Žena, která se svým manželem a dětmi žije na nejodlehlejším obydleném ostrově světa, sdílí svůj jedinečný život ve společnosti 138 obyvatel, kteří pocházejí ze sedmi původních rodin a mají k dispozici jen jeden obchod, jednu školu a jednu hospodu.
Kelly Greenová (32) žije na sopečném souostroví Tristan da Cunha v Jižním Atlantském oceánu, zhruba 2 400 kilometrů od pobřeží Kapského Města v Jižní Africe. Po přestěhování z Eastbourne na jihu Anglie v roce 2013 se provdala za tesaře a místního rodáka Shanea Greena a pár se rozhodl, že ostrov bude jejich trvalým domovem.
Kelly a Shane spolu mají dvě děti: Savannah (8 let) a Seren (18 měsíců).
„Je to skvělé místo pro výchovu rodiny. Miluju Anglii, ale neumím si představit, že bych tam znovu žila,“ řekla Kelly Greenová agentuře SWNS. „Je nás tu jen 138, takže se všichni známe. Na ostrově je jen jeden policista a nikdy jsem ho nemusela volat.“
Sdílí, že navštívila souostroví Tristan da Cunha poprvé v roce 2010, když tam byl její otec, diplomat, vyslán na službu. Na ostrov se nelze dostat snadno – jedinou možností je loď z Kapského Města a plavba trvá podle počasí 7 až 15 dní.
Jejím budoucím manželem byl právě ten muž, který jí pomáhal přenést zavazadla z voru na břeh – a Kelly se do něj zamilovala.
Existuje mnoho důvodů, proč si pár ostrovní život oblíbil. Život je poklidný a zaměřený na komunitu, „všichni tu žijí ze země a přiloží ruku k dílu“. Kelly vede místní turistickou kancelář, chová slepice a večer vaří večeři pro rodinu z místních surovin, jako je skopové maso, humři, ryby, brambory a čerstvé ovoce a zelenina.
„Hodně mi chybí možnost zajít si na jídlo ven – nejsou tu žádné restaurace ani výdejní okénka a jen jeden velmi skromný obchod,“ říká Kelly, která se naučila připravovat domácí sushi, aby si trochu zpestřila rodinné večeře.
Komunita funguje na tradičním rozdělení rolí. Muži rybaří a loví v horách, zatímco ženy se starají o domácnost a střídají se ve vaření pro otce, manžely a syny. Jednou z občasných prací Kelly je zpracovávání ryb v místní rybárně.
Hlavními příjmy ostrova jsou vývoz humrů, poštovních známek a mincí. „Někdy tu zůstáváme až do půlnoci a balíme výrobky, které se posílají po celém světě,“ sdílí Kelly.
Ostrov má vlastní školu s výjimečným poměrem učitelů a žáků. Dcera Kelly a Shanea, Savannah, je jednou z pouhých pěti žáků ve své třídě. Jedna třída má jen jednoho žáka a celá škola má jen 19 dětí.
Po dosažení vzdělání zhruba na úrovni 9. třídy našich škol musejí studenti odjet do Kapského Města, aby mohli pokračovat ve studiu. „Máme stárnoucí populaci, takže si přejeme udržet si mladé, ale pro ně to tu může být velmi nudné,“ vysvětluje Kelly Greenová.
Přestože má ostrov jen 138 obyvatel, umí se bavit. Kdykoli má někdo narozeniny, jeho rodina uspořádá domácí večírek. Ostrov má také unikátní každoroční svátky, jako například „Ratting Day“ – den, kdy se vypustí psi, aby vychytali krysy, které se na ostrov mohly dostat s návštěvnickými loděmi.
Silvestr na ostrově, nazývaný „Old Year’s Night“, je příležitostí pro muže, aby si nasadili děsivé masky a honili ostatní obyvatele na traktorech pro zábavu. „Je to děsivé,“ zmiňuje. „Buší vám na okna a snaží se vás postříkat zahradní hadicí.“
Na ostrově je také hospoda jménem The Albatross, ale podle ní pět hostů znamená „rušný večer“.
Život v takové jednoduchosti má i své obtíže. Domy na ostrově jsou dřevěné a vytápějí se tlakovými lahvemi. Tragicky přišla Kellyina nejlepší přítelkyně v roce 2022 o svůj domov při požáru.
„Všechno shořelo, bylo to hrozné. Ale naštěstí se zachránili i se psy a všichni se společně snažíme pomoci dům znovu postavit,“ říká s tím, že v případě nouze ostrované používají kovový gong, aby upozornili komunitu.
Kelly Greenová se svojí rodinou si také museli zvyknout na omezené zdroje a nutnost plánování dopředu. Jedna věc, bez které se Kelly „nedokáže obejít“, je její oblíbená značka anglické majonézy – Hellman’s. Za tuto pochoutku si ale pořádně připlatí: nákladní lodě připlouvají na ostrov jen devětkrát ročně a malá bedna z Velké Británie může stát kolem 600 liber (asi 17 500 Kč) na poštovném.
Díky své izolaci se jeden celosvětový problém Tristan da Cunha zcela vyhnul – covid-19 se na ostrov nedostal. Pandemie však zasáhla cestovní ruch. Obyvatelé tehdy doufali, že se v roce 2023 na jejich břehy opět vrátí výletní lodě a zvědaví návštěvníci.
Na reportáži se podílela agentura SWNS.
Poznámka redakce: Tento článek byl původně publikován v roce 2023. Některé informace v textu tak nemusí odpovídat současnému stavu.
–ete–
