Zažívací potíže mohou mít mnoho příčin – od dráždivého tračníku až po přemnožení bakterií v tenkém střevě. Jak tyto stavy rozlišit a zvolit účinnou léčbu podle nejnovějších vědeckých poznatků?
Bolest břicha, nadýmání, změna stolice a tlak po jídle patří mezi nejčastější důvody, proč lidé vyhledávají gastroenterologa. Mnozí tyto obtíže označují jako „podrážděná střeva“, tedy syndrom dráždivého tračníku (IBS). Podobné potíže však může vyvolat i přemnožení bakterií nebo metanogenních mikroorganismů v tenkém střevě, známé jako SIBO (Small Intestinal Bacterial Overgrowth) či IMO (Intestinal Methanogen Overgrowth). Právě správné rozlišení těchto stavů je klíčem k účinné léčbě.
Současný výzkum ukazuje, že dráždivý tračník není jedinou funkční poruchou, která způsobuje zažívací problémy bez známek zánětu či poškození sliznice. U části pacientů je narušená střevní mikrobiota, zpomalený pohyb střev nebo přítomné bakteriální přerůstání v tenkém střevě.
Tento článek přehledně shrnuje, jak oba stavy odlišit, kdy má smysl testování a jaká léčba podle nejnovějších poznatků skutečně pomáhá.
Co je dráždivý tračník a co přerůstání bakterií
Dráždivý tračník (IBS) je funkční porucha trávení, při níž se neprokazuje zánět ani strukturální poškození střev. Typickými příznaky jsou opakovaná bolest břicha, nadýmání a změna frekvence či konzistence stolice. Podle mezinárodních diagnostických kritérií musí být bolest břicha přítomna alespoň jeden den v týdnu během posledních tří měsíců, přičemž obtíže začaly nejméně půl roku před diagnózou.
Podle Americké gastroenterologické společnosti se diagnóza dnes stanovuje pozitivně – tedy na základě typických symptomů a vyloučení tzv. varovných známek, jako je úbytek váhy, krev ve stolici, chudokrevnost nebo noční průjmy. U forem spojených s průjmem se obvykle doporučuje také vyšetření na celiakii a test kalprotektinu ze stolice, aby se vyloučily zánětlivé choroby střev. Dráždivý tračník často souvisí s poruchou propojení mezi střevem a mozkem, stresem či potravinovou intolerancí.
Bakteriální přerůstání v tenkém střevě (SIBO) znamená nadměrné množství bakterií v oblasti, kde se běžně vyskytují jen v malém množství. Tyto bakterie rozkládají cukry na plyny, což vede k nadýmání, plynatosti a často i k průjmům. Pokud převažuje tvorba metanu, mluvíme o tzv. metanovém přerůstání (IMO), které bývá spojeno spíše se zácpou a zpomaleným pohybem střev.
Podle odborných doporučení ACG z roku 2020 je u obou stavů zásadní správná diagnostika a cílená léčba.
Proč se oba stavy často překrývají
Přehledová studie zveřejněná ve World Journal of Gastroenterology ukazuje, že přerůstání bakterií se vyskytuje až u 30 procent pacientů s dráždivým tračníkem, zatímco u zdravých kontrol jen asi u pěti procent. Tento překryv je častý proto, že po střevní infekci může dojít k narušení střevní bariéry a přemnožení mikroorganismů, což následně vede ke vzniku postinfekčního dráždivého tračníku nebo přerůstání bakterií v tenkém střevě.
Jak poznat, o co jde
Rozhodování začíná vždy klinickým obrazem. Pokud má pacient opakované bolesti břicha, nadýmání a změny stolice bez varovných příznaků, obvykle se zahajuje léčba jako při dráždivém tračníku. Jestliže se však přidává výrazná plynatost, napětí v břiše po jídle nebo zácpa s pocitem neúplného vyprázdnění, je vhodné provést dechový test.
Hlavní diagnostické kroky:
- Vyhodnocení příznaků: pokud převládá průjem, jde spíše o dráždivý tračník s průjmy; pokud zácpa a nadýmání, může jít o metanové přerůstání.
- Laboratorní testy: k vyloučení jiných onemocnění se vyšetřuje kalprotektin ze stolice a zánětlivé markery (CRP).
