V oboru balistické ochrany dělá od roku 1992, kdy založil firmu Petris, a v roce 2011 pokračoval dál ve firmě Argun, která se nedávno dostala do pozornosti médií. Se Stanislavem Petrem jsme si povídali o:
- začátcích po revoluci;
- materiálech, které se používají na neprůstřelné vesty;
- probuzení se zemí v nedostatku balistické ochrany;
- konkurenčním boji;
- a o tom, jak se podniká v ČR.
Jak jste se vůbec dostal právě k těmto produktům?
K těmto produktům jsem se dostal tak, že v jednom výrobním družstvu, ve kterém jsem pracoval, jsme začali dělat pouzdra na různé produkty pro městské policie a opasky v koženém provedení. A tenkrát jeden slovenský zákazník řekl: „Keby ste tak vyrábali nepriestrelné vesty…“ A tím to v podstatě začalo.
Zakázky v řádu několika sta milionů korun už pro Vás nejsou ničím výjimečným. Šel rozvoj firmy dobře hned od začátku?
Když jsme si v Petrisu určili program, že budeme dělat neprůstřelné vesty a ochranné pomůcky, tak ze začátků po revoluci nebyl zájem, protože spousta bezpečnostních agentur, které tehdy vznikly, tak říkaly, že lidí je dost a není potřeba nakupoval balistické ochranné pomůcky.
Zlom v podstatě přišel v roce 1994, když na základě prvních zahraničních misí československá armáda objednala první dodávku balistických vest pro právě zahraniční mise – do zemí vlastně bývalé Jugoslávie.
Kromě vest jsme pak začali vyrábět i protiúderové prostředky a jiné věci, které jsme dodávali poměrně ve velkém objemu pro Policii ČR. Tak už jsme se kolem toho roku 2000 začali dostávat na obrat kolem sto milionů ročně. Začali jsme postupně dodávat i do zahraničí, do Alžíru, Portugalska, pro spoustu zemí, vyjma Francie, Německa, Itálie – tyhle země si velice držely své dodavatele tak, aby se tam žádný dodavatel z východních zemí nedostal, a platí to do teď.
Dočetl jsem se, že máte vlastní vývojové centrum…
Ano, máme vlastní vývoj ochranné balistiky, pomůcek na pouzdra, na batohy a na další. V ČR je velice složité být ve styku se zástupci armády či policie (důvody se dozvíte dále v rozhovoru, pozn. red.), byť ty produkty jsou určeny především pro ně. V ostatních zemích, jako jsou Spojené státy americké, Francie, Anglie a další, je těsná spolupráce, v podstatě oni si říkají, co chtějí. V průběhu let se mění způsob jejich práce a je potřeba zapracovávat tyto změny tak, aby ten, kdo užívá ty prostředky, byl dokonale chráněn, připraven na zásah a nic ho v neomezovalo v plnění.
Co se týče našeho balistického vývoje, máme v současné době kolem 40 různých balistických konstrukcí na vesty, včetně přídavných balistických panelů na zvýšení odolnosti proti dlouhým zbraním, anebo proti střelám s vysokými rychlostmi, vývoj děláme úplně sami. Ty konstrukce by se daly rozdělit do třech základních skupin, a to sice ty nejlevnější, které jsou ale zároveň „nejtěžší“ vzhledem k plošné hmotnosti, potom nějaký střed a potom vlastně ty nejdražší, které jsou taky nejlehčí. Všechny tyto produkty máme testovány v akreditovaných zkušebnách, jako je VTÚ Slavičín, nebo v USA, Francii, či Německu.
Vaše technologie neprůstřelných vest je založená na vrstvení umělých materiálů. O co konkrétně jde a jsou i nějaké jiné technologie?
Objevuje se spousta článků o různém překrývání jednotlivých segmentů, jako třeba s použitím bažantího peří a další. Nicméně toto se zatím neujalo, protože vesta musí poskytovat ochranu při dopadu střely z jakéhokoliv úhlu. To peří funguje, pokud se střílí kolmo. Ale kdybyste střílel pod úhlem vůči těm vrstvám peří, tak je to vždycky průstřelný.
V současné době vlastně existuje několik výrobců vláken. Vůbec první, kdo přišel na trh s vysokopevnostními vlákny, byla firma DuPont. Jejich materiál – Kevlar – je dlouho známý. A potom přišla firma Teijin Twaron, teď už AkzoNobel, která vyrábí materiály na stejné bázi – Twaron. Materiály (aramidové) od obou těchto firem se blíží maximálnímu využití těch jejich parametrů, to znamená, že už nelze dál efektivně navyšovat jejich parametry. Aramidový materiál vyrábí i Rusové a v současnosti je asi nejlepší – ještě před konfliktem (Rusko–UA) jsme jej používali.
Později přišly jiné firmy s vysokopevnostním polyetylenem, mezi které patří především materiál Dyneema od firmy DSM, který koupila firma Avient. K tomu firma Honeywell začala vyrábět materiál s obdobnými parametry.
Oba typy materiálů se vyrábí také v Číně.
Všechny světové firmy zabývající se výrobou balistické ochrany vycházejí z produktů těchto společností, kde dělají buď stoprocentní konstrukce z některého z těch materiálů, anebo dělají tzv. hybridní konstrukce, to znamená, že je kombinujete.
Zmínil jste konflikt na Ukrajině. Dá se z vašeho pohledu říct, že od jeho začátku je o vaše produkty větší zájem?
