Poté, co přišel o všechny své sourozence, vytvořil si kachní sameček Olaf nádherné přátelství s novofundlandským štěnětem jménem Sven.
Jejich nepravděpodobné pouto a hravé kousky na farmě jejich majitelů se dokonce dostaly do dětské obrázkové knihy Dobrodružství Bisse a Oleeho.
Během lockdownu v roce 2020 přijala kachňata rodina, která vlastní farmu v Oklahomě. Nějaký čas žili všichni spolu šťastně, než se stalo to nejhorší. Protože byl březen a noci byly stále chladné, bydlela mláďata zpočátku v domě, dokud jim nenarostlo peří.
„Ve skutečnosti žila v manželově kanceláři téměř měsíc, než jsme je přestěhovali ven,“ řekla pro Epoch Times pětatřicetiletá Jessie Vallierová. Vysvětluje, že mladé kachny zůstávaly přes noc v kurníku společně se slepicemi a přes den chodily ven.
„Všechno máme oplocené a dobře chráněné,“ zmiňuje. „Jsme si téměř jistí, že tam byla jen slabina, kterou našel kojot, a doslova je všechny odnesl – kromě Olafa, který zůstal sám.“
Ve stejné době, kdy se rozhodli přijmout tři týdny stará kachňata, se rodině dostalo do povědomí i pětiměsíční štěně v Nebrasce. Jeho majitelé měli během pandemie problémy, a tak Vallierovi přivedli Svena na svou farmu v Broken Arrow nedaleko Tulsay v Oklahomě.
„Zachraňovanému zvířeti ve skutečnosti nikdy neřekneme ne,“ říká paní Vallierová.
O dva až tři týdny později přišel Olaf o sourozence a ještě než manželé Vallierovi stihli vymyslet, co dál, začala se malá kachna sbližovat se Svenem. Brzy se ukázalo, že o velkého pejska má Olaf velký zájem. Pomalu ho začal následovat – „velkého hnědého plyšového medvěda“ – a netrvalo dlouho, než se z nich stali kamarádi.
Vallierová věří, že zlom nastal ve chvíli, kdy je jednoho dne objevila spolu v dětském bazénku.
„Sven ležel v bazénu a Olaf byl uvnitř s ním. Mám pocit, že od té chvíle si Olaf řekl: ‚Ty miluješ vodu; jsme stejní, jsme přátelé.‘ A upřímně, od toho momentu byli nejlepšími kamarády,“ dodává.
Přesto mají oba úplně odlišné povahy.
Kachna plemene Rouen je podle Vallierové „velmi panovačná a tvrdohlavá“. Olaf vládne celé farmě.
„Když má obavy o slepici nebo dokonce o psa, vyžene od nich hrozbu. Je to taková malá, ale mocná kachna, která má pocit, že se musí o všechny postarat,“ popisuje.
Sven je mezitím podle ní „jen velký dobrák; strašně milý a klidný“. Skvěle vychází s dětmi i se všemi zvířaty.
„Nikdy nebyl moc živý,“ tvrdí jeho majitelka. „Dostane záchvat energie, kdy běhá dokola, ale po dvou kolečkách je unavený a chce si lehnout.“
Jejich pouto se projevuje roztomilými způsoby. Olaf svého kamaráda chrání a skloní hlavu, aby lidi odehnal od něžného obra. Neustále také Svena „opečovává“.
„Vypadá to, jako by do něj pořád kloval,“ směje se paní Vallierová. „Ale on si prostě sedne a protahuje svůj zobák Svenovou srstí. Sven hodně slintá a Olaf mu rád čistí tlamu. Strčí zobák až do jeho tváří a vypadá to, jako by mu čistil zuby.“
Veselá dvojice je také známá tím, že si hraje s míčem nebo se trochu „pere“.
„Házeli jsme Svenovi míček a kachna ho honila spolu s ním. A když se pustí do zápasu, Sven vyskočí a uteče a kachna za ním vzlétne,“ sdílí majitelka.
Dnes už jsou oběma čtyři roky a za celou dobu mezi nimi nepadlo křivé slovo.
„Jsou k sobě opravdu slušní. Když Olaf klovne moc silně, Sven jen otočí čumákem a trochu ho odstrčí. Nikdy tam ale nebyla žádná agrese.“
Manželé Vallierovi říkají, že vědí o tom, že ptáci si dokážou vytvořit vazbu na jiné druhy, ale sami nic podobného ještě nezažili. Přátelství Svena a Olafa trvá čtyři roky a přineslo jim obrovskou radost.
„Je to prostě velmi zvláštní přátelství a skutečná čest, že toho můžeme být součástí,“ uzavírá Vallierová.
–ete–
