Strava založená na omezeném počtu potravin se ukazuje jako slibný terapeutický přístup pro děti s ADHD – a mohla by pomoci omezit užívání léků už v předškolním věku.
Jenny Dunlapová zcela nečekaně narazila na řešení potíží svého nejstaršího syna, který trpěl poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
Když u jejího nejmladšího dítěte lékaři diagnostikovali cukrovku 1. typu, celá rodina se rozhodla vyloučit ze stravy cukr a obiloviny. A právě tato změna přinesla překvapivý výsledek – John, její starší syn, jehož problémy s chováním a socializací nevyřešily žádné dosavadní terapie ani léky, se najednou začal chovat jako úplně jiný člověk.
„Nosil samé jedničky. Všichni učitelé z něj měli radost. Byl uspořádaný, zmizela zácpa, přestal mít potíže se spánkem. Zmizely i problémy s vrstevníky. Bylo to doslova jako přepnutí vypínače,“ popsala Dunlapová.
Vyloučení určitých druhů potravin z dětského jídelníčku se podle odborníků jeví jako nadějný terapeutický přístup pro děti s ADHD. Přesto bývá tato metoda v konvenční medicíně často přehlížena – patří totiž mezi změny životního stylu, které jsou mnohdy odmítány kvůli domněle nedostatečným důkazům o účinnosti. Existují však studie, které naznačují, že taková výživa může mít významný přínos.
Síla vyloučení potravin
Podle přehledové studie o roli výživy při zvládání ADHD mohou některé děti s touto poruchou těžit z vyloučení určitých potravin ze svého jídelníčku. Analýza publikovaná v časopise Current Nutrition Reports zjistila, že existuje jen málo přesvědčivých důkazů podporujících užívání doplňků stravy s mikronutrienty, probiotiky nebo omega-3 mastnými kyselinami.
Jako slibná se však jeví tzv. dieta s omezeným počtem potravin (few-foods diet), která by se mohla stát terapeutickou možností pro děti s ADHD. Tento přístup spočívá v tom, že se na určitou dobu z jídelníčku vyřadí většina běžných potravin a poté se znovu zavádějí postupně – po jedné – aby se zjistilo, zda některá z nich nevyvolává příznaky ADHD.
Autoři uvedli, že až 60 procent dětí na tuto dietu reagovalo pozitivně, což naznačuje, že potravinová intolerance může hrát významnou roli v projevech ADHD.
„Tento slibný přístup založený na personalizované výživě si zaslouží další systematické zkoumání a měl by být zvažován u všech dětí s ADHD,“ uvedli autoři studie.
Přehled upozornil i na několik dvojitě zaslepených studií kontrolovaných placebem, které prokázaly souvislost mezi konzumací určitých potravin a zhoršením příznaků ADHD, zatímco dieta s omezeným počtem potravin naopak vedla ke zlepšení stavu. Tato dieta vylučuje všechny potraviny kromě těch nejjednodušších a snadno stravitelných, jako je jehněčí maso, krůtí maso, rýže, máslo, kukuřice, brambory, med a některé druhy zeleniny.
Další výzkumy ukázaly, že dětská hyperaktivita může být spojena s umělými barvivy a chemickými konzervanty.
V současnosti Americká akademie pediatrie (American Academy of Pediatrics) řadí úpravu stravy mezi nelékové přístupy k léčbě ADHD, které mají zatím podle dostupných důkazů omezený nebo nejistý přínos. Akademie neodpověděla na otázku Epoch Times, zda svá doporučení v tomto ohledu aktualizovala.
Oficiální doporučení
Podle současných konvenčních postupů se léčba dětí s ADHD obvykle opírá o dvě hlavní cesty – behaviorální terapii (zahajovanou už u dětí předškolního věku) nebo farmakologickou léčbu.
Léky by však neměly být první volbou pro malé děti. U mladších dětí by měly být jako první volba nasazeny behaviorální intervence ve školním prostředí.
Výcvik rodičů v oblasti zvládání chování je natolik účinný, že odborné směrnice doporučují absolvovat jej ještě před samotnou diagnostikou ADHD.
Pokud behaviorální přístup nevede k výraznému zlepšení a dítě trpí středně těžkými až těžkými funkčními potížemi, lze u dětí ve věku 4 až 5 let zvážit podávání methylfenidátu – stimulantu centrálního nervového systému známého pod obchodními názvy Concerta nebo Ritalin.
Podle doporučení musí lékař vždy zvážit rizika zahájení léčby před šestým rokem věku vůči možným následkům jejího odkladu.
