Domov nechrání jen před deštěm – nabízí klid, krásu, propojení a pocit sounáležitosti.
„Pojďme domů.“
Tato slova působí na lidské srdce s mimořádnou silou. Pro většinu z nás pojem „domov“ vyvolává něco hluboko uvnitř – touhu, kterou nelze snadno vyjádřit. Chceme někam patřit. Chceme najít místo odpočinku. Toužíme po klidném útočišti mimo dosah chladného sevření světa. Chceme, aby prašná cesta nakonec skončila v tiché mýtině, kde šumí hmyz, zpívají ptáci a šikmé paprsky slunce dopadají na práh otevřených dveří. Zkrátka – toužíme po útočišti.
Co dělá z domu domov
Jak ho ale najít? Jak objevit místo, kam opravdu patříme? Jedna odpověď zní: vytvoříme si ho. Najdeme si kousek světa, kde „vztyčíme prapor“, a začneme z něj tvořit domov – fyzické i duševní útočiště.
Pouhý dům však domovem být nemusí. Nestačí mít jen střechu nad hlavou. I zvířata mají svá hnízda a nory, ale nemají domov v lidském smyslu. My hledáme něco víc než ochranu před nepohodou. Toužíme po místě, které známe – a které zná nás. Po domě, jenž přináší pokoj, útočiště, pohodlí i obnovu, a zároveň výživu pro srdce, mysl i tělo. Po místě, které se stane kolébkou celého našeho života, pozadím našeho příběhu. Místě, které odráží, kým jsme a jak chceme žít.
Možné je vytvořit z domu víc než jen praktický prostor. Lze z něj učinit útočiště. Takové útočiště má několik klíčových vlastností – kromě čtyř stěn a střechy i zklidňující krásu, ochranu před hlukem a shonem světa a prostředí podporující lidské vztahy i zdravý život.
Krása jako útěcha
Proč by měl být domov krásný? Protože krása těší – a domov by měl být místem útěchy. Krása zklidňuje mysl a sytí duši. Má schopnost vyvést člověka z uzavřenosti do sebe samého, povznést ho nad jednotvárnou každodennost k vyšším myšlenkám a jemnějším citům. Probouzí v nás to lepší – schopnost vnímat řád, harmonii, symetrii a barvy. Na rozdíl od ostatních tvorů máme jedinečný dar radovat se z těchto věcí – a právě tím naplňujeme svůj potenciál a stáváme se plněji lidmi.
Krása také činí z domova místo, kam se lidé rádi vracejí. Pomáhá utužovat vztahy v rodině i mezi přáteli. Má-li být domov útočištěm, musí být pohostinný – a neviditelná vlákna esteticky příjemného prostoru přitahují návštěvníky a drží je blízko.
Pryč od hluku
Kromě estetiky stojí za to zamyslet se i nad tím, jak z domova vytvořit svatyni – místo oddělené od okolního světa. Oddělené od čeho? Od neustálých zásahů, které k nám dnes pronikají především prostřednictvím technologií. Jasně stanovené hranice pro přítomnost a používání telefonů, televizí, tabletů, rádií a dalších zařízení mohou pomoci vymezit kout klidu, kam alespoň na chvíli nepronikne stres z titulků, reklam, telefonátů ani zpráv. Bzučení a výbuchy zvuků, šum i hluk mohou postupně utichnout. Stejně jako krása i ticho uklidňuje mysl, zmírňuje napětí a otevírá nás síle přítomného okamžiku.
Společenství a propojení
Dobrý domov rovněž podporuje zdravé návyky a společné soužití: prostory určené k setkávání, krb či kamna v centru dění namísto televize, kuchyni uzpůsobenou domácímu vaření, lákavou zahradu, knihovny či hudební nástroje. Vše dohromady vytváří prostředí pro dobrý a pokojný život ve společnosti druhých.
Tak jako my utváříme své prostředí, i ono formuje nás. Naše denní zvyky vyrůstají z fyzické reality, která nás obklopuje. Když nad těmito prostory přemýšlíme záměrně, můžeme nasměrovat „řeku života“ tam, kam chceme, aby plynula.
Po čem srdce touží
Západní literatura ukazuje, jak hluboko „domov“ zakořenil v lidské představivosti. Celá Bible může být čtena jako dlouhá cesta domů – nejprve do Zaslíbené země, poté do Nebeského království. Homérovy eposy, ležící jako mechem porostlé kameny v samotných základech západního myšlení, jsou hluboce spjaty s tématem domova a cesty domů. Dojemnost pádu Tróje pramení z vědomí, že zmizelo velké útočiště kultury, civilizace a života – domov. A celý epos Odysseia je vlastně vyprávěním o návratu domů a sladkobolné touze Odyssea, který stojí na cizích březích, hledí k moři s tváří skropenou slzami a touží po pokoji svého domu a po náruči své ženy. Domov pro něj znamenal tolik, že se kvůli němu vzdal i nabídky nesmrtelnosti.
Může pro nás dnes domov znamenat tolik co pro Odyssea? Riskovali bychom kvůli němu nestvůry, ztroskotání a čáry, jen abychom znovu spatřili vlastní dveře? Otázka stojí za zamyšlení. Odpověď si musí dát každý sám. Ale láska k domovu je znakem zdravého národa a základem rozkvětu kultury. Pokud ji postrádáme, měli bychom ji znovu nalézt – a začít můžeme tím, že si záměrně budeme vytvářet domovy jako útočiště krásy, klidu a prostoru pro růst lidských vztahů.
–ete–
