Předpisy Evropské unie slouží k sjednocení pravidel napříč členskými zeměmi a mají zajistit aplikaci jejich cílů v různých oblastech. V procesu jejich vytváření bruselským centrálním plánováním se často vyvinou od jednoduchého prvotního úmyslu k enormní porci dusivé byrokracie a nákladů, které státy a firmy přenášejí na konečné spotřebitele.
Dva hlavní druhy legislativních aktů EU jsou směrnice a nařízení. Nařízení je po schválení automaticky platné a použitelné ve všech členských zemích a státy si ho nemohou nijak přizpůsobovat. U směrnice musí jednotlivé státy zavést vlastní zákony, které vychází z cílů směrnice (tzv. transpozice), ovšem mají při tom určitou volnost, jak toho dosáhnout. Právní úpravy v jednotlivých státech se proto u směrnic mohou lišit, kdežto nařízení má stejné znění pro všechny členské státy.
Pojďme se podívat na evropské nařízení a směrnice, které komplikují nebo budou komplikovat životy firem i běžných lidí a povedou k růstu cen.
Směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému EU pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (EU ETS)
EU nastavila systém emisních povolenek, což je poplatek, který musí fosilní elektrárny a energeticky náročné průmyslové podniky v EU jako chemičky, teplárny, ocelárny, rafinérie, cementárny, aj. platit za každou tunu vypuštěných skleníkových plynů, zejména CO2. Část povolenek je přidělováno bezplatně, se zbytkem se obchoduje na burze.
Počet emisních povolenek v oběhu postupně klesá, čímž se stávají dražší. To má tlačit producenty emisí, aby je snižovali (např. investicí do jiných technologií nebo používáním jiného energetického zdroje). Opatření zdražuje výrobu všech produktů vznikajících v daných průmyslových odvětvích, včetně elektřiny z fosilních paliv. U nás se jedná zejména o hnědé uhlí, které stále hraje významnou roli při výrobě elektřiny a tepla.
Směrnice EU ETS je aplikována ve fázích, postupně se zpřísňuje a rozšiřuje o další odvětví. Směrnice č. 2023/958 přidává letecký sektor, pro který úplně ruší bezplatné povolenky od roku 2026, čímž stoupne cena letenek. Směrnice č. 2023/959 zase přinesla rozšíření o sektory bydlení a dopravy (viz dále).
Směrnice EP a Rady (EU) č. 2023/959 o obchodování s emisemi skleníkových plynů v dopravě a vytápění budov (EU ETS2)
Nejvýznamnější revize směrnice EU ETS přinesla rozšíření emisních povolenek na oblasti námořní a silniční dopravy a vytápění budov. Velké zaoceánské lodě kotvící v EU si musí kupovat povolenky, aby snížily svou emisní stopu, což povede ke zdražení zboží dováženého do Evropy po moři. Systém nabíhá ve fázích od roku 2024, přičemž od roku 2026 musí lodní společnosti odevzdat povolenky za 100 % vykázaných emisí.
Zároveň byl vytvořen samostatný systém emisních povolenek pro sektory dopravy a vytápění budov, tzv. ETS2. Dodavatelé fosilních paliv v silniční dopravě a bydlení si budou na trhu kupovat emisní povolenky za každou tunu CO2, přičemž jako u EU ETS, i zde bude povolenek postupně v čase ubývat a budou dražší. Cílem je snížit emise ve jmenovaných odvětvích a motivovat lidi k přechodu na elektromobily a ekologičtější vytápění a zateplování budov.
Dodavatelé růst nákladů propíší do cen konečného produktu. Zdraží tedy benzín, nafta, topný olej, uhlí, plyn a s nimi všechno, kde se tato paliva používají, včetně veškeré silniční přepravy. To nevyhnutelně povede ke zdražení většiny zboží a služeb na trhu. Pro začátek se hovoří o zvýšení cen benzínu o 2-3 koruny na jeden litr, některé predikce jsou však i násobně vyšší. Majitelům domů, kteří topí fosilními palivy, vzrostou náklady na bydlení.
EU ETS 2 má začít fungovat od 1. ledna 2027, ale řada členských států, včetně ČR, se snaží o odložení či zrušení tohoto opatření. Do českého práva byla implementována pouze část směrnice, která zavádí povinnost monitoringu emisí pro dodavatele. Uzákonění zpoplatnění systému odložila vláda až po volbách.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2023/1115 o odlesňování (EUDR)
Jeho účelem je zakázat do EU dovoz rizikových komodit, kvůli nimž se ve světě kácejí lesy. Legislativa se konkrétně týká kakaa, sóji, kávy, palmového oleje, kaučuku, dřeva a skotu, jakož i produktů z nich – od pneumatik přes nábytek až po čokoládu.
