Jak evropské země zvyšují výdaje na obranu kvůli hrozbě ze strany Ruska, Číny a Íránu, dokážou evropští výrobci zbraní držet krok?
Evropské země zvyšují výdaje na obranu v reakci na rostoucí hrozby nejen ze strany Ruska, ale také Číny a Íránu, a zároveň sílí obavy, že Spojené státy by mohly stáhnout svůj vojenský deštník z kontinentu.
Evropská unie proto chce zajistit, aby byly tyto dodatečné prostředky utraceny přímo v Evropě.
Unie 18. března představila strategický dokument s názvem Readiness 2030, který vyzývá členské státy sedmadvacítky, aby co nejvíce vojenské techniky nakupovaly od evropských výrobců namísto dodavatelů ze Spojených států nebo vzdálenějších zemí.
Asociace evropského leteckého, kosmického a obranného průmyslu (ASD), která zastupuje tři tisíce firem, uvedla, že tyto sektory v roce 2023 vykázaly souhrnný obrat 290,4 miliardy eur, což je meziroční nárůst o deset procent.
Kdo tedy vyrábí evropská vojenská letadla, lodě a další výzbroj – a kde jsou mezery?
Letadla: Boj o nebe
Letecká převaha je považována – již od bitvy o Británii v roce 1940 – za klíčovou pro obranu země před invazí. Jejím základem je stíhací letoun.
V roce 2025 evropské letectvo využívá čtyři hlavní typy stíhaček, z nichž tři vznikají v Evropě a jeden ve Spojených státech.
Konzorcium firem z Británie, Německa, Itálie a Španělska společně vyrábí stíhací letoun Eurofighter Typhoon.
Celkem bylo objednáno 729 Typhoonů a téměř 600 jich využívají letectva Německa, Rakouska, Španělska, Itálie, Spojeného království, Saúdské Arábie, Ománu a Kataru.
Většina letounů Typhoon – například těch britského královského letectva (RAF) – je vybavena 27mm kanónem Mauser, střelami vzduch–vzduch typu ASRAAM (pro boj na krátkou vzdálenost) a Meteor a AIM-120 AMRAAM (pro boj mimo vizuální dosah), přesně naváděnými bombami Paveway II a IV a střelami vzduch–země Storm Shadow a Brimstone.
Tři největší firmy v konsorciu Eurofighter jsou Airbus, BAE Systems a Leonardo.
Italská společnost Leonardo také montuje americké stíhačky F-35 Lightning II pro potřeby italského a nizozemského námořnictva. F-35 Lightning II, navržený a vyráběný americkým gigantem Lockheed Martin, tvoří páteř letectev Belgie, Dánska, Finska, Norska, Polska a Švýcarska.
Francie se projektu Eurofighter neúčastnila a její letectvo využívá především stíhačky Dassault Rafale.
V srpnu loňského roku Dassault oznámil dohodu o prodeji 12 letounů Rafale Srbsku.
Letouny Rafale využívají také letectva Řecka, Egypta, Indie a Chorvatska – a Indonésie se rovněž zavázala k jejich nákupu.
Švédská firma Saab vyrábí stíhačku Gripen, která slouží v letectvech Brazílie, Maďarska, Jihoafrické republiky, Thajska, České republiky a Švédska samotného.
V minulosti využívala řada východoevropských letectev sovětské stíhačky MiG, ale poslední z nich vyřadilo Chorvatsko v prosinci 2024.
Lodě a ponorky: Proud se obrací
Řada evropských zemí má slavnou námořní minulost – zejména Británie a Německo, které se mezi lety 1906 a 1914 předháněly v počtu postavených bitevních lodí.
V červnu 1916 se mnohé z těchto lodí střetly v bitvě u Jutska během první světové války.
Jednou z největších evropských loděnic je britská společnost BAE Systems, která vyrábí vše od letadlových lodí po ponorky.
Společnost BAE vznikla v roce 1999, když British Aerospace – výrobce letadel, munice a námořních systémů – převzal konkurenční firmu Marconi Electronic Systems, dceřinou společnost General Electric Company (GEC) zaměřenou na obrannou elektroniku a stavbu vojenských lodí.
Největším německým výrobcem vojenských lodí je společnost Naval Vessels Lürssen, která vlastní loděnice v Hamburku, Wilhelmshavenu a Wolgastu a vyrábí fregaty, korvety, pobřežní hlídková plavidla i rychlé hlídkové čluny.
