Upozornění: Tento článek byl publikován v roce 2023. Některé informace již nemusí být aktuální.
Zachráněný pes Corchito žije v kavárně Dickens v argentinské provincii Buenos Aires a stal se vzácným společníkem pro mnoho návštěvníků.
Když tento roztomilý pes vycítí, že je někdo osamělý, hned za ním přijde a sedne si k němu. Má zvláštní náklonnost k seniorům, jakým je nedávno ovdovělý pán, který chodí trávit večery ve společnosti Corchita.
Jednačtyřicetiletá Camila Gallandová začala pracovat v kavárně Dickens před 17 lety, i když kavárna existuje mnoho let ve městě Chivilcoy v Argentině. Později její rodina podnik převzala a nyní je majitelkou rušného malého společenského centra, které slouží převážně rodinám a starším lidem. Kavárna je otevřena od 7 hodin ráno do 1 hodiny noční následujícího dne a má mnoho stálých zákazníků.
Během let pilně pracující Gallandová a její tým pomohli zachránit mnoho psů z ulice ve spolupráci s místním útulkem pro zvířata.
„Mnoho z nich prošlo kavárnou a dnes mají svůj domov,“ sdílí Gallandová pro Epoch Times. „Jiní zůstali, jako Corchito, Puccini, Manuel, Hugo a Cappucina.“
Corchito, nejpřátelštější z nich, vstoupil do jejich života před sedmi lety. „Jednoho slunného odpoledne vstoupil poprvé do kavárny a už nikdy neodešel,“ vzpomíná Gallandová.
Postupem času personál kavárny Dickens zjistil, že pes patřil rodině, která se odstěhovala a nechala Corchita samotného potulovat se po okolí, dokud nedorazil do jejich kavárny.
Gallandová odhaduje, že v té době mu bylo asi 6 let, ale přistupuje k nim, jako by se znali celý život. Před ním tu byli jiní psi, ale on je ten nejvíce „charismatický“, poznamenává.
Corchito, neboli „Špuntík“ v češtině, dostal své jméno proto, že když poprvé přišel, rodina vytvářela dekoraci z vinných zátek a pejsek si z jejich práce udělal zábavnou hru a začal ji narušovat.
„Zdá se, že si vybral své jméno sám,“ usmívá se Gallandová.
Od prvního dne má Corchito jasný zájem o lidi a přichází si k nim sednout ke stolu.
„Dává přednost tomu být se starými, osamělými lidmi, a mnoho zákazníků dokonce přichází, aby s ním seděli a překonali svou samotu. Corchita milují všichni, bez ohledu na věk. Děti ho také zbožňují. Je opravdu dojemné vidět, jak mezi ně zapadá, a zdá se, jako by s lidmi konverzoval,“ říká Gallandová.
Corchito má několik oblíbených zákazníků. Kromě muže, který bohužel ztratil manželku, další senior, který žije v pečovatelském domě, podniká výlety, aby navštívil milovaného psa, a s radostí mu zpívá tanga.
„Takových příběhů je mnoho,“ zmiňuje Gallandová. „To je podstata tohoto místa a toho zvířete.“
Prvním psem, který našel bezpečný úkryt v kavárně Dickens, byl Puccini. Žil zde spokojeně 18 let a zemřel teprve nedávno. Nejenže jeho portréty visí na zdech, ale Puccini má také svou vlastní pamětní desku vystavenou v baru.
Po stopách legendárního Pucciniho je Corchito hvězdou sám o sobě. Díky svému mimořádně utěšujícímu chování je zmíněn v několika zprávách a pes, který byl kdysi ztracen, je nyní šťastným středem pozornosti.
„Je mnoho lidí, kteří přicházejí jen proto, aby ho viděli, dokonce i ze zahraničí,“ uvádí Gallandová.
Popisujíc Corchitovu osobnost jako „klidnou, tichou, chápavou“, Gallandová konstatuje: „Je to tak dobrý přítel a společník. Je šťastný, když přijdeme my nebo někdo jemu velmi blízký, a dobře přijímá i ostatní zvířata.“
–ete–
