Polský katolický kněz obětoval svůj život, aby zachránil jiného vězně v krutém táboře v Osvětimi.
Nevhodné mládeži do 15 let | 1 h 58 min | drama | 2025
Navzdory častému omylu byla nacionálně socialistická (nacistická) strana spíše pohanská než křesťanská. Nesnažila se křesťanství podporovat, ale ovládnout a zkorumpovat. Proto režim popravil tolik duchovních – zejména německého luteránského pastora Dietricha Bonhoeffera a katolického kněze Maxmiliána Kolbeho.
Kolbe, polský antikomunista, byl právem svatořečen papežem Janem Pavlem II. Dokonale naplnil ducha biblického verše z Janova evangelia (Jan 15,13), když obětoval sebe, aby jiný mohl žít. Důstojnost, s níž čelil svému osudu, však inspirovala mnohem více vězňů k tomu, aby našli sílu pokračovat v životě. Režisér a scenárista Anthony D’Ambrosio poutavě ztvárňuje poslední dny mučednického františkána ve filmu Triumf srdce (Triumph of the Heart).
Otec Kolbe (Marcin Kwasny) působil jako misionář a proslul jako plodný vydavatel a rozhlasový hlasatel, který horlivě podporoval polskou nezávislost. Jeho klášter poskytoval útočiště mnoha polským uprchlíkům, včetně Židů. Jeho pověst spravedlivého člověka z něj proto udělala hrozbu pro nadvládu režimu, a tak byl dobrý otec internován v Osvětimi.
Oběť sebe sama
Když se jednomu vězni podařilo uprchnout, krutý velitel SS Karl Fritzsch (Christopher Sherwood) odsoudil jako odvetu deset vězňů k smrti žízní a hladem. Franciszek Gajowniczek (Bartosz Bulawa) byl desátým vybraným vězněm, ale přežil, protože otec Kolbe se dobrovolně přihlásil, aby zemřel místo něj.
Triumf srdce je ze své podstaty hagiografie – vyprávění o životě světce. Název ironicky odkazuje a zároveň implicitně odporuje nacistickému propagandistickému filmu Leni Riefenstahlové Triumf vůle. Diváci možná očekávají, že film nabídne málo napětí, protože nevyhnutelně končí Kolbeho mučednictvím. D’Ambrosio však udržuje silné napětí, když každé přežití Kolbeho a jeho spoluvězňů s důstojností – nebo jejich smrt se zachovanou lidskostí – vykresluje jako vítězství.
Nacisté zvolili metody poprav tak, aby oběti záměrně dehumanizovali. Fritzsch chtěl z otce Kolbeho učinit odstrašující příklad. Vytrvalá víra budoucího světce a pouto, které si vytvořil s ostatními devíti odsouzenými, však měly opačný efekt. Světec inspiroval další vězně, aby si zachovali víru, a svým společným zpěvem dokonce narušoval autoritu samotného velitele.
Věznění
D’Ambrosio nechává dlouhé pasáže filmu odehrávat v interiéru Kolbeho prosté cely (nebo popravčí komory), čímž buduje pocit klaustrofobního sevření. Spolu s kameramanem Andrewem Q. Holzschuhem využívají omezeného světla, které do cely proniká úzkými zapuštěnými okénky s mřížemi, a často vytvářejí působivý šerosvit připomínající díla starých mistrů. Inspirace velkým sakrálním uměním je patrná – zejména pietou, kterou připomínají scény, v nichž otec Kolbe utěšuje umírající spoluvězně.
Triumf srdce patří k nejbrutálnějším a nejděsivějším filmovým zobrazením holokaustu. A to i přesto, že na plátně jen zřídka ukazuje krev či přímé násilí. Citliví diváci by se však měli připravit na několik náhlých, brutálních výjevů bití. D’Ambrosio s herci nutí diváky neustále se dívat do tváře krutosti popravy odpíráním jídla a vody.
Ztvárnit světce je těžký úkol, ale Kwasny nachází způsob, jak vyjádřit Kolbeho lidské utrpení i jeho duchovní velikost. Dokáže zdůraznit skromnost tohoto kněze a zároveň vystihnout inspirativní momenty, které jsou klíčové pro jeho odkaz.
Nacistické zlo
Christopher Sherwood je naopak skutečně děsivý v roli jedovatého SS-Hauptsturmführera Fritzsche, který je stále zlomyslnější, jakmile se jeho plán ponížit Kolbeho obrátí proti němu. Vytváří monstrózní postavu, ale v lidském měřítku.
Přestože otec Kolbe byl a zůstává jednoznačně katolíkem, D’Ambrosiův film má potenciál oslovit diváky mnoha vyznání. Film pečlivě představuje všechny oběti nacistické genocidy v rámci té osudné cely. Prvním z devíti dalších odsouzených, kteří přijmou Kolbeho útěchu a radu – nenáboženskou formou – je Žid Hercel (Bill Karnovsky).
Ačkoli D’Ambrosio často zařazuje symbolické mezihry (často s postavou Panny Marie), film si zachovává přístupnost i pro diváky s omezenými znalostmi křesťanské teologie. Některé jeho mlhavé retrospektivy ve stylu Terrence Malicka mohou zpočátku působit matoucím dojmem, ale postupně si na jejich styl divák zvykne.
Film vypráví silný příběh v ničivě intimní rovině. Přibližuje obrovskou hrůzu Osvětimi a zároveň oslavuje možnost víry a oběti i v nejtemnějších okamžicích dějin. Vřele doporučeno divákům všech vyznání.
Film měl světovou premiéru v Polsku 13. srpna 2025, v USA vstoupil do kin 12. září.
Triumf srdce
Režie: Anthony D’Ambrosio
Hrají: Marcin Kwasny, Christopher Sherwood, Rowan Polonski, Armand Procacci, Jakub Kalinowski
Věkové omezení: Nevhodné mládeži do 15 let
Stopáž: 1 h 58 min
Premiéra: 12. září 2025
Hodnocení:
★★★★
/ 5
Film „Triumf srdce“ zatím nemá potvrzenou českou kinodistribuci; po americké premiéře by se měl objevit na streamovacích platformách (dostupnost v ČR však nebyla potvrzena).
Máte tip na zajímavé téma z oblasti umění a kultury? Napište nám na namety@epochtimes.cz.
–ete–