Hlavním výrobcem vojenských lodí ve Francii je Naval Group, který je částečně vlastněn francouzským státem a částečně firmou Thales. Loděnice má ve městech Brest, Lorient a Toulon.
Společnost Naval Group, jejíž historie sahá až do 17. století, postavila letadlovou loď Charles de Gaulle i ponorku Suffren – první jadernou ponorku francouzského námořnictva třídy Barracuda, spuštěnou na vodu v roce 2019.
Další francouzská společnost, Safran, dodává navigační technologie pro jaderné ponorky, které musejí operovat pod hladinou v prostředí, kde nemohou využívat globální satelitní polohové systémy.
Španělská státní loděnice Navantia má závody ve městech El Ferrol a La Coruña v Galicii.
Italská obranná společnost Fincantieri se výrazně podílí na stavbě lodí a ponorkových systémů a sídlí v Janově, Anconě a Marghere poblíž Benátek.
V roce 2008 postavila pro italské námořnictvo letadlovou loď Cavour a vyrobila také ponorky pro italské a německé námořnictvo i řadu dalších válečných plavidel, včetně dvou útočných člunů FCX07 pro námořnictvo Spojených arabských emirátů.
Dělostřelectvo: Více palebné síly za evropské peníze
Od začátku války na Ukrajině v únoru 2022 a následného vyzbrojování Kyjeva evropskými zeměmi prudce vzrostla výroba dělostřelectva a munice po celém kontinentu.
Podle článku magazínu The Economist z 20. března zdvojnásobili dva největší evropští výrobci střelného prachu – Chemring Nobel z Norska a francouzská společnost Eurenco – od roku 2022 své výrobní kapacity.
V Evropě působí několik významných výrobců dělostřelectva a munice. Po převzetí švédské společnosti Bofors vyrábí BAE Systems námořní kanóny, jako je Bofors 40 Mk4 a 57mm Mk110, který je součástí výzbroje lodí třídy National Security americké pobřežní stráže.
BAE také vyrábí široké spektrum munice – od nábojů pro ruční zbraně po 105mm dělostřelecké granáty.
Společnost Nammo, kterou rovným dílem vlastní norská vláda a finská společnost Patria Oyj, uvádí na svém webu, že je „jedním z předních světových dodavatelů speciální munice, zbraní odpalovaných z ramene a raketových motorů“.
Německý Rheinmetall vyrábí zbraně a munici velkých i středních ráží a pohonné systémy a na svém webu uvádí: „Rheinmetall položil základy budoucího laserového zbraňového systému o výkonu 100 kW, čímž prokázal jeho základní proveditelnost.“
Tanky: Zbraň minulosti?
V posledních letech se objevily názory, že tanky se staly kvůli dronům zastaralými.
Vítězství Ázerbájdžánu nad arménskými silami v Náhorním Karabachu v roce 2023 s pomocí dronů i zranitelnost ruských a ukrajinských tanků v současném konfliktu tato tvrzení podporují.
Tanky, jejichž cena se pohybuje ve stovkách milionů korun, mohou být zničeny drony, které stojí jen několik tisíc.
Přesto evropské ozbrojené síly do tanků nadále investují a probíhají snahy je modernizovat a přizpůsobit éře dronů.
Společnost BAE Systems, která vyrábí například švédská bojová vozidla pěchoty CV90, vyvinula maskovací systém ADAPTIV, který podle ní činí tanky „neviditelnými pro infračervené i jiné sledovací technologie“.
Podle údajů na jejím webu ADAPTIV využívá „lehkých šestiúhelníkových článků napájených elektricky ze systémů vozidla“.
Estonská firma Milrem je průkopníkem v oblasti bezosádkových, robotických tanků.
Estonská společnost Milrem vyrábí integrovaný modulární bezosádkový pozemní systém iMUGS, bojové bezosádkové pozemní systémy CUGS – tedy vozidla na dálkové ovládání určená k podpoře pěchoty – a robotické bojové vozidlo Type-X.
Na londýnském veletrhu DSEI (Defence and Security Equipment International) v září 2025 podepsala estonská společnost Milrem memorandum o porozumění se švédskou firmou Clavister o „vývoji a spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti pro bezosádková vojenská vozidla využívající umělou inteligenci“.
Může trvat několik let, než bude velké bezosádkové bojové vozidlo s těžkým dělem připraveno pro nasazení na bojišti.