Společnosti, které chtějí umístit své produkty na evropský trh, musí prokázat, že nepocházejí z půdy, která byla po prosinci 2020 odlesněná nebo znehodnocená a přispěla tak k odlesňování. Tyto výrobky budou muset mít certifikát a musí být dohledatelné až k jejich prvotnímu pěstiteli či chovateli, který bude muset vyplňovat obsáhlé formuláře včetně přesné GPS lokace svých pozemků.
Kritikové namítají, že předpis přinese neúměrnou byrokracii pro celý dodavatelský řetězec a zvýší ceny všech dotčených komodit a výrobků z nich. Nařízení bylo po protestech společností, neziskovek i států a kvůli nepřipravenosti odloženo a má platit od 30. prosince 2025 pro velké společnosti a od 30. června 2026 pro ty střední a drobné.
Směrnice EP a Rady (EU) č. 2024/1275 o energetické náročnosti budov (EPBD)
Zpřísňuje energetické a emisní požadavky pro nové i stávající budovy. Od roku 2030 (u veřejných budov od roku 2028) se budou moci stavět pouze tzv. bezemisní budovy s povinnými přípojkami na střešní fotovoltaiku a dobíjecí stanici na elektromobily.
Do roku 2040 by měl přijít zákaz kotlů na fosilní paliva. Stávající budovy, které spadají do energeticky náročných tříd, by se měly ve fázích rekonstruovat, nejpozději do roku 2050, aby snížily spotřebu energií (zateplování, solární panely, tepelná čerpadla).
Pro občany, firmy i členské státy přinese směrnice obrovské náklady. Zdraží se výstavba budov i rekonstrukce, státům stoupnou náklady na dotace, administrativu a dohled. V některých zemích EU již právní úprava zakazuje pronajímat domy a byty v nejméně úsporných třídách. Do českého práva nebyla směrnice zatím transponována, ale ČR by tak měla učinit do 29. 5. 2026.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2023/857 o zpřísnění výkonnostních norem pro emise CO2 u osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel
Předpis výrazně zpřísňuje limity emisí oxidu uhličitého u nových osobních aut a dodávek. Limity se zužují postupně, přičemž automobilky mají být pokutovány za neplnění cílů. V roce 2035 už musí být emise u obou kategorií vozidel nulové, což v praxi znamená naprostý zákaz klasických spalovacích motorů u vozidel nově uváděných na trh.
Výrobci automobilů jsou ohroženi placením pokut za to, že neprodávají dostatečný podíl elektromobilů, zatímco občany nařízení limituje ve svobodném výběru vozidla. Vynucené nároky na vybavení automobilů všech pohonů zvyšuje celkovou cenu vozidel. První zpřísnění se projeví v roce 2025, velmi tvrdě pak na automobilky dopadnou limity k roku 2030 a 2035.
Evropská komise letos v březnu po tlaku členských států, včetně Česka, navrhla zmírnění úpravy, které by znamenalo, že automobilky budou moci vykazovat plnění cílů za tříleté období, nikoli za každý rok.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2023/956, kterým se zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM)
Zavádí tzv. uhlíkové clo na dovozy některých výrobků z třetích zemí. Vztahuje se na železo, ocel, cement, hliník, některá hnojiva, elektřinu, vodík, postupně budou přibývat další komodity. Mechanismus má zaručit, že uváděné položky budou zatíženy stejnou uhlíkovou „daní“ jako ty vyrobené v EU, kde energeticky náročné firmy musí hradit emisní povolenky. Clo je zaměřeno na země, které nemají prakticky žádnou klimatickou politiku a získávají tak výhodu v podobě nižších nákladů.
Dovozcům nařízení přinese celní povinnost, byrokracii a s tím spojené zvýšené náklady, občanům EU pak zvýšení cen zboží dováženého z třetích zemí. Ozývají se i obavy, že země jako Čína budou pravidla obcházet. Clo se má vztahovat na zboží dovezené od začátku roku 2026, přičemž jeho výběr pravděpodobně začne až v roce 2027.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2024/1781 o ekodesignu pro udržitelné produkty (ESPR)
Cílem je zajistit, aby výrobky byly navrženy a vyráběny s ohledem na co nejnižší dopad na životní prostředí a co nejdelší životnost. Nařízení má snížit množství odpadu, chemikálií a spotřebované energie, zaručit dostupnost náhradních dílů, zvýšit energetickou účinnost a recyklovatelnost.
Standardy se mohou nově týkat mimo jiné uhlíkové stopy. Konkrétní požadavky pro různé skupiny výrobků bude přijímat Komise pomocí delegovaných aktů (obdoba našich vyhlášek). První takové akty se očekávají nejdříve od července 2025.
