Komentář
Čtyřiatřicetiletý spolkový policista Manuel Ostermann napsal knihu a přes noc se z něj stal bestsellerový autor. Proč? Jako zasvěcený člověk otevírá téma, které hýbe celým Německem, ale politická reprezentace ho popírá: vnitřní bezpečnost země už není zaručena. Ostermann volá po obratu ve vnitřní politice.
„Jsem hrdý na osvícenou a moderní policii v Německu a přeji si, aby konečně získala uznání, které si zaslouží,“ píše novinář a vydavatel deníku WELT Ulf Poschardt v předmluvě ke knize Manuela Ostermanna Německo už není bezpečné.
Na úsporný režim
Tak moderní, jak ve své knize uvádí spolkový policista a odborový zástupce Ostermann, ale německá policie ve skutečnosti není. „Černá plíseň na stěnách a na stropě. Past na myši pod pracovním stolem. Zašlý podlahový povrch. Na toaletě kape voda z průtokového ohřívače do plastového kbelíku,“ popisuje jednu z policejních stanic v severorýnském Hagenu. K tomu se podle něj přidávají stavební závady, hygienické nedostatky, nedostatek prostoru a zdravotní rizika, zastaralá technika a „předpotopní zpracování spisů“.
Problém je podle něj známý už léta. V zahraničí se německá politika „ráda ukazuje velmi štědrá, daňové miliardy se rozhazují na různé projekty“, kritizuje Ostermann. Zato policie je „téměř na kost osekaná“. Proto prosazuje: „V době, kdy jsou teroristické hrozby a bující násilí každodenní realitou“, je „zásadně důležité“ přizpůsobit vybavení a strukturální procesy policie a zajistit jí odpovídající prostředky.
Bezpečnostní hrozba
Nejen pravicoví a levicoví extremisté představují pro zemi nebezpečí. „Už několik let k našemu každodennímu životu více či méně patří i trestné činy a útoky motivované nábožensky, přesněji řečeno islamisticky,“ uvádí policista. A kritizuje: tyto činy se páchají stále častěji – tak často, že je občané ani politici nestačí zpracovávat. Ostermann říká: „Politika zdánlivě jen lapá po dechu, rozpolcená nebo blokovaná protikladnými stanovisky.“
Podle jeho názoru má „islamistický terorismus v Německu stále pevnější sevření“. Lidové slavnosti a vánoční trhy se podle něj „brzy promění v izolované vysoce střežené prostory – pokud se vůbec ještě budou konat“.
Zásahy do veřejného života, jak byl dosud znám, budou stále hlubší. A dodává: „Příliš dlouho vláda tento problém ignorovala, bagatelizovala, vytěsňovala nebo dokonce zamlčovala jeho brutální a výbušné rozměry.“ Dodává také, že už léta vydávají různé vlády po celém světě svým občanům varování, aby se při cestách do Německa vyhýbali veřejným místům.
79 násilných trestných činů s nožem denně
Autor se vyjadřuje i k četným běžným trestným činům: násilné útoky na nádražích podle něj (v rámci toho jak často se dějí) „explodovaly“. Totéž platí pro sexuální delikty, drogové přestupky či užívání nelegálních zbraní. Zvlášť „útoky nožem“ se kvůli jejich „přemrštěnému nárůstu“ od začátku roku 2020 v kriminalistické statistice evidují odděleně.
Díky tomu se ví, že v roce 2023 došlo celkem k 8 951 útokům nožem, což představuje průměrně téměř 24 deliktů denně. V roce 2024 tato čísla prudce vystřelila nahoru: na 29 014 útoků nožem, tedy 79 denně, uvádí Ostermann. A dodává: „Tato čísla jsou pro Německo ostudou.“
„Policie má svázané ruce“
Dále autor upozorňuje, že „už existují oblasti v Německu“, kde se rýsují „anarchické poměry“. „Mám na mysli například Kottbusser Tor a Görlitzer Park v Berlíně,“ podotýká Ostermann. Podobné je to podle něj v některých částech Porúří a dalších místech Německa, „kde převzaly vedení a moc arabské velkorodiny a syrské klany, kde je dnes na denním pořádku obchod se zbraněmi, drogami a lidmi, kde se stále častěji lidé stávají obětí pouliční lynčovací spravedlnosti […] a kam si už žádný Němec netroufne“.