Základem obrněných jednotek většiny evropských armád jsou německý Leopard 2, francouzský Leclerc XLR a britský Challenger 2, ačkoli Polsko nedávno převzalo první kusy z celkem 250 amerických tanků M1A2 Abrams.
Tank Leopard 2 vyrábí společnost KNDS (dříve Krauss-Maffei Wegmann) s výraznou podporou firmy Rheinmetall. Leclerc XLR vyrábí francouzská pobočka KNDS (dříve Nexter Systems).
Na svých webových stránkách uvádí společnost KNDS France, že modernizovaný Leclerc XLR bude vybaven „systémem pro rušení IED (improvizovaných výbušných zařízení), ochranou proti střelám z RPG (ručních protitankových granátometů) s pokrytím 360 stupňů a ochranou proti minám“.
Tank Challenger 2 má být brzy nahrazen modelem Challenger 3, který vzniká ve spolupráci společností BAE a Rheinmetall.
Drony: Závod o navýšení výroby
Válka na Ukrajině ukázala, jak smrtící mohou být drony – nejen přímo na bojišti, ale i daleko od fronty.
Rusko využilo drony a rakety k útokům na ukrajinskou energetickou infrastrukturu a civilní cíle v Kyjevě a dalších městech, zatímco Ukrajina útočila na města až po Moskvu, stejně jako na letiště a lodě.
Bezpilotní letadla (UAV) se používají už dvě až tři desetiletí, ale za posledních pět let udělala související technologie obrovský pokrok.
Když Ázerbájdžán porazil Arménii v konfliktu o Náhorní Karabach v roce 2020 a znovu v roce 2023, jedním z klíčových faktorů bylo použití stovek tureckých dronů Bayraktar TB2.
V článku publikovaném v prosinci 2023 v magazínu britského královského letectva (RAF) napsal poručík Chris Whelan, že další státy se snaží napodobit ázerbájdžánský úspěch. Podle něj se drony „pravděpodobně stanou trvalou součástí bojiště budoucnosti“.
Společnost Baykar, která vyrábí drony Bayraktar TB2, sídlí v Esenyurtu nedaleko Istanbulu. Podle marockého zpravodajského serveru Le360 plánuje otevřít pobočku v Maroku.
Loni také oznámila záměr vybudovat továrnu poblíž Kyjeva, která by zaměstnávala 500 lidí a vyráběla drony Bayraktar TB2 nebo TB3 pro ukrajinskou armádu.
Ukrajina již vyrobila více než 1 milion dronů s pohledem z první osoby (FPV – First-Person View), které lze navádět přímo na cíl.
Tyto drony jsou vybaveny kamerami a mapovacími systémy a ovládají se na dálku pomocí konzole, což jejich operátorům umožňuje je – podobně jako ve videohře – navigovat přímo k cíli. Podle analýzy agentury Reuters jsou díky tomu mnohem přesnější než rakety a dělostřelectvo.
Hlavní obranné společnosti v Evropě se nyní horečně snaží navýšit výrobu dronů a dohnat náskok tureckých a izraelských výrobců.
Společnost Safran – která vznikla v roce 2005 sloučením francouzského výrobce leteckých motorů SNECMA a firmy SAGEM specializující se na obrannou elektroniku – vyvinula dron Patroller. Jde o taktický bezpilotní letoun s dlouhou výdrží, který používá francouzská armáda.
Společnost BAE vyrábí také podvodní drony, například Herne XLAUV.
Airbus pracuje na několika typech bezpilotních letounů, včetně Eurodronu – který má mít užitečné zatížení (bez paliva) 2,3 tuny a maximální dobu letu 40 hodin – a dronu SIRTAP, určeného k průzkumu a námořnímu zpravodajství. Může vystoupat až do výšky 6 100 metrů (20 000 stop) a poskytovat letecký dohled ve dne i v noci.
Dne 26. března Airbus údajně představil nový dron s názvem LOAD (Low-cost Air Defense – levná protivzdušná obrana).
Airbus ve svém prohlášení citovaném odborným časopisem Janes uvedl: „Každý dron LOAD dokáže pomocí naváděných střel zlikvidovat až tři sebevražedné drony, což z něj činí mimořádně efektivní prostředek cenově dostupné obrany proti rozsáhlým rojům dronů, které mohou zahlcovat i složité pozemní systémy protivzdušné obrany.“
–ete–
