Dokument režisérky Zuzany Piussi nazvaný Pachová stopa poukazuje na problém pachové identifikace osob používaný v české justici a vedoucí k odsouzení nevinných. Snímek, jehož tvůrci chtějí vyvolat celospolečenskou diskusi nad využíváním pozitivní pachové stopy jako jediném důkazu postačujícím k odsouzení, byl poprvé uveden na loňském festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava. Film, který bude v tuzemských kinech uveden od čtvrtka 30. ledna, dnes promítli novinářům.
Snímek režisérky Piussi navazuje na její film Očista, pojednávající o slovenské justici, díky kterému se seznámila s českým Spolkem Šalamoun, který hájí práva nespravedlivě stíhaných či odsouzených.
„Člověk vždy točí filmy podle toho, co sleduje. Když se dívám na některé studenty FAMU nebo režiséry, mám pocit, že jsou více plni sebe sama. Já jsem matka tří dětí, která se vždy zajímala o prostředí, ve kterém žije. Myslím, že analytických filmů je strašně málo. Ve společnosti je nevidím, a tak dělám to, co mně chybí,“ řekla ČTK Piussi.
Oficiálnímu uvedení Pachové stopy do distribuce kin předcházela série předpremiér s debatami s tvůrci a odborníky v pražském Kině Atlas.
Velká recenze filmu Pachová stopa
Tématem filmu je jeden z nejkontroverznějších důkazních postupů trestního řízení. Kořeny této metody sahají do sovětského aparátu, odkud jej převzala východoněmecká tajná policie Stasi a během 70. let minulého století z ní vyvinula i psychologicky účinný nástroj na potírání disentu. Touto metodou může být člověk uznán vinným pouze na základě pachové identifikace psem a odsouzen k dlouholetému vězení.
„Účinnost této metody je 50 procent a nikdo s tím nechce nic dělat, i když jsou na základě této metody odsouzeni nevinní, kteří marně usilují o obnovu procesů,“ uvedl Václav Peričevič, předseda Spolku Šalamoun. Po rostoucí kritice se pachová identifikace od roku 2018 používá méně. Tvůrci plánují dokument Pachová stopa promítnout poslancům a senátorům. Jejich cílem je celospolečenská diskuse o české justici.
Piussi je slovenská dokumentaristka a herečka žijící v Praze. V 90. letech spolupracovala s bratislavským divadlem Stoka, poté vystudovala bratislavskou filmovou akademii a od roku 2003 natočila dvacítku celovečerních dokumentárních filmů, které reflektují realitu slovenské politiky.
Za její film mapující poměry ve slovenské justici nazvaný Nemoc třetí moci jí hrozily až dva roky vězení a pokuta tři čtvrtě milionu korun. Proti trestnímu stíhání Piussi protestovali také někteří čeští i slovenští umělci. V souvislosti s kontroverzí kolem filmu Nemoc třetí moci odmítla bratislavská multikina promítat její snímek Piussi nazvaný Od Fica do Fica. Autorka se jej proto rozhodla šířit přes internet.