Opakovaně se píše, že policie tyto problémové oblasti vzdala. „To je nesprávné!“, bere se ale autor policie v ochranu. Podle něj policie „dělá jen to, co jí politika ukládá“. Tím má však ruce svázané.
Proto podle Ostermanna „Německo stále víc upadá do neovladatelnosti“ a tím se stává „den ode dne méně bezpečným“.
Školní dvory a koupaliště
Autor se podrobně a znalostně věnuje i dalším místům trestných činů, například školním dvorům. Upozorňuje na nedostatek vychovatelek v mateřských školách a na to, že chybí učitelé, psychologové a vychovatelé, kteří by dokázali čelit brutalizaci společnosti a rostoucí kriminalitě mládeže.
Vždy má vše řešit policie. Ta má být přítomna ve školách a „nově zajišťovat i všechna koupaliště“. Jen v roce 2023 vzrostl ve srovnání s předchozím rokem počet násilných trestných činů ve školách, mezi nimi i útoků nožem, na 27 500, což je o 27 procent více než rok předtím. Jen v Berlíně se podle něj odehraje v průměru pět policejních zásahů v každém školním dnu. Ostermann konstatuje: „Tady přece něco není v pořádku.“
Navzdory své ostré kritice politicky odpovědných osob dochází policista na závěr k umírněnému hodnocení: „Celkově vzato“ se „situace ještě zcela nezvrátila“. Uvádí dva důvody svého názoru: zaprvé existují jasné právní normy, které regulují život. A zadruhé je tu policie. Ta v mnoha ohledech „téměř bez povšimnutí“ zajišťuje pořádek a bezpečnost. „Bez bezpečnosti není svoboda a bez svobody není demokracie,“ zní závěrečná řeč policisty a odboráře Manuela Ostermanna.
Co si mohl dovolit Buschkowsky, mělo by platit i pro Ostermanna
Kdo argumentuje tak ostře jako Ostermann, sklízí mnoho kritiky, především od politických odpůrců, kteří se pokoušejí jeho výroky vyvracet prostřednictvím takzvaných fact-checků. Některé jeho názory mohou být jistě věcí vkusu. Tam, kde však Ostermann uvádí čísla a fakta – většinou z policejních a kriminalistických statistik – zůstává nedotknutelný.
Mnohé nedostatky, které zmiňuje v souvislosti s neúspěšnou integrací migrantů z arabského prostředí, kritizoval už v roce 2009 tehdejší výrazný politik SPD Heinz Buschkowsky, který byl téměř 16 let starostou berlínského obvodu Neukölln. Už tehdy pranýřoval „nucené sňatky“, „vraždy ze cti“ a klanovou kriminalitu mezi muslimskými přistěhovalci. Podle něj už tehdy „multikulti selhalo“. Když byl kritizován za údajně hrubý slovník, označil tyto verbální nadsázky za „překračování hranic“, které jsou „v politice přípustným prostředkem“.
Co bylo tehdy uznáno za autentické u zkušeného berlínského starosty z SPD, by mělo být dovoleno i mladému spolkovému policistovi Ostermannovi. A nakonec si může každý čtenář při čtení knihy sám bez emocí utvořit vlastní názor. Jedno je jisté: Ostermann dal německé policii hlas, který by jinak nebyl vnímán s takovou pozorností, jaké se mu nyní díky této bestsellerové knize dostává.
Kniha:
Manuel Ostermann: Německo už není bezpečné: Jak je naše policie drcena mezi politikou a ulicí, 256 stran, vázané vydání, 22 eur, vydáno 17. června 2025 nakladatelstvím Deutscher Wirtschaftsbuch Verlag, Neuburg an der Kammel, ISBN-13 978-3690660365
Názory vyjádřené v tomto článku představují stanovisko autora a nemusí odrážet názory Epoch Times.
–etg–
