Je opravdu potřeba brát doplňky stravy? Lze se jimi předávkovat? Které vitamíny a minerály chybí dětem a které seniorům? Proč je dobré konzultovat užívání doplňků s lékařem?
Na vše, co by vás mohlo zajímat o doplňcích stravy, jsme se zeptali odbornic ze Státního zdravotního ústavu. Odpovídaly Daniela Winklerová, vedoucí Oddělení pro bezpečnost speciálních druhů potravin, a Jitka Stančíková z téhož oddělení.
Co všechno si můžeme představit pod pojmem doplněk stravy? Jak na ně pohlíží česká legislativa, jakou škálu produktů zahrnují?
Podle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2002/46/ES jsou doplňky stravy potraviny, jejichž účelem je doplňovat běžnou stravu a které jsou koncentrovanými zdroji živin nebo jiných látek s výživovým nebo fyziologickým účinkem. Doplňky stravy jsou určeny k příjmu v malých odměřených množstvích. V ČR se doplňkům stravy věnuje Vyhláška 58/2018 Sb., která obsahuje mimo jiné i seznam látek, které lze používat do doplňků stravy s určitým omezením a seznam látek, které jsou při výrobě doplňků stravy zakázány.
Jsou i bylinky brány jako doplňky stravy?
Ano, pokud jsou z nich vyrobeny preparáty, které jsou označeny jako doplňky stravy.
Stejná látka může někdy být prodávána jako doplněk stravy, ale i jako léčivo. V čem je tedy rozdíl?
Ano, existuje řada látek, které se mohou objevit jak v doplňcích stravy, tak v léčivých přípravcích. Jedná se zejména o vitaminy, minerální látky a dále o sušené byliny a jejich extrakty. Obvykle v léčivých přípravcích jsou tyto látky obsažené ve vyšších množstvích než u doplňků stravy, neboť se používají u lidí trpících nějakou chorobou a jejich užívání se řídí pokyny lékaře.
Léčiva podléhají registraci u Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL), která zahrnuje prokázání účinnosti přípravku při léčení onemocnění, pro kterou je přípravek určen. Doplňky stravy se pouze notifikují v systému, který je v kompetenci Ministerstva zemědělství. Jejich účinnost se neprokazuje, neboť jsou určeny k podpoře a udržení zdraví u zdravých lidí.
Kterých látek (vitamínů a minerálů) máme v české populaci dostatek až příliš a kterých naopak málo?
Obecně lze říct, že zdravý člověk bez stravovacích omezení, pokud se stravuje racionálně a pestře, nemá potřebu doplňovat žádnou složku pomocí doplňků stravy, až na vitamin D, kterého má většina naší populace nedostatek, neboť naše strava byť bohatá na zeleninu a ovoce obvykle neobsahuje dostatek ryb (rybího tuku), který je největším zdrojem vitaminu D. Navíc k tomu přispívá nedostatečné oslunění, a to hlavně v zimě. Proto doplňovat vitamin D doporučujeme, hlavně seniorům (nad 65 let obě pohlaví) a ženám v menopauze, kteří by měli vitamin D doplňovat spolu s vápníkem, i kvůli riziku osteoporózy.
Dále bylo prokázáno (plošné studie dětské populace dr. Tláskala), že dětská a adolescentní populace postrádá dostatečný přísun vápníku, který je nutný pro růst kostí.
Těhotné ženy v prvním trimestru a ženy, které se chystají otěhotnět, by měly doplňovat kyselinu listovou, jejíž vyšší příjem snižuje riziko špatného uzavření neurální trubice nebo nedovyvinutí mozku u vyvíjejícího se plodu. Těhotné a kojící matky, které jsou vegetariánkami a vegankami, by měly doplňovat i vitamin B12, jehož nedostatek se může projevit na novorozenci v krajním případě až krevními a neurologickými změnami.
Naopak plošně lze říct, že česká populace přijímá v potravinách nadbytek sodíku, což může vést u jedinců s genetickými dispozicemi ke kardiovaskulárním onemocněním.
U doplňků stravy si je spotřebitelé často „předepisují“ sami, ostatně reklama nás k tomu mohutně vybízí. Je možné se doplňky „předávkovat“? Existují hranice pro jednotlivé látky? Pokud ano, kdo je stanoví a kde je možné je najít?
Povinností výrobce doplňků stravy je uvést na obalu výrobku doporučenou denní dávku. Tato doporučená denní dávka by se neměla překračovat. Problém může být v tom, že někteří spotřebitelé, kteří „chtějí být hodně zdraví“ si nakupují více doplňků stravy, které různě kombinují. Některé látky se tak mohou nasčítat a může dojít k jejich předávkování. Toto předávkování obvykle není velký zdravotní problém, ale organismus je zbytečně zatížen látkami, které nevyužije a musí je z těla vyloučit.
Bezpečná množství vitamínů, minerálů a jiných složek stanovuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Denní množství stanovená EFSA nesmějí výrobci doplňků stravy překročit.
Dále u vitamínů a minerálů stanovuje Nařízení EU č. 1169/2011 o poskytování informací spotřebiteli tzv. referenční hodnoty příjmů (RHP). Výrobce pak musí na obalu vyjádřit u jednotlivých látek procentuální množství RHP, a tudíž spotřebitel má přehled, kolik jaké látky přijímá. U mnoha látek (zejména rostlinných) však referenční hodnota příjmu stanovena není.
Evropská komise zvažuje regulaci přidávání vitamínů a minerálů do potravin. Jaký je důvod?
