Nový zákon EU o datech představuje především zátěž pro výrobce. Ti budou muset nově zveřejňovat, jaká data jednotlivá zařízení shromažďují – a jak k nim mohou uživatelé přistupovat. Spotřebitelům má přinést určité výhody, zároveň ale čelí silné kritice ze strany svazů.
Lednička, televize, dopravní prostředky: budou brzy všechna naše domácí zařízení vzájemně propojená? Evropská unie chce urychlit „digitální proměnu“ v našich domácnostech.
Od pátku 12. září začne platit zákon EU o datech („EU Data Act“). Evropský úřad jej schválil už začátkem roku 2024. Tato evropská regulace má spotřebitelům přiznat více práv k datům, která jejich digitální domácí zařízení při používání shromažďují.
Zákon nyní především vyžaduje od výrobců větší transparentnost. Ti musí zveřejnit, jaké informace konkrétní zařízení sbírá – a jak k nim může uživatel přistupovat. Spotřebitelé by tak měli snáze nahlížet do dat svých zařízení. V případě potřeby je budou moci předat dalším službám, například kvůli opravám. Objevuje se však i kritika této digitalizace a také obavy z problémů při jejím zavádění.
Na která zařízení se zákon vztahuje?
Pravidla platí pro všechna takzvaná propojená zařízení. Ta disponují buď internetovým připojením, nebo kabelovým přenosem dat. Mnoho výrobců už takové „chytré“ přístroje nabízí delší dobu.
Pod nové datové nařízení spadají i zařízení, k nimž má uživatel přístup bezdrátově nebo prostřednictvím aplikace. Může jít o kávovar, pračku, troubu či topení. Opatření se týká nejen nových výrobků, ale i dříve zakoupených zařízení, která spotřebitelé nadále používají.
Mimochodem: kdo své „chytré“ zařízení prodá dál, musí novému majiteli vysvětlit, jak se k datům zařízení dostane. Zákon EU o datech nerozlišuje mezi prvním vlastníkem a uživatelem z druhé ruky.
Jaká data se shromažďují?
Nařízení vymezuje dotčená data jen obecně. Patří sem „jakékoli digitální vyjádření jednání, skutečností nebo informací“.
Může jít tedy i o videa, obrázky či zvukové záznamy pořízené daným zařízením. Rozhodující je spíše to, zda zařízení při svém používání vytváří nebo sbírá data o provozu, výkonu či okolním prostředí – méně už to, jakým způsobem to dělá.
Seznam dotčených odvětví a oblastí je proto velmi široký: od mobilních telefonů, chytrých hodinek, moderních kuchyňských spotřebičů a klimatizací až po automobily, průmyslové stroje nebo letadla.
Firmy jsou sotva připravené
IT svaz Bitkom zjistil, že mnoho podniků na zákon EU o datech zatím vůbec připraveno není. V květnu 2025 splnilo požadavky pouze 1 procento z 605 dotázaných firem v Německu, další 4 procenta je alespoň částečně zavedla. Deset procent podniků teprve začalo s realizací a 30 procent se do ní ještě vůbec nepustilo.
Většina, celkem 52 procent, se domnívá, že se na ni EU Data Act vůbec nevztahuje. Jenže: „Data Act se týká prakticky každé firmy, ale většina se tím dosud vůbec vážně nezabývala,“ říká prezident Bitkomu Dr. Ralf Wintergerst.
Současně varoval před možnou další brzdou pro podniky: „U Data Actu se nesmí zopakovat drama s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů. GDPR se kvůli letitým nejistotám a obtížím s realizací stalo skutečnou překážkou inovací. Management musí teď procitnout a politika musí poskytnout lepší podporu.“
Zákon o datech se těžko zavádí
Nové nařízení o datech přináší řadu různých pravidel, která mají například usnadnit přechod mezi poskytovateli cloudových služeb. Zároveň ale stanovuje požadavky na smluvní doložky týkající se dat a především přiznává uživatelům i třetím stranám práva k datům z propojených zařízení.
Podle svazu Bitkom znamená zavádění zákona o datech pro většinu firem značnou zátěž. Celkem 32 procent dotázaných podniků uvádí velmi vysoké náklady na implementaci, 34 procent spíše vysoké. Tři čtvrtiny těchto firem si stěžují, že jim kvůli přechodu na režim zákona EU o datech chybí čas na nové inovace.
Od září 2026 zákon mimo jiné stanoví, že výrobci musí uvádět na trh své nové produkty s jednoduchými rozhraními pro přístup uživatelů k datům. Při vývoji tedy budou muset s novými právy zákazníků počítat už od začátku.
Firmy jsou přetížené
Celých 90 procent podniků se cítí novými zákony a požadavky přetížených. Stejný podíl firem také požaduje více poradenství ze strany veřejných institucí při zavádění Data Actu.
„Nejen firmy, i politika si musí u Data Actu udělat domácí úkoly. Kdo zavádí regulaci, musí také dotčené dostatečně informovat a podpořit,“ říká Wintergerst. Kritizuje předchozí spolkovou vládu za to, že se jí „během jednoho a půl roku nepodařilo ani určit, který úřad má na provádění Data Actu dohlížet“. Novou vládu vyzval, aby to „neprodleně“ napravila. „Data jsou v mnoha oblastech klíčová pro obchodní úspěch – ať už při tréninku a využívání umělé inteligence, v medicínské technice nebo v automobilovém průmyslu.“
Podobnou kritiku vznesl i Svaz německého průmyslu (BDI). V Německu podle něj panuje kvůli nařízení EU stále velká nejistota. Fungující datová ekonomika je přitom zásadní pro úspěšné digitální obchodní modely, uvedla spolková výkonná ředitelka BDI Iris Plögerová. „Zákonodárce EU ale zasahuje nepřiměřeně do smluvní autonomie průmyslu,“ řekla.
Jaké výhody mají uživatelé?
Dosud si výrobci často vyhrazovali práva k veškerým vznikajícím datům. Nyní by měli mít větší kontrolu nad vlastními daty jak jednotlivci, tak firmy. Do budoucna k nim budou moci přistupovat, mazat je nebo je předávat třetím stranám.
Zvláště poslední možnost je spojována s nadějí, že opravy či jiné služby budou pro uživatele levnější a jednodušší. Například majitel auta by se mohl rozhodnout sdílet určité údaje se svou pojišťovnou. Teoreticky by pak vzorné jízdní chování mohlo vést k nižším pojistným sazbám – stejně jako by se však při nesprávném chování mohla cena pojištění zvýšit.
Podle Evropské organizace pro ochranu spotřebitelů Beuc však existuje příliš mnoho výjimek, které tyto možnosti v praxi ztěžují. Ředitel Beucu Agustín Reyna proto označil zákon za „promarněnou příležitost“.
Jak se uživatelé dostanou k datům?
Nařízení EU dává poskytovatelům dvě možnosti: přímý nebo nepřímý přístup. Tam, kde je to možné, by měli mít uživatelé možnost získat data přímo. Výrobci a dodavatelé je o tom musí informovat už při koupi produktu.
Pokud přímý přístup není možný nebo jej výrobce nechce umožnit, má postačit jednoduchá žádost – například prostřednictvím příslušného webového portálu. Bez větších překážek by pak měla následovat odpověď s požadovanými daty.
–etg–
