Komentář
Mladí lidé by měli být od útlého věku seznamování s realitou komunismu a socialismu, nikoli s protichůdnými teoriemi.
Je vůbec nutné znovu připomínat ničivé dopady komunismu a socialismu? Neměly by si demokratické společnosti být vědomy jejich zákeřné povahy už samy o sobě?
Můžeme druhé poučovat o kolosálních selháních socialismu – v průběhu dějin nerozeznatelných od komunismu – v mnoha zemích až do úmoru, a přesto by někteří mohli odmítat přijmout pravdu. Mohou zdvojnásobit nebo ztrojnásobit svou obranu socialismu tvrzením, že socialistické doktríny nebyly dostatečně vyzkoušeny. Někdo kdysi poznamenal, že opakovat stále totéž a očekávat jiné výsledky je definicí šílenství.
Ekonom a autor Frédéric Bastiat chápal, že socialismus je umělý a manipulativní ekonomický a politický systém, který jde proti lidské přirozenosti, protože ruší soukromé vlastnictví a drtí svobodu i iniciativu. Ekonom Friedrich Hayek tvrdil, že centrální ekonomické a sociální plánování je neefektivní, protože tato sekulární ideologie odnímá rozhodování o volných trzích a produktivitě z rukou jednotlivců se svobodnou vůlí.
Hayek byl přesvědčen, že konkurence a individuální ambice vedou k lepším ekonomickým výsledkům. Ludwig von Mises definoval socialismus jako utopii, protože bez soukromého vlastnictví je nemožné vytvořit trh. Podnikatelská soutěž vytváří cenové signály, které určují hodnotu zboží podle zákonů nabídky a poptávky.
Pokud tito ekonomové a další, jako Milton Friedman, Thomas Sowell a Walter Williams, studovali historii a analyzovali žalostné výsledky socialistických experimentů, proč si socialismus nadále získává přízeň u velkého počtu elit a mladých lidí? Je to kvůli krátké schopnosti soustředění nastupující generace, z nichž někteří mají nezasloužený pocit nároku? Nebo jsou někteří lidé náchylní ke vznešeně znějícím frázím, jako jsou progresivismus a demokratický socialismus? Domnívají se, že se o ně stát postará, i když mají jen minimální pracovní morálku?
Socialisté věří, že peníze by měly být zabavovány těm, kdo si je vydělali, a přerozdělovány „utlačovaným“, kteří často postrádají iniciativu. Co se stane, když dojdou peníze jiných lidí (vysoké daně) a řada bezplatných výhod začne vysychat? Dojde k přídělovému systému potravin a zdravotní péče?
Základní skutečností je, že socialismus trestá produktivitu a odměňuje lidi, kteří se nepodílejí na společné zátěži. Tvrdí, že lidská práva vycházejí z vlády, a nikoli z božského zdroje. Ti, kteří s tím nesouhlasí, jsou izolováni a marginalizováni podle výkladu sociálního aktivismu Saula Alinského, jak jej popsal ve své knize Pravidla pro radikály.
Kdo má ze socialismu prospěch? Jsou to vůdci, kteří ovládají páky moci. Disponují svobodou a mocí utvářet narativ, jenž vykresluje masy jako trvalé oběti kapitalismu. Ti, kteří jsou podrobeni socialistické propagandě, se jako lidské bytosti stávají stejně nešťastnými, nikoli stejně naplněnými.
Mnohem lepší alternativa
Co by měli mladí lidé chápat o socialismu ve srovnání s jinými možnostmi vládnutí? Mladí by měli být od útlého věku seznamováni s realitou socialismu, a nikoli s protichůdnou teorií, že kolektivní rovnosti, svobody a štěstí se dosahuje vzdáním se osobní svobody. Co může stát dát, to může také vzít.
Mladí jsou obklopeni volným trhem. Chtějí se vzdát toho, co vydělají, a předat to beztvářné byrokracii? Musí si uvědomit důsledky skutečných socialistických politik, aby se nestali závislými na prázdných slibech.
Ekonomický socialismus popírá zdravý rozum. Američtí poutníci v kolonii Plymouth například zavedli společný systém produktivity bez soukromého vlastnictví. Neosvědčil se, protože někteří osadníci byli produktivní, zatímco jiní téměř nepracovali, přesto však bylo zboží rozdělováno všem osadníkům. To vyvolalo nespokojenost, a proto guvernér William Bradford navrhl systém soukromého vlastnictví, v němž museli všichni osadníci pracovat, aby přežili. Tento systém svobodného podnikání byl účinnější, protože vytvářel přebytek zboží, který umožňoval obchod.
Dalším příkladem je stát Izrael. Od svého vzniku až do 80. let 20. století Izrael experimentoval se socialistickým ekonomickým modelem, který nepřinesl státu mnoho inovací ani prosperity. Jakmile přešel od socialistického modelu vládních programů k ekonomice volného trhu, hospodářství zaznamenalo prudký vzestup a dnes patří k nejdynamičtějším a nejinovativnějším ekonomikám na světě.
Za třetí, Argentina po desetiletí trpěla pod vládou perónismu, který byl formou shora řízeného socialismu vedeného armádou. Postupem času ekonomika utrpěla kvůli ekonomickému etatismu. Peníze se staly téměř bezcennými a zboží bylo nedostatkové. Před dvěma lety byl prezident Javier Milei zvolen na základě programu reformy vlády a podpory růstu soukromého sektoru.
Radikálně omezil řadu vládních programů a země se nyní postupně posouvá směrem ke svobodnému podnikání kombinovanému s efektivnějšími veřejnými službami. Mladí by se měli učit, že v demokracii si jedinci určují svůj osud sami, neurčuje jim ho stát, a že lidé všude na světě touží po důstojnosti, svobodě a příležitosti.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusejí odrážet stanoviska Epoch Times. Text byl redakčně upraven.
–ete–
