Jan Blomgren je předním švédským odborníkem na jádro. Do roku 2009 působil jako profesor aplikované jaderné fyziky na Univerzitě Uppsala ve Švédsku, poté odešel do soukromé sféry a založil vlastní energetickou konzultační společnost Inbex. Často publikuje, přednáší a komentuje do místních médií, v roce 2024 napsal knihu „Vše, co potřebujete vědět o jaderné energii“. V říjnu se jako host zúčastní odborné jaderné konference ENES2025, která proběhne v Praze.
Protože prof. Blomgren spolupracuje se švédskou edicí Epoch Times, zeptali jsme se ho na jeho názor na výběr korejské KHNP pro stavbu dvou jaderných reaktorů v ČR. Smlouva mezi Elektrárnou Dukovany II a KHNP byla podepsána 4. června 2025.
Podle Blomgrena je korejská společnost tou správnou volbou. „KHNP je nejlepším dodavatelem na světě, pokud se omezíme na seriózní země, mezi které nepočítám Rusko a Čínu,“ uvedl pro český Epoch Times.
Dodal, že Jižní Korea na rozdíl od svých konkurentů ze Západu postavila řadu reaktorů doma v krátkém čase a v rámci rozpočtu. „Novou elektrárnu postavila i ve Spojených arabských emirátech, téměř včas a v rozpočtu, s mírným zpožděním kvůli nedostatečnému počtu kvalifikovaných operátorů, za což nelze vinit Korejce,“ poznamenal.
Technologicky nejzastaralejší
Přesto má korejská společnost jednu nevýhodu oproti konkurenci, míní švédský expert. Její reaktory (APR-1000 a APR-1400) jsou zastaralejší, mají nižší výkon a nenabízejí tolik bezpečnostních prvků jako např. francouzský EPR nebo americký AP1000. V Dukovanech se budou stavět reaktory modelu APR-1000, což je o něco méně pokročilejší verze než APR-1400.
„Korejský reaktor má v některých případech jen dvojnásobné bezpečnostní systémy tam, kde americké a francouzské modely mají troj- nebo čtyřnásobné,“ podotkl Blomgren. A dodal: „Jestli je to dostatečně důležitý aspekt, aby se za něj platila daleko vyšší cena jako u EPR, to je otázka.“
Více bezpečnostních systémů sice zvyšuje bezpečnost, ale také zvedá náklady a komplikuje výstavbu a provoz. Blomgren to přirovnává k bezpečnostním prvkům u vozidel. „Pásy jsou standard, airbagy běžné, ale kolik airbagů je ,dost’“?
Stejní uchazeči jako v Česku
Švédsko rovněž zvažuje postavit dva velké jaderné bloky, a to do roku 2035. Dosud však nebyl vybrán žádný zhotovitel, proto si jaderný expert na rozdíl od švédské vlády myslí, že dodržení harmonogramu není realistické. V současnosti má Švédsko v provozu šest jaderných reaktorů na třech lokalitách – Forsmark, Oskarshamn, Ringhals – s celkovým instalovaným výkonem 7 GW oproti 4,2 GW v České republice. Všechny spravuje státní společnost Vattenfall.
Jaderné elektrárny vyrábí přibližně 30 % elektřiny v zemi. Šest starších reaktorů bylo odstaveno mezi lety 1999 a 2020. Původní plány na vyřazení jaderné energie byly zrušeny v roce 2010 a země chce nyní prodloužit životnost stávajících bloků a do roku 2035 postavit dva velké reaktory s celkovým výkonem alespoň 2,5 GW anebo vícero malých modulárních reaktorů o stejné kapacitě. Do roku 2045 je cílem vybudovat kapacitu odpovídající deseti velkým reaktorům, poznamenal Blomgren.
Sám je zastáncem toho, aby se stavělo to, co už ve světě existuje a funguje, což vyřazuje malé modulární reaktory (SMR). První prototypy mají spatřit světa až v roce 2030. To však nevylučuje možnost, že Vatenfall dá nakonec přednost SMR, dodal.
Co se týče klasických jaderných reaktorů, dodat je dokáže jen hrstka společností na světě z Japonska, Jižní Koreje, USA, Francie, Ruska a Číny. Japonští dodavatelé mají podle něj dost problémů doma a nestojí o finančně náročné a riskantní operace v zahraničí. Ruský Rosatom a čínské společnosti nejsou zase přijatelné z důvodu národní bezpečnosti.
A tak Švédsku zbývají ti stejní uchazeči jako České republice – americký Westinghouse, francouzská EdF a korejská KHNP. Protože Westinghouse i EdF se potýkaly u svých předchozích projektů s překračováním rozpočtů a zpožděními, jako horký kandidát se zdánlivě jeví KHNP.
KHNP ve Švédsku? Zřejmě ne
Navzdory svým přednostem však KHNP ve výběru pravděpodobně neuspěje, uvedl Blomgren. Jako důvod uvádí dohodu se společností Westinghouse. Ta si činí nároky na duševní vlastnictví k řídicím a kontrolním systémům korejských reaktorů a několik let se obě firmy navzájem soudily.
V lednu 2025 však došlo ke smluvnímu ujednání, na základě kterého obě společnosti ukončily spory a rozhodly se namísto toho spolupracovat. Podrobnosti dohody jsou tajné, nicméně soudě dle stažení KHNP z tendru v Nizozemsku to vypadá, že si tito noví partneři rozparcelovali trh.
Švédský analytik se na „základě šuškandy v oboru“ domnívá, že KHNP postaví nejméně další čtyři bloky ve Spojených arabských emirátech plus dva bloky v České republice (s opcí na další dva). „To pravděpodobně vyčerpá jejich exportní kapacitu. Proto je pro ně pravděpodobně poměrně snadné obětovat trhy v Nizozemsku, Švédsku a Polsku ve prospěch Westinghouse,“ míní.
Ve Švédsku má Westinghouse silné zázemí. Dodal tři z 12 švédských reaktorů postavených v letech 1965–85. Zbývajících devět navrhla švédská společnost ASEA-ATOM, později prodaná Westinghouse. „Westinghouse je dnes tedy původním výrobcem (OEM) celé švédské flotily a provozuje ve Švédsku velký závod na jaderné palivo. Švédsko považují za své domácí hřiště a předpokládám, že udělají vše, aby KHNP vytlačili,“ uvedl Blomgren.