Výrobci spotřebičů si stěžují, že už současné ekologické normy jsou příliš přísné, zvyšují náklady a snižují funkčnost produktů jako pračky, myčky nebo vysavače. Rovněž snižují konkurenceschopnost evropských výrobků vůči čínským podnikům. Pro konzumenty nařízení znamená zúžený výběr, omezení funkčnosti a vyšší ceny.
Do mediální pozornosti se nedávno dostal pokus komise drasticky zpřísnit normy (ekodesign) pro kamna a krby, který by znamenal, že tyto výrobky musí být připojeny k elektrické síti a mít celou řadu nadbytečných technologií. Výrobci označili návrh za nesmyslný a uvedli, že kamna by se pak stala luxusním zbožím. Návrh byl pro rozsáhlý odpor veřejnosti a politiků stažen a poslán k přepracování.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2017/745 o zdravotnických prostředcích (MDR) a č. 2017/746 o diagnostických prostředcích in vitro (IVDR)
Mají zajistit, že se v EU budou prodávat pouze bezpečné, kvalitní a účinné zdravotnické prostředky, od berlí přes umělé klouby a glukometry až po operační roboty a přístroje za stovky milionů korun. Nařízení sjednotila klasifikaci a velmi zpřísnila podmínky pro uvádění na trh i následný monitoring.
Enormní byrokracie, obří náklady a nedostatek certifikačních autorit vedou k pomalému schvalování, zániku malých firem a zdražování. Odborníci odhadují brzké navýšení cen u zdravotnických prostředků vyšších rizikových tříd o desítky procent, některé mohou z evropského trhu zmizet úplně.
Obě nařízení jsou sice v platnosti od roku 2021, ale pro splnění požadavků byla stanovena přechodná období. Ta končí v různých fázích podle třídy rizikovosti zdravotního prostředku mezi lety 2025 a 2028.
Směrnice EP a Rady (EU) č. 2023/2413, která novelizuje předpisy v oblasti podpory energie z obnovitelných zdrojů (RED3)
Požaduje po státech, aby zvýšily podíl energie z obnovitelných zdrojů energie (OZE), instruuje k rychlejším povolovacím procesům, zavádí povinnou podporu výroby zeleného vodíku, biopaliv a akumulace bateriemi. Cílem Evropské komise je, aby OZE měly do roku 2030 minimálně 42,5 % podíl na spotřebě energie v průmyslu, dopravě a budovách. Předpis například stanoví, že vybraní dodavatelé pohonných hmot budou muset plnit povinné kvóty pro podíl vodíku, a za porušení jsou stanoveny pokuty, stejně jako za nesnižování emisí.
Opatření vede podle kritiků k neefektivní a dražší výrobě elektřiny a tepla, k ohrožení energetické bezpečnosti, větší nestabilitě v síti či k vizuálnímu zamořování krajiny. Státům to přináší náklady na dotace pro provozovatele OZE a modernizaci přenosových sítí, spotřebitelům zase zvyšování ceny elektřiny, zejména té regulované části. Členské státy musejí transponovat směrnici do své legislativy do 21. května 2025, Česká republika tak před nedávnem již učinila.
Nařízení EP a Rady (EU) č. 2025/40 o obalech a obalových odpadech (PPWR)
Zpřísňuje požadavky na používání obalů a hospodaření s nimi s cílem snížit množství obalových odpadů a sjednocuje značení obalů. Do roku 2030 musí být všechny obaly recyklovatelné, od roku 2026 se výrazně omezí používání jednorázových obalů. Pokud státy nezajistí míru sběru a recyklace PET lahví a plechovek alespoň z 80 %, musí zavést zálohovací systém.
Postupně se má zpřísňovat povinný podíl opakovaně použitelných obalů (platí i pro plastové balíky z e-shopů) a povinný podíl recyklátů v plastech. Zakázány mají být jednorázové plastové obaly na zeleninu a ovoce, malá plastová balení omáček (kečup, hořčice, majonéza apod.), malé plastové balení kosmetiky v hotelích. Zasilatelé také musí zajistit, aby prázdný prostor nepřesáhl 50 % celkového objemu balíku.
Kritici z řad potravinářů namítají, že přísné recyklační cíle zatíží především malé a střední podniky a zvýší náklady. Pěstitelé se obávají, že předpis ohrozí čerstvost produkce a sníží konkurenceschopnost kvůli vyšším cenám. Ekologům naopak vadí, že požadavky jsou příliš měkké na obsahu věčných chemikálií. Panují také obavy o dostupnost technologicky a ekonomicky vhodných alternativ plastových obalů.
Nařízení bude účinné od srpna 2026, přičemž plnění požadavků bude ve fázích.
Obsah článku byl zkonzultován s odborníkem na evropské právo a Green Deal, JUDr. Tomášem Břicháčkem.
