Režisér Hiroshi Inagaki završuje své velkolepé trilogické dílo působivým soubojem mečem.
Nevhodné pro děti | 1 h 45 min | Dobrodružný, životopisný, romantický | 1956
S nedávným zpřístupněním klasických japonských filmů na streamovacích platformách se znovu dostává do popředí zájmu trilogie režiséra Hiroshiho Inagakiho. V roce 2025 si navíc připomínáme 55 let od americké premiéry jejího závěrečného dílu, Samuraj III: Souboj na ostrově Ganryu. Tento film dnes působí nejen jako historický artefakt, ale i jako nadčasové zamyšlení nad tím, co znamená vyzrát – v boji, v duchu i v tichu, kde se mezi tahy meče rodí pravda.
Mezi dvěma velkými filmovými žánry – americkým westernem a japonskými samurajskými filmy (chanbara) – existuje řada pozoruhodných paralel. Vezměme si archetyp tajuplného tuláka: vrcholného pistolníka ve westernech, jehož zrcadlovým protějškem je osamělý rónin – samuraj bez pána, který se často řídí pevným morálním kodexem. Oba představují tiché, stoické nositele spravedlnosti vržené do zkaženého či chaotického světa, jenž zoufale potřebuje řád.
Oba žánry staví do centra postavu, která čelí bezpráví – ať už jde o šerifa na Divokém západě, nebo samuraje v feudálním Japonsku. Snad nejikoničtějším prvkem je závěrečný střet: napjaté, zdlouhavé přestřelky v zaprášeném městě se nápadně podobají úmyslně zpomaleným a ritualizovaným soubojům mečem, které provázejí chanbara filmy.
Oba žánry zároveň nabízejí zamyšlení nad osudem, pýchou, lítostí a smrtelností. Není náhoda, že mnoho klasických chanbara filmů bylo přetvořeno do podoby westernu – jak v USA, tak v Itálii.
Režisér Hiroshi Inagaki natočil svou trilogii na motivy rozsáhlého románu „Musaši“ od Eidži Jošikawy. Vrcholem jeho epického díla je film Samuraj III: Souboj na ostrově Ganryu.
Film Samuraj I: Musaši Mijamoto (1954) představil Toshirō Mifuneho jako divokého a impulzivního vesničana Takeza, zatímco Samuraj II: Souboj u chrámu Ičidžódži (1955) sledoval jeho další vývoj ve zdatného šermíře Musašiho Mijamota. Tento závěrečný díl přivádí hlavního hrdinu blíže k úplnosti. Nejde už jen o dokonalost v boji, ale o vnitřní zralost – o jeho připravenost milovat, pustit minulost a postavit se svému osudovému soupeři.
Sebereflexe a smysl
Samuraj III vtahuje diváka do psychologického světa dvou mužů, které spojuje osud, ale rozdělují jejich vnitřní světy. Film zkoumá, jak tito rivalové žijí – a jak ovlivňují životy ostatních. Hloubkově se noří do mentality válečníků, kteří hledají dokonalost nejen v boji, ale i v sebepoznání a utváření vlastní identity.
Hlavním Musašiho soupeřem je Kódžiró Sasaki (Kōji Tsuruta), jehož pohání chladná, téměř teatrální arogance. Svou identitu tvaruje stejně jako ostří svého meče – s přesností, odstupem a vášní pro efekt. Jeho styl boje je oslnivý a nemilosrdný a jeho ambice se opírá o sebevědomí plné okázalosti.
Pod tou elegantní fasádou se však skrývá muž zoufale toužící po uznání světa, kterým ve skrytu duše pohrdá. Kódžiró zabíjí jediným stylizovaným seknutím, když používá ostrý meč, nebo vyzývá soupeře k souboji s dřevěným tréninkovým mečem (bokkenem), zatímco oni tasí zbraň z oceli – aby dokázal své. Nejde mu jen o dovednost, ale o to, aby se souboj proměnil v krvavou podívanou, jako malba na plátno. Pro Kódžira je to umění, jakkoli brutální je jeho štětec. Jeho psychologický svět ovládá nejen potřeba nalézt rovnocenného soupeře, ale i publikum. Jeho největší strach? Zemřít jako nedoceněný rónin.
Musaši v podání Toshiró Mifuneho je naopak muž, kterého už unavuje podívaná, po níž dříve tak toužil. Odmítá tituly i uznání a rozhodne se žít jako prostý farmář a učitel. Pronásledují ho výčitky – lidé, kterým ublížil, i prázdnota, kterou přináší boj vedený jen pro boj sám. Film zachycuje jeho proměnu: dnes nachází smysl v pokoře, v obdělávání půdy, v řezbářství i v péči o druhé.
Psychologická propast mezi oběma muži je hluboká. Kódžiró zdokonaluje techniku, aby ovládl ostatní, zatímco Musaši zdokonaluje ducha, aby ovládl sám sebe. Oba usilují o dokonalost. Jeden ji vidí v seku meče, druhý v klidu mezi seky. Film těmto filozofiím dává prostor dýchat. Čas se zpomaluje. Uplyne celý rok. A během něj se jejich cesty nejen rozcházejí – stávají se ztělesněním toho, kým opravdu jsou.
Poslední zkouška charakteru
Závěrečný souboj není jen o tom, kdo je rychlejší nebo silnější. Je o tom, jakým se kdo stal člověkem během dlouhého ticha mezi střetnutími. Jeden přichází slavnostně oděn, nesen prestiží svého pána. Druhý tiše připlouvá na břeh v rybářské bárce a z pádla si vyřezává dřevěný meč. Jejich konfrontace je nevyhnutelná, ale tím, co v divákovi přetrvá, není samotný boj, nýbrž to, co odhaluje – kým jsou a co jejich střet říká o jejich duších.
Samuraj III: Souboj na ostrově Ganryu uzavírá trilogii nikoli pompézně, ale s grácií a konečností (a osudovým koncem). Legendární postavy zde nestojí pouze na šermířském umění, ale i na tiché vnitřní přesvědčenosti. Režie Hirošiho Inagakiho kombinuje vizuální střídmost s hlubokou reflexí a Mifuneho výkon je učebnicovým příkladem vývoje postavy – z muže poháněného hněvem se stal muž poháněný jasnozřivostí.
Některé dějové linie, zejména ty spojené s Otsu a dvorskou politikou, působí méně propracovaně či spíše symbolicky než prožitě. Přesto film pevně drží své psychologické a filozofické jádro. Dovršuje Musašiho životní oblouk a nově definuje samotný význam vítězství.
Je to kontemplativní a uspokojivé završení jedné z nejtrvalejších historických filmových odysejí.
Samuraj III: Souboj na ostrově Ganryu je k dispozici na Amazon Prime Video, Apple TV.
Samuraj III: Souboj na ostrově Ganryu
Režie: Hiroshi Inagaki
Hrají: Toshirō Mifune, Mariko Okada, Kōji Tsuruta
Hodnocení: Nevhodné pro děti
Délka: 1 h 45 min
Premiéra: 31. října 1967
Hodnocení: 4,5 hvězdičky z 5
–ete–
