V úzkých uličkách Starého Města v Jeruzalémě se ukrývá monumentálně významný Chrám Božího hrobu, nejposvátnější křesťanský komplex. Podle tradice stojí na konkrétním místě Golgoty, známé také jako Kalvárie, kde došlo k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Původní církevní stavbu nechal vybudovat císař Konstantin a roku 335 byla vysvěcena. Za téměř 1 700 let od té doby utrpěla velká část Chrámu Božího hrobu rozsáhlé škody v důsledku dobytí, drancování, zemětřesení a požárů, což si opakovaně vyžádalo rekonstrukce. Dnes se tu prolínají prvky římsko-byzantské architektury, středověkého románského slohu, 19. století i současnosti.
Interiér tvoří řada kaplí, nádvoří, kupolí, oltářů a krypta o rozloze přibližně 0,51 hektaru. Rotunda, která dosahuje výšky zhruba 34 metrů, je nejvyšším místem celého chrámu.
Jedinečné je, že prostor sdílí šest křesťanských denominací: řecká pravoslavná církev, latinští (římskokatoličtí) františkáni, arménská apoštolská církev, syrská pravoslavná církev, koptská pravoslavná církev a etiopská pravoslavná církev. První tři jsou nejsilnější, a proto mají přidělen největší prostor. Mezi všemi těmito skupinami existují dlouhodobé spory týkající se vlastnických práv a některé části chrámu zůstávají nadále předmětem sporů.
Jejich křehkou koexistenci umožňuje tzv. Status quo. Jde o soubor historických pravidel a zákonů, které stanovila Osmanská říše a které upravují vztahy mezi jednotlivými komunitami. Tři hlavní řády jsou vázány jednomyslnými dohodami o celé řadě záležitostí týkajících se sdílených prostor – od rozvrhu otevírání hlavních dveří chrámu až po nezbytné opravy.
Dnes vítá Chrám Božího hrobu každým rokem miliony poutníků. Probíhající archeologické vykopávky odhalují nové a fascinující poznatky o historii místa a pokračující restaurátorské práce usilují o zachování komplexu pro další tisíciletí.
Přední uzavřené nádvoří, zvané parvis, vede ke vstupu do chrámu z doby křížových výprav. Jedním z vnějších příkladů pravidel Status quo je malý „Nepohnutelný žebřík“, který se nachází na římse pod oknem vpravo nejméně od 18. století. Protože není jasné, komu náleží pravomoc, nesmí být přemístěn. Od 12. století jsou strážci dveří a klíče potomci dvou muslimských rodin, aby se předešlo sporům mezi křesťanskými komunitami. (Roofsoldier / Shutterstock)Kámen pomazání je vidět přímo u vstupu do chrámu. Pravoslavní jej hluboce uctívají a obklopují jej stojací svícny a řada osmi lamp. Tato načervenalá deska připomíná pomazání Ježíšova těla Nikodémem a Josefem z Arimatie. První zmínka o kameni v rámci komplexu pochází od poutníka z roku 1288. (paparazzza / Shutterstock)Rotunda (nazývaná také anastasis, řecky „vzkříšení“) odráží původní konstantinovské pojetí baziliky se střídajícími se sloupy, skupinami pilířů a velkými okny. Je větší z dvojice chrámových kupolí a patří k nejlépe zachovaným částem. Kopule je zdobena hvězdicí tvořenou dvanácti paprsky světla, které představují apoštoly. Malá stavba uprostřed rotundy je Edikula, místo, kde podle tradice spočívalo Ježíšovo tělo po tři dny před zmrtvýchvstáním. (Israfoto / Shutterstock)Edikula („malý dům“) ukrývá Kapli anděla a Ježíšovu hrobní komoru. Byla čtyřikrát zničena a znovu vystavěna; současná stavba s cibulovitou kopulí nad malbou Krista vznikla roku 1810 v osmanském barokním stylu díky řecké pravoslavné komunitě. Edikulu sdílejí všechny řády a v roce 2016 se konečně shodly na naléhavém plánu její obnovy. (maziarz / Shutterstock)Řecká pravoslavná církev spravuje Katholikon, prostor před Edikulou. V jeho zadní části se nachází ikonostas – přepážka s ikonami, která odděluje oltář od lodi a je tvořena červenými mramorovými oblouky a sloupy. Za ikonostasem stojí dochovaná žebrová apsida z doby křížových výprav. V 60. letech 20. století odhalily vykopávky pod podlahou Katholikonu apsidu – polokruhové zakončení chrámu – z Konstantinova původního chrámu poblíž tohoto místa. (Natalia Tretiakova / Shutterstock)Kupole Katholikonu je zdobena moderní byzantskou mozaikou Krista Pantokratora, tedy „Vševládce“ či „Vládce všeho“. Tento typ ikonografie je typický pro umění východního křesťanství. Kristus je zde obklopen jeruzalémskými biskupy a patriarchy. Mozaika spočívá na obloucích spojených pendentivy (trojúhelníkovými segmenty nesoucími kupoli), které navazují na sloupy z doby křížových výprav. (Shevchenko Andrey / Shutterstock)Ze strmého schodiště o 22 stupních, které vede z arménské kaple svaté Heleny, se sestupuje do Kaple Nalezení kříže. Jde o nejnižší bod celého chrámu, nacházející se ve starobylém vápencovém lomu, který se později proměnil v cisternu, nádrž na uchovávání vody. Podle tradice právě zde objevila císařovna Helena, matka Konstantina, Pravý kříž. Prostor zdobí slabě patrné zbytky fresek ze 12. století. (maziarz / Shutterstock)
Jaká témata z oblasti umění a kultury bychom měli pokrývat? Náměty a zpětnou vazbu prosím zasílejte na namety@epochtimes.cz.
Webové stránky české redakce deníku Epoch Times se dnes ocitly pod kybernetickým útokem. Server, který zprostředkovává webhosting stránek, byl zasažen „útočnými požadavky“.
Španělská vláda vyhlásila v madridském regionu národní stav nouze kvůli rozsáhlým lesním požárům, které si podle poslední bilance vynutily evakuaci nejméně 19.000 lidí.
Mikroplasty budí pozornost veřejnosti, ale vědci stále častěji varují před PFAS. Tyto věčné chemikálie se hromadí v těle i v pitné vodě. Mikroplasty se v posledních letech staly symbolem ekologických problémů moderní civilizace. Byly nalezeny v oceánech, řekách, pitné vodě, potravinách i lidském organismu. Vedle nich však existuje další skupina látek, kterou řada odborníků považuje […]