Odborníci však varují, že v mnoha případech jsou léky předepisovány příliš brzy.
Studie publikovaná v JAMA Network Open ukázala, že mezi dětmi v předškolním věku, které navštívily svého praktického lékaře kvůli ADHD, bylo 68,2 procenta pacientů léčeno léky – a u 42,2 procenta byla medikace nasazena už do 30 dnů od stanovení diagnózy.
Směrnice uvádějí, že methylfenidát je jediným lékem na ADHD, který lze u dětí předškolního věku použít, protože má nejlépe doložený bezpečnostní a účinnostní profil.
Přesto však nemá schválení amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) pro použití u takto malých dětí.
Methylfenidát může způsobovat nechutenství, poruchy spánku, bolesti hlavy, zrychlený tep a další nežádoucí účinky.
Správné užívání léků
Když byl John malý, Jenny Dunlapová se příliš neřídila oficiálními doporučeními – spoléhala spíše na intuici. Znamenalo to vyhnout se lékům tak dlouho, jak jen to bylo možné.
John, nejdivočejší z jejích tří dětí, se často dostával do problémů, ztrácel přátele a byl vyloučen z týmového sportu. Učitelé si neustále stěžovali a poté, co selhaly různé pokusy – od vitamínů přes kognitivně-behaviorální terapii až po nácvik zvládání emocí a meditaci – se Dunlapová nakonec rozhodla pro léky, kterým se tak dlouho bránila. V té době byl John ve čtvrté třídě.
John vyzkoušel několik stimulantů, než nakonec zůstal u přípravku Concerta, který Jenny označuje za „nejlepší z nejhorších“. Ani ten však nebyl všelékem – John měl i nadále potíže s emocemi, spánkem a zažíváním.
Když se ohlíží zpět, Dunlapová přiznává, že ji frustruje, že se během všech těch let na žádné z kontrolních návštěv nikdy neřešila výživa či jídelníček – a to ani po neúspěchu behaviorální terapie a přetrvávajících obtížích.
„Je až příliš snadné všechny nálepkovat a rozdávat recepty,“ řekla Dunlapová. „Rodičům nikdo neřekne: ‚Zkusme se podívat i na jiné možnosti a zjistit, proč se vaše dítě takto chová.‘“
Může být jídlo skutečnou příčinou?
Je docela možné, že špatné stravovací návyky – zejména ty bohaté na cukr – vyvolávají příznaky, které napodobují nebo zhoršují ADHD, uvedla pro Epoch Times psychoterapeutka Karen A. Dwyer-Tesoriero.
Častým příkladem jsou děti, které snídají sladké cereálie a už během dopoledne zažijí prudký pokles hladiny cukru v krvi, což vede k neklidu, apatii či problémům se soustředěním.
Psycholožky Bonnie J. Kaplanová a Julia J. Rucklidgeová proto doporučují změnu jídelníčku ještě před zahájením psychoterapie nebo rodinného poradenství.
Ve své knize The Better Brain nabádají, aby všechny nové klienty duševních klinik personál poučil o zásadách výživy a nakupování skutečných, nezpracovaných potravin. Odhadují, že až třetina pacientů s duševními obtížemi – včetně ADHD – by po úpravě stravy nepotřebovala žádné další odborné služby.
„Vzhledem k tomu, že naše kapacity v oblasti duševního zdraví jsou napjaté na maximum, není to snad skvělá zpráva?“ napsaly autorky. Dodaly, že z praxe vidí, jak se klientům po přechodu na přirozenou stravu lépe daří uplatňovat terapeutické strategie.
Jednoduchost a dostupnost úpravy stravy
Dobrým prvním krokem je podle Julie Matthewsové, certifikované výživové poradkyně a autorky knihy The Personalized Autism Nutrition Plan, odstranění umělých barviv, příchutí a aditiv – změna, která může mít přínos nejen u autismu, ale i u ADHD.
Poté mohou rodiče zvážit bezlepkovou nebo bezmléčnou dietu, případně Feingoldovu dietu – způsob stravování založený na přirozených potravinách bez umělých barviv, příchutí a konzervantů, navíc s nízkým obsahem přirozeně se vyskytujících salicylátů, tedy látek, které některé rostliny produkují jako ochranné toxiny, uvedla Matthewsová pro Epoch Times.
Ve své observační studii, která sledovala různé zdravé diety u dětí s autismem, zjistila, že Feingoldova dieta snížila hyperaktivitu o 45 procent.
