Ačkoli je riziko malé, včasné rozpoznání příznaků může zásadně ovlivnit průběh onemocnění.
Nedávná studie zahrnující téměř 400 000 pacientů zjistila, že lidé rtrpící poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), kteří užívají stimulanty, čelí malému, ale znatelnému riziku rozvoje psychózy nebo bipolární poruchy. Přibližně u 3 procent pacientů se totiž některý z těchto stavů rozvinul po zahájení medikace.
Klíčová zjištění
Metaanalýza publikovaná v časopise JAMA Psychiatry sloučila výsledky 16 studií z Severní Ameriky, Evropy a Asie. Šlo o vůbec první systematickou analýzu, která zkoumala souvislost mezi léky na ADHD a rizikem psychózy i bipolární poruchy.
Studie hodnotila jak amfetaminy, tak methylfenidát – dva běžně používané stimulanty v léčbě ADHD. Amfetaminy byly spojeny s přibližně o 60 % vyšší pravděpodobností vzniku psychotických příznaků ve srovnání s methylfenidátem.
Celkově byla léčba stimulanty spojena s výskytem psychotických příznaků u 3 % pacientů a s rozvojem bipolární poruchy u 4 %.
Studie však nestanovily základní výskyt těchto onemocnění u neléčených pacientů s ADHD, což ztěžuje určení, jak velká část pozorovaného rizika plyne přímo z užívání léků a nakolik souvisí se samotnou poruchou.
Přesto autoři zdůrazňují, že stimulanty mají zůstat prvně volenou léčbou pro většinu pacientů, avšak doporučují lepší edukaci a pečlivější monitorování nemocných.
Možné příčinné faktory
Další metaanalýza zjistila, že děti s ADHD mají téměř pětinásobně vyšší riziko rozvoje psychózy v pozdějším věku než běžná populace. Riziko bipolární poruchy je u nich rovněž vyšší.
Na úrovni mozkové chemie mají ADHD, psychóza i bipolární porucha společného jmenovatele – narušení činnosti dopaminu. Stimulanty zvyšují hladinu dopaminu, což je zároveň mechanismus spojený se zvýšeným rizikem psychózy a bipolární poruchy.
Psychóza a bipolární porucha bývají spojeny s vysokou aktivitou dopaminu, zatímco u ADHD bývá dopaminu naopak málo. Stimulanty tyto hladiny zvyšují.
Nejvyšší riziko psychózy bylo zaznamenáno ve Spojených státech, kde jsou amfetaminy (například Adderall a Vyvanse) prvně volenou léčbou. Amfetaminy vyvolávají mnohem silnější nárůst dopaminu – až čtyřnásobný – a proto jsou spojovány s vyšším rizikem psychózy a mánie než methylfenidát. Naproti tomu v Evropě je první volbou léčby methylfenidát a tamní studie uváděly výrazně nižší míru psychózy.
Zneužívání amfetaminů, například užívání příliš vysokých dávek, může rovněž vyvolat psychózu nebo mánii. Studie vedená Harvardovou univerzitou v roce 2024 zjistila, že vysoké dávky amfetaminů (více než 30 mg dextroamfetaminu, tedy zhruba 40 mg Adderallu) byly spojeny s více než pětinásobným zvýšením rizika psychózy nebo mánie.
Podle doktorky Sharon Batista, odborné asistentky psychiatrie v Mount Sinai Hospital, se příznaky psychózy vyvolané stimulanty obvykle objevují krátce po nasazení léčby nebo zvýšení dávky.
„Rodiny i lékaři by měli být ostražití vůči nově vzniklým halucinacím, paranoie nebo extrémnímu zlepšení nálady,“ uvedla. „Jsou to varovné signály, které vyžadují okamžitou lékařskou pomoc.“
Bipolární porucha, psychóza a ADHD navíc sdílejí podobné příznaky, například výkyvy nálady, poruchy spánku nebo roztržitost.
„Chybná diagnóza může vést k nevhodné léčbě, proto je pečlivé vyšetření zásadní,“ dodala Batista.
Zvažování rizik a přínosů
Autoři studie uvedli, že jejich zjištění by neměla měnit současná doporučení, podle nichž jsou stimulanty léčbou první volby u ADHD. Zdůraznili však důležitost edukace pacientů i jejich rodin, pečlivého monitorování a otevřené diskuse o možnostech léčby.
„Jako všechny léky i stimulanty mají vedlejší účinky. Patří k nim i riziko rozvoje mánie a psychózy,“ řekl pro Epoch Times Dr. Cooper Stone, odborný asistent psychiatrie a behaviorálních věd na Pensylvánské univerzitě.
Podle něj je klíčové, aby se tyto možné nežádoucí účinky probíraly s pacienty ještě před zahájením léčby. „Stimulanty mohou být pro lidi s ADHD nesmírně přínosné, ale rozhodnutí o jejich užívání by nemělo být bráno na lehkou váhu.“
Většina pacientů bez predispozice k psychóze nebo bipolární poruše si tato onemocnění při dodržování předepsaného dávkování a vyhýbání se zneužívání (například velmi vysokým dávkám či nevhodným způsobům užívání) pravděpodobně nerozvine.
Praktické kroky pro pacienty a rodiny
Není vždy možné, aby lékaři varovali každého pacienta před těmito vzácnými riziky – psychóza nebo mánie vyvolaná stimulanty se objevuje u méně než 1 z 600 pacientů – ani aby u všech podrobně rozebírali každý nepravděpodobný nežádoucí účinek.
Podle doktorky Batisty je však nezbytné tato rizika specificky probírat u pacientů s vyšší predispozicí. „Pokud se v osobní nebo rodinné anamnéze vyskytuje bipolární porucha nebo psychóza, věnujeme těmto rizikům zvláštní pozornost a sledujeme pacienta velmi pečlivě,“ uvedla.
Stone dodal, že na nejzákladnější úrovni mohou klinici i rodinní příslušníci rozpoznat znepokojivé změny v obvyklém chování pacienta.
Příznaky mánie či psychózy se totiž často ostře liší od běžného chování – je patrné, že se „něco děje“. Rodina sice nemusí přesně vědět, o co jde, ale pozná, že pacient není v pořádku – a to je signál, že je třeba okamžitě vyhledat lékařskou pomoc.
Pacienti a jejich rodiny mohou spolupracovat s lékaři na snížení rizika a včasném rozpoznání problémů. Autoři studie a Dr. Stone doporučují:
- Zeptejte se před zahájením léčby: ujistěte se, že lékař zná vaši rodinnou anamnézu psychózy či bipolární poruchy.
- Začněte nízko, postupujte pomalu: dávky navyšujte postupně, zejména u amfetaminů.
- Sledujte změny: všímejte si neobvyklých myšlenek, paranoie či náhlých výkyvů nálady – pokud se objeví, okamžitě přerušte léčbu a kontaktujte lékaře.
- Znáte své možnosti: pokud stimulanty nejsou dobře tolerovány, zvažte nestimulační alternativy, například atomoxetin, u nějž nebyl prokázán vztah k psychóze.
- Zvažte behaviorální terapii: kognitivně-behaviorální terapie zaměřená na exekutivní funkce může pomoci zvládat příznaky ADHD.
–ete–
