Výzkum naznačuje, že obsahová upozornění na sociálních sítích mohou spíše zvyšovat zvědavost než odrazovat od sledování.
Australští výzkumníci zjistili, že většina mladých lidí, kteří se na internetu setkají s tzv. trigger warnings – krátkými upozorněními na potenciálně znepokojivý obsah –, se jimi rozhodne neřídí.
Studie publikovaná v časopise Journal of Behavior Therapy and Experimental Psychiatry sledovala po dobu jednoho týdne 261 účastníků ve věku 17 až 25 let. Ti zaznamenávali setkání s obsahovými varováními, zda se rozhodli obsah otevřít, nebo se mu vyhnout, a uváděli důvody svého rozhodnutí.
Výsledky naznačují, že ačkoli trigger warnings dávají uživatelům možnost volby, nemusí významně snižovat vystavení potenciálně znepokojivému obsahu.
Zvědavost před opatrností
Navzdory očekávání, že obsahová varování povedou k vyhýbání se rizikovému obsahu, ukázaly výsledky opak.
Devadesát procent účastníků, kteří varování viděli, se přesto rozhodlo obsah zobrazit – nikoli proto, že by se cítili připraveni nebo chráněni, ale z prosté zvědavosti.
Nejčastěji se varování zobrazovala na Instagramu (36 %), následoval TikTok (30 %) a platforma X (17 %).
Nejběžnějším typem obsahu opatřeného varováním bylo násilí a fyzická zranění (včetně zdravotních poranění a nemocí).
Hlavní autorka studie Victoria Bridglandová uvedla, že tato zjištění zpochybňují dosavadní předpoklady o ochranném účinku trigger warnings.
„Zdá se, že u mnoha lidí vyvolávají trigger warnings efekt ‚zakázaného ovoce‘ – když je něco označeno jako nepřístupné, často se to stává lákavějším,“ uvedla Bridglandová v prohlášení. Dodala, že jejich krátká a vágní podoba v lidech zanechává zvědavost, co se za nimi skrývá.
„Může to souviset s tím, že negativní nebo znepokojivé informace obvykle více vyčnívají a působí hodnotněji či výjimečněji než běžné informace.“
Výsledky podporují myšlenku, že varování „paradoxně“ zvyšují zvědavost o negativní obsah.
Předchozí studie se trigger warnings zabývaly pouze v experimentálních podmínkách; žádná z nich je však nezkoumala v kontextu každodenního života.
Zjištění jsou v souladu s dřívějším výzkumem, který ukázal, že varovné obrazovky na sociálních sítích uživatele neodrazují od sledování grafického obsahu.
Podle Bridglandové jsou trigger warnings obecně míněny dobře, avšak dostupné důkazy nyní ukazují na jejich omezenou účinnost při skutečném snižování vystavení obtížnému obsahu.
Když varování selhávají u nejohroženějších
Studie také zkoumala, zda lidé s rizikovými ukazateli duševního zdraví – včetně anamnézy traumatu a příznaků posttraumatické stresové poruchy (PTSD) – častěji volí vyhnutí se obsahu označenému varováním.
Výsledky ukázaly, že tyto faktory rozhodování účastníků neovlivnily. Lidé s psychickou zátěží byli stejně náchylní otevřít označený obsah jako ostatní.
Jeden z účastníků s potížemi v oblasti duševního zdraví uvedl, že obsahová varování nefungují, a popsal, že jeho mozek „chtěl být spuštěn“, takže obsah přitahoval jeho pozornost.
Studie označila tento poznatek za znepokojivý a přirovnala jej k tzv. „sebespouštění“ (self-triggering) – chování, kdy někteří lidé s PTSD záměrně vyhledávají obsah vyvolávající jejich traumatické vzpomínky.
Přehodnocení nástrojů online podpory
Trigger warnings jsou široce používány na sociálních sítích i ve vzdělávacím prostředí. Původně měly lidi emočně připravit na potenciálně negativní obsah, případně jim umožnit se mu zcela vyhnout.
Podle Bridglandové je však načase přehodnotit, jak a proč tato varování používáme.
„Trigger warnings nemusí být vyloženě škodlivé, ale také nemusí pomáhat tak, jak si myslíme,“ uvedla.
„Je čas hledat účinnější zásahy, které skutečně podpoří duševní pohodu lidí.“
„Platformy sociálních sítí by měly zvážit vestavěné nástroje, které mohou uživatelé vyhledat v situacích, kdy se setkají s grafickým obsahem.“
–ete–