V počátku toho konfliktu byla obrovská poptávka po balistických ochranných pomůckách, jako jsou vesty, k tomu ty přídavné panely, balistické přilby. V podstatě celá Evropa de facto žila, resp. žije v mírové době, necítila jakékoliv ohrožení. Mimochodem, obrovský nedostatek těch ochranných prostředků nebyl jenom tady v ČR, ale i v Německu a v jiných zemích. Plus samozřejmě Ukrajina volala po obrovských dodávkách a nikdo neměl skladem 10-20 tisíc neprůstřelných vest, protože poptávka po nich byla do té doby mizivá. Vesty a přilby se dodávaly především pro policejní jednotky – tam, kde bylo nějaké bezprostřední ohrožení.
Začali jsme na Ukrajinu dodávat na základě různých licencí. A také jednotlivcům, kteří tady žijí a mají tady pracovní povolení, kteří to potom posílali svým příbuzným na Ukrajinu. Spousta z nich prostě spěchala na pomoc. Obraceli se na nás pak i podruhé, potřetí, kdy ten jejich příbuzný při bojích dostal zásah do vesty nebo do toho panelu, a všem ty naše ochranné pomůcky zachránily život.
Šlo tedy o nějaký milník rozmachu firmy?
Ne, v žádném případě. My jsme dodávali poměrně velké objemy už v letech 2011/2012.
Jak vnímáte konkurenční prostředí? Nedávno jste naznačil, že v tom případě údajně prostřelené vesty při testech české armády by mohlo jít o nějaký politický tlak…
Myslím, že v České republice se v současné době vede konkurenční boj velice nečistými způsoby – různými pomlouvačnými kampaněmi, cíleným poškozováním konkurentů atd. My ho takto nevedeme. Oproti tomu se např. v USA firmy sdružují, aby mohly plnit třeba nějaké velké státní zakázky.
Další věc je, že u nás v podstatě neexistuje žádná ochrana tuzemských firem. Například v Polsku, pokud je vypsaný nějaký tendr – budu mluvit za sebe, tj. na vesty, na přilby a na další produkty – tak aby se budoval polský průmysl, jejich firmy mají třicetiprocentní zvýhodnění, když je limitujícím faktorem cena, tj. polské firmy mohou mít ceny o 30 % vyšší. Toto v podstatě platí i ve Francii, v Německu, kde jsme to zkoušeli – ty země si chrání svůj trh a snaží se, aby měly vlastní průmysl ve zdravé kondici.
Na to bych navázal. Jak se vám podniká v ČR? Vím, že firmy si často stěžují např. na byrokracii nebo ceny energií…
Je několik „byrokratických bloků“, které nám brání v lepší expanzi. První je to, že produkty, které vyrábíme, patří do skupiny tzv. vojenského materiálu, pro které se vztahuje zákon o obchodování s vojenským materiálem, kde je potřeba už při samotném procesu nabídek zažádat licenční správu o to, abyste mohli tu nabídku vlastně dát. Ta má na vyřízení 60 denní lhůtu. A pak se například v Egyptě vypíše výběrové řízení na nákup třeba 4 000 vest s tím, že podmínkou je, abyste tam předložil vzorky. Díky tomu, že musíme čekat na povolení 60 dnů – a je jedno zda žádáte o povolení pro jednu nebo tisíce vest – jsme tím diskvalifikováni. Když je třicetidenní nabídka, tak máme smůlu a nemáme šanci. Jsme v asociaci obranného průmyslu (AOBP), volám po tom už 15 let – a v podstatě nikdo s tím nic není ochoten udělat. Ve Francii týden, v Německu týden, v ČR 60 dnů…
Další je – a to není jenom ode mne – všechny firmy si stěžují na obrovské náklady v oblasti energetiky. Máme v podstatě nejdražší elektřinu, i dražší než elektřina ve Spolkové republice Německo. A vlastně mám několik reakcí, kde třeba německý zákazník vyhodnotí, že my máme sice levnější pracovní sílu, ale podstatně dražší elektřinu než oni, takže v podstatě tím ztrácíme opět konkurenceschopnost, protože ty fixní náklady jsou potom samozřejmě vysoké. Máme třeba lisy na lisování balistických panelů nebo máme autokláv, a to jsou všechno zařízení, které spotřebují obrovské množství energie.
Velkou nevýhodou je pak další věc, kterou jsem už dříve zmínil, a to je to, že v podstatě máme zákaz jako tuzemský firmy spolupracovat s armádou a policií. My jsme dodali do armády 60 000 kusů přileb na základě výběrových řízení… Chtěli jsme pokračovat dál ve vývoji. Od té chvíle, když jsme dodali poslední přilby, jsem měl spoustu jednání na armádě, na ministerstvu, žádal jsem je, zdali by nám byli nápomocni pouze radou nebo nikoliv, nežádali jsme, aby nám bylo něco financováno nebo tak, ale vždycky jsme dostali odpověď, že je zákaz. Takže teď, když má armáda nakupovat americké přilby od agentury NSPA, tak my bychom byli schopni za tu dobu bez problémů vyvinout všechny součástky, a ta cena těch přileb by byla když ne čtyřicetiprocentní, tak maximálně padesátiprocentní z toho, co se vlastně nakupuje teď. Jedna přilba tak bude stát 105 000 Kč.
Nemluvě o potřebách, které by vznikly v případě mobilizace a bylo by potřeba vybavit lidi ochrannými pomůckami.
Děkuji za rozhovor.