- Dechový test: pacient vypije roztok glukózy nebo laktulózy a sleduje se množství vodíku (H₂) a metanu (CH₄) ve vydechovaném vzduchu:
– zvýšení vodíku o 20 ppm do 90 minut svědčí o bakteriálním přerůstání,
– zvýšený metan (nad 10 ppm) naznačuje metanové přerůstání. - Odběr vzorku z tenkého střeva: při endoskopii lze odebrat tekutinu z dvanáctníku; vyšší koncentrace bakterií potvrzuje diagnózu.
Dechové testy nejsou stoprocentní – mohou být i falešně pozitivní či negativní. Výsledky by proto měl vždy posoudit lékař podle celkového stavu pacienta.
Možnosti léčby
Léčba dráždivého tračníku
Podle nejnovějších doporučení ACG (2021) má být léčba víceúrovňová a individuální.
Základem je krátkodobá dieta s nízkým obsahem FODMAP, tedy omezení fermentovatelných cukrů, které nadýmání zhoršují. Studie publikovaná v časopise Gastroenterology prokázala, že tento přístup výrazně snižuje objem plynů a tíhu v břiše.
U forem s průjmem se doporučuje krátkodobé podání antibiotika rifaximinu, které podle klinických studií v New England Journal of Medicine zmírňuje nadýmání i frekvenci stolice. U forem se zácpou se využívají léky zlepšující pohyb střev a zvlhčování stolice, například linaklotid nebo lubiproston.
Součástí léčby bývá také psychoterapie nebo relaxační techniky, které pomáhají regulovat stres a tím i propojení mezi střevem a mozkem.
Léčba bakteriálního a metanového přerůstání
Při přemnožení bakterií se využívají cílená antibiotika působící lokálně v tenkém střevě.
U vodíkového typu přerůstání (SIBO) se jako lék první volby používá rifaximin.
U metanového typu (IMO) je účinnější kombinace rifaximinu s neomycinem, která podle výzkumu publikovaného v American Journal of Gastroenterology (2014) prokazatelně snižuje hladinu metanu i závažnost zácpy.
Pokud se potíže po čase vrátí, je třeba pátrat po příčině – často jde o zpomalený pohyb střev, dlouhodobé užívání léků na žaludeční kyselinu (inhibitorů protonové pumpy) nebo pooperační změny.
Metaanalýza zveřejněná v Journal of Neurogastroenterology and Motility potvrdila, že antibiotická léčba zlepšuje symptomy zejména u pacientů s potvrzeným přerůstáním. Podpůrně se využívají léky podporující pohyb střev, probiotika (zejména Lactobacillus plantarum a Bacillus coagulans) a dlouhodobá úprava stravy.
Jak vypadá běžný postup v ordinaci
Lékař obvykle nejprve potvrdí diagnózu dráždivého tračníku podle mezinárodních kritérií a vyloučí zánětlivá či organická onemocnění. Pokud běžná léčba nezabírá nebo se objevují známky přerůstání (nadýmání, plynatost, zácpa), doporučuje se dechový test.
- Pozitivní test na vodík: léčba rifaximinem.
- Pozitivní test na metan: kombinace rifaximinu a neomycinu.
- Při návratu obtíží: hledá se sekundární příčina – například pomalý střevní pohyb, dlouhodobé užívání PPI nebo následky operací.
Kromě medikace je důležitá i životospráva – strava s nízkým obsahem fermentovatelných cukrů, dostatek pohybu a snižování stresu. Studie zveřejněná na PubMedu potvrzuje, že právě kombinace těchto přístupů přináší nejlepší výsledky.
Co realisticky očekávat
Rifaximin přináší úlevu přibližně u dvou třetin pacientů s dráždivým tračníkem. U metanového typu bývá zlepšení spojeno s poklesem metanu při opakovaném testu. Recidivy jsou časté, pokud se neodstraní hlavní příčina – například zpomalený pohyb střev nebo nadměrná konzumace fermentovatelných cukrů.
Dechové testy jsou neinvazivní a bezpečné, ale ne zcela přesné. Klíčem k úspěchu proto zůstává správná interpretace výsledků, cílená léčba a trpělivost při úpravě životního stylu.