„Ve výsledku jde o to zjistit, co danému člověku škodí, a odstranit to,“ vysvětluje Matthewsová. „Je trochu smutné, že něco tak jednoduchého může mít tak hluboký dopad – a přesto o tom lidé neslyší, i když jde o tak snadno proveditelnou změnu.“
V některých případech může jít o složitější problém, například nerovnováhu střevního mikrobiomu či jiné výživové odchylky, které se těžko určují. Ve většině případů se však podle Matthewsové řešení skrývá prostě v zdravější stravě s menším množstvím přísad.
Například rostlinně založená středomořská strava prokazatelně prospívá zdraví mozku – zejména pokud je spojena s dalšími zdravými návyky, jako jsou dostatek spánku a pravidelný pohyb.
Opatrné zapojení oficiálních doporučení
Léky mají své místo v léčbě ADHD, ale měly by být používány uvážlivě.
Podle Dr. Joela „Gatora“ Warsha, integrativního pediatra, by měla být léčba ADHD u mladších dětí postavena na důsledném vyzkoušení behaviorální terapie a tréninku rodičů ještě před nasazením léků – jak ostatně doporučují i oficiální směrnice.
Kognitivně-behaviorální terapie začíná diagnostikou, která určí konkrétní obtíže dítěte, a následně používá cílené techniky k posílení soustředění nebo ke zmírnění impulzivity.
Trénink rodičů pak učí, jak lépe chápat fungování dětského mozku a jak pomocí osvojených nástrojů kompenzovat jeho slabší stránky.
„Když však příznaky zůstávají závažné – ovlivňují bezpečnost, školní výkon, vztahy i každodenní fungování – mohou léky hrát důležitou roli,“ uvedl Warsh.
„V takových případech může krátkodobé užívání stimulantů, pod pečlivým dohledem, pomoci dětem lépe se soustředit, dodržovat režim a začít si budovat zdravější pracovní i životní návyky.“
Cílem je podle něj použít co nejnižší účinnou dávku po co nejkratší dobu, přičemž by měla nadále probíhat práce na behaviorálních, vzdělávacích a životních změnách.
Další možnosti léčby a podpory
Kromě behaviorální terapie a tréninku rodičů existuje podle odborníků řada dalších způsobů, jak zvládat příznaky, které jsou u malých dětí s ADHD běžné – například hyperaktivitu, výbuchy chování či neschopnost se soustředit.
Dr. Joel „Gator“ Warsh doporučuje dětem denně dopřát příležitosti k intenzivnímu pohybu, zavést pevně strukturovaný denní režim, omezit čas u obrazovek a zajistit dostatek spánku.
U některých dětí mohou hrát roli i skryté příčiny, jako úzkost, odlišnosti v učení nebo špatné zdraví střev.
Zároveň varuje před slepým následováním módních trendů, jako jsou aplikace pro mindfulness nebo plošné eliminační diety, jejichž účinnost je zatím nejednoznačná.
Rodiče by podle něj měli také zvážit možnost individuálního vzdělávacího plánu přímo ve škole, který může dítěti pomoci přizpůsobit výuku jeho potřebám.
Psychoterapeutka Karen A. Dwyer-Tesoriero navrhuje několik praktických strategií, které lze uplatnit ráno i večer, kdy rodiče tráví s dětmi nejvíce času:
- Najděte pohybovou aktivitu, která dítě opravdu baví – tanec, protahování nebo sport – a podporujte ji každý den.
- Pomozte dítěti „hyperfokus“ využít k dobrému – ať se plně soustředí na něco, co miluje.
Když začne dítě zlobit, klidně a srozumitelně mu vysvětlete, že jeho chování bude mít následky, místo abyste reagovali impulzivně. - Soustřeďte se vždy jen na jeden problém – například na to, aby po sobě zavíralo dveře od skříňky – a teprve po zvládnutí pokračujte k dalším.
- Nahraďte složité tabulky chování okamžitými odměnami – třeba povolením hraní videoher, když dítě splní úkol bez připomínání nebo se chová dobře.
- Používejte vizuální seznamy úkolů – například co je třeba udělat ráno před odchodem z domu nebo před spaním.
Dwyer-Tesoriero také připomíná, že ne všechny rysy ADHD jsou negativní – některé mohou být dokonce výhodné.
„Existuje mnoho profesí, které lidem s ADHD opravdu sednou,“ říká. „Naše společnost je plná dospělých s ADHD – a rozhodně to není, jak se říká, žádný ortel.“-ete–