Důvodem zamýšlené regulace je právě to, že racionální a pestrá strava pokryje dostatečný příjem vitamínů a minerálů, a že konzumenti, kteří se aktivně zajímají o to, co jedí, mají zároveň zájem na svém zdraví i tím, že konzumují doplňky stravy. Navíc v současné době je řada potravin obohacována o vitaminy a minerální látky a tedy tyto obohacené potraviny jsou dalším zdrojem vitaminů a minerálních látek.
Přestože hodně látek je rozpustných ve vodě a jejich přebytečné množství je z těla vyloučeno, u všech tomu tak není nebo nemusí být a jejich dlouhodobý nadměrný příjem může být škodlivý. Cílem konzultovaného návrhu je také zpřesnění maximální bezpečné dávky vitaminů a minerálních látek pro různé věkové kategorie populace a také harmonizace pravidel pro doplňky stravy napříč EU.
Tato diskutovaná regulace je velmi kontroverzní a je napadána zejména výrobci doplňků stravy. Jedná se zatím o návrh, který bude dále diskutován a upravován na základě připomínek členských států (včetně ČR).
Přistupují všechny členské státy k doplňkům stravy stejně anebo se musí všechny řídit stejnou evropskou legislativou?
Evropská legislativa je závazná pro všechny země EU, avšak některé aspekty evropská legislativa nepokrývá, proto jsou řešeny na úrovni jednotlivých zemí EU. Navíc úřad EFSA v hodnocení bezpečnosti konkrétních složek potravin vzhledem ke komplexnosti problematiky a systému hodnocení není tak rychlá, jak by výrobci a hodnotitelé zdravotní bezpečnosti potřebovali. Proto existují i národní předpisy, které upravují nebo zakazují určité složky, a může to tedy být v každém státě jinak.
Některé doplňky stravy mohou být prospěšné i škodlivé zároveň v závislosti na jejich užívaném množství. Mohly byste uvést příklady?
Doplňky stravy obsahují složky běžně se v potravinách vyskytující, a proto lze předpokládat, že by měly být zdravotně bezpečné. Nicméně pro složky, které by mohly představovat zdravotní riziko, existují evropské předpisy (Nařízení (ES) č. 1925/2006), které rizikové složky zakazují přidávat do doplňků stravy, nebo omezují jejich množství v denní dávce.
Jedná se zejména o různé bylinné přípravky, např. pro extrakty ze zeleného čaje existuje určité omezení, neboť velmi vysoké dávky tzv. epigalokatechinů obsažených v extraktech v zeleném čaji mohou mít negativní vliv na játra. Toto omezení se ale netýká běžného pití zeleného čaje, kdy k předávkování epigalokatechinů nedojde. Řada omezení je i na úrovni ČR dle zmiňované vyhlášky o doplňcích stravy č.58/2018 Sb.
U lidí nemocných se konzumace doplňků stravy obvykle doporučuje konzultovat s ošetřujícím lékařem. Příkladem, kdy mohou doplňky stravy škodit u nemocných lidí, jsou omega 3- mastné kyseliny, jejichž konzumace u zdravé populace, včetně dětí, je velmi doporučována, neboť bylo prokázáno, že kyselina dokosahexaenová (DHA) a kyselina eikosapentaenová (EPA) připívají k normální činnosti srdce, DHA navíc přispívá k udržení správné činnosti mozku a zraku. Nicméně existují studie, které prokazují, že zvýšený příjem omega 3- mastných kyselin (4 g denně a více) u lidí, kteří již mají kardiovaskulární problémy, nebo u lidí s kardiovaskulárními rizikovými faktory se může zvyšovat riziko fibrilace srdečních síní.
Záleží při výrobě základních vitamínů a minerálů, kdo a jak je vyrábí? Jinými slovy, když si koupím vitamín C od firmy X, bude stejný jako vitamín C od firmy Y? Co ovlivňuje kvalitu?
Složky, které jsou deklarované na obalu, by měly mít stejnou kvalitu napříč výrobci. Ten, kdo uvádí produkt na trh, je zodpovědný za správnost informací uvedených na obalu a za bezpečnost výrobku.
Kdo kontroluje kvalitu doplňků stravy, zda obsahují skutečně to, co deklarují a jsou prosty nebezpečných látek?
Kontrolu nad doplňky stravy provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI).
Kde se vyrábí většina primárních surovin pro produkci vitamínů a minerálů?
Podle našich informací řada surovin přichází z Číny, avšak není tomu tak vždy. Některé suroviny pochází i z Evropy, USA, nebo přímo z ČR. Záleží na tom, kde se např. rostlinné složky pěstují, pro rybí oleje jsou zase typické skandinávské země.
Vyskytl se na našem trhu letos nebo v posledních letech nějaký doplněk stravy, který by byl vyloženě nebezpečný pro konzumenty?
Takové případy jsou skutečně ojedinělé, ale jeden opravdu závažný případ, který byl zachycen počátkem roku 2021, se stal s přípravkem obsahující amygdalin. Amygdalin pochází z meruňkových jader a metabolizuje se na toxický kyanovodík (HCN). Po požití doplňku stravy s amygdalinem se u staršího muže dostavily příznaky otravy – nevolnost, závratě, zvracení, průjem a následně ztráta vědomí. Muž musel být hospitalizován.
SZPI následně zahájila kontroly dalších doplňků s amygdalinem, přičemž odhalila další rizikové produkty. Spotřebitelům bylo doporučeno se těmto produktům vyhnout, nebo jejich užívání konzultovat se zdravotníky.
Děkuji za rozhovor.
