Kytara Gibson se stala symbolem dynamického zvuku populární hudby.
V 90. letech 19. století, na ponku v druhém patře domu v Kalamazoo ve státě Michigan, vyřezával samouk a houslař Orville H. Gibson horní desku mandolíny podobně, jako houslař tvaruje desku violoncella – proměňoval zvuk v sochu.
Jeho experimenty s vyřezávanými klenutými deskami a masivními okraji posunuly drnkací nástroje od tenkých, ohýbaných tvarů 19. století k pevnější, rezonantnější konstrukci. Ačkoli jeho jméno ještě před smrtí upadlo v zapomnění, jeho nápady se staly základem jednoho z nejtrvalejších symbolů americké hudby.
Narodil se 8. května 1856 na šedesátiakrové farmě poblíž Chateaugay ve státě New York jako nejmladší z pěti dětí. V prostých poměrech si brzy vypěstoval zájem o práci se dřevem a o mechanické vynálezy.
V 80. letech 19. století se usadil v Kalamazoo, kde pracoval jako úředník a zároveň experimentoval s návrhy hudebních nástrojů. Nejstarší dochovaná mandolína s jeho jménem na štítku pochází z roku 1894. Tento rok označuje začátek jeho dráhy mistra řemesla, i když je pravděpodobné, že nástroje vyráběl už o něco dříve.
Na rozdíl od tehdy oblíbených nástrojů s plochou nebo miskovitou zadní deskou vyřezával Gibson horní i zadní desky svých mandolín a kytar po vzoru houslí. Věřil, že takové křivky dodají nástroji větší pevnost, hlasitost a zvukovou vyváženost.
Jeho cílem bylo vytvořit nástroje, které dokážou znít v rozsáhlejších sálech a společenských prostorách té doby. Výsledkem byl zvuk neobyčejné čistoty a rezonance. Dochované exempláře jeho ručně vyráběných nástrojů ukazují jak sochařský smysl pro tvar, tak intuitivní porozumění tomu, jak forma utváří tón.
Patent a zlomový okamžik
V roce 1898 získal Gibson americký patent č. 598 245 na „vylepšenou mandolínu“. Jeho návrh měl vyřezávanou klenutou horní i zadní desku a krk i okraj vyřezané z jediného kusu dřeva. Tato inovace zvýšila pevnost a omezila deformace a praskání běžné u nástrojů s plochým tělem. Po vzoru houslařů pojímal Gibson rezonanční komoru mandolíny jako jednotný akustický celek, nikoli jako sestavenou skříň.
Patent byl spíše myšlenkovým konceptem než výrobním plánem – zachycoval převratný přístup, který ovlivnil příští generaci amerických konstruktérů nástrojů. Ve srovnání s tehdejšími staviteli spojoval Gibsonův přístup uměleckou jednoduchost s mechanickou vynalézavostí – vzácnou rovnováhu mezi ručním řemeslem a vizionářstvím.
Pět podnikatelů z Kalamazoo rozpoznalo potenciál jeho nápadů, koupilo patent i práva na jeho jméno a v roce 1902 založilo společnost Gibson Mandolin-Guitar Manufacturing Company, Limited.
Gibson se stal akcionářem a dostával odměnu za své návrhy, ale do každodenního provozu firmy se zapojoval jen okrajově. Společnost brzy přešla od kusové výroby k průmyslové produkci. Patent se stal jak technickým základem, tak hlavním marketingovým pilířem značky. Inženýři a houslaři jeho návrhy dále rozvíjeli, ale zachovali základní princip klenuté rezonance.
Úpadek a trvalý vliv
Na počátku 20. století se Gibsonovo zdraví začalo zhoršovat. Záznamy ukazují, že mezi lety 1907 a 1911 pobýval v nemocnicích, i když podrobnosti chybí a povaha onemocnění není známa.
Po hospitalizaci se Gibson už do Kalamazoo nevrátil, i když od společnosti dál dostával roční platbu za svá autorská práva.
V roce 1916 byl trvale přijat do státní nemocnice St. Lawrence v Ogdensburgu ve státě New York, kde zůstal až do smrti. Zemřel 19. srpna 1918 ve věku 62 let a byl pohřben v Malone ve státě New York.
Po jeho smrti vstoupila společnost nesoucí jeho jméno do období rychlého rozvoje. Akustický inženýr Lloyd Loar, který v ní pracoval v letech 1919–1924, rozvinul Gibsonovy principy klenutých desek do nových mistrovských děl – především mandolíny F5 a kytary L5 s klenutým tělem.
Loar zavedl ozvučné otvory ve tvaru písmene F, laděné desky a vylepšené vnitřní žebrování. Tyto inovace pozvedly Orvillovy nápady na nástroje, které utvářely hudbu 20. století. Mandolína F5 se stala typickým hlasem bluegrassu, zatímco L5 definovala jazzovou kytaru s klenutým tělem.
Gibsonův vliv plynule přešel i do moderní éry. Modely jako Les Paul, ES-335 nebo SG zachovaly pověst značky pro bohatý tón a plasticky tvarovanou rezonanci.
Ačkoli Gibson nebyl jediným vynálezcem klenuté kytary, jako první použil houslový způsob vyřezávání desek u mandolín a kytar, čímž překlenul propast mezi individuálním uměním a průmyslovou výrobou. Jeho důraz na pevnost, tvar a akustickou účinnost proměnil křehké salónní nástroje v expresivní prostředky, které dokázaly zaplnit velké sály.
Přestože dochovaných originálních nástrojů je málo a firemní záznamy z jeho života jsou neúplné, jeho odkaz přetrvává. Každý nástroj Gibson s klenutou deskou – od raných mandolín typu A až po kytary L5 a jejich následovníky – nese stopu jeho původní myšlenky: že tón a tvar jsou nerozlučné.
Více než sto let po jeho smrti zůstává Gibsonova vize určující pro pojetí hudebního řemesla. Od bluegrassu přes jazz až po blues a rock jeho nástroje ztělesňují spojení umění a techniky, které začalo u Gibsonovy intuice a vytrvalosti.
V ladné křivce klenuté kytarové desky lze dodnes vycítit ruku mistra, který dokázal proměnit zvuk ve tvar – a dal hudbě nový, trvalý hlas.
Jaká témata z oblasti kultury byste rádi viděli v našich článcích? Náměty a ohlasy zasílejte na adresu namety@epochtimes.cz.
–ete–
