původním pojmem jen málo společného, vysvětlil v roce 2016 v časopise Der Spiegel. Často se nacházejí na území města, a proto nejsou příměstské. Navíc pojem „komunita“ vyvolává dojem propojeného společenství obyvatel. To se však obvykle omezuje na to, že všichni žijí v dohlíženém komplexu. Glasze proto v této souvislosti hovoří o „hlídaném nebo uzavřeném bydlení“.
Na uzavřené komunity se snáší spousta kritiky. Vzhledem k dvoumetrovému plotu kolem areálu a plánovaným sledovacím kamerám považují uživatelé Facebooku kolínský projekt za jeden z „dramatických důsledků imigrace“ – ovšem pouze pro bohaté.
S tím souhlasí i Carlo Clemens (AfD), poslanec zemského parlamentu Severního Porýní-Vestfálska. Na facebookovém účtu své parlamentní frakce se k projektu výstavby vyjádřil takto: „Ve státě, který není schopen zajistit vnitřní bezpečnost, se stává majetkem privilegovaných. Ti, kteří si nemohou dovolit přestěhovat se do lepších čtvrtí, se dostávají na vedlejší kolej.“ Parlamentní skupina AfD chce společnost, „v níž se nikdo nebude cítit nucen ustupovat za ploty a bezpečnostní zařízení. Ve které se nikdo nebude cítit nucen vyhýbat se určitým místům a ulicím. Proto dáváme přednost stavění plotů na hranicích.“
Krok zpět v civilizaci
Prof. Kofner ve svém textu publikovaném v roce 2006 nešetřil kritikou. Tehdy hovořil o závažných sociálních a urbanistických dopadech „rostoucího rozšíření této zvláštní formy bydlení a osídlení po celém světě“. V závěru napsal: „Pokud někde, pak pro ‚uzavřené komunity‘ platí heslo ‚zastavte začátky‘.“
Podle něj je „tato forma soužití stejně smýšlejících lidí civilizačním krokem zpět s antiemancipačním směřováním“. Sociální znevýhodnění lze zmírnit pouze jejich rozpouštěním, ale ne vytvářením sociálních ghett, zdůraznil vědec, který v roce 2008 kandidoval na okresního hejtmana okresu Görlitz za SPD. „Musíme bránit evropskou cestu, myšlenku evropského města, evropský model integrace a sociálního soužití před importem konceptů sociálního vyloučení, které jsou nám vnitřně cizí.“
Ani SPD v Severním Porýní-Vestfálsku není plány nadšena. Sebastian Watermeier (SPD), mluvčí pro výstavbu a bydlení, řekl RTL: „Takové projekty bydlení jsou v konečném důsledku opakem sociálního smíšení ve čtvrtích. Lidé z různých příjmových skupin se už nebudou moci setkávat a budou žít odděleně, někdy i fyzicky odděleni ploty, ochrankou a kdovíčím ještě.“
Ani berlínské sdružení nájemníků nemá o uzavřených komunitách nic pozitivního. Podle internetových stránek sdružení jsou „nejextrémnější formou segregace“. Čím více se zvětšuje propast mezi bohatými a chudými, tím více se takové projekty realizují. „Diplomatenpark, Prenzlauer Gärten a Marthashof jsou jen začátkem a testem pro investory, aby zjistili, co všechno se dá ve městě prodat a pronajmout. Prvotřídní lokality a špičkové vybavení jsou součástí konceptu.“
Kolínský investor Ley nechápe kritiku svého projektu. Pro něj, který raději mluví o „bezpečném“ než o „uzavřeném společenství“, je to „typická německá debata o závisti“. Bohatí lidé mají velkou potřebu bezpečí „a nakonec musí někde bydlet“, cituje ho NZZ.
–etg–
