Od 1. ledna se v hansovním městě Hamburk nesmějí nově připojovat pevně instalovaná přímotopná elektrická topení ani nahrazovat ta stávající. Do roku 2040 má být sektor vytápění v Hamburku zcela dekarbonizován.
Od 1. ledna 2026 se v Hamburk nesmějí nově připojovat ani nahrazovat pevně instalovaná přímotopná elektrická topení. Právním základem je paragraf 11 Hamburského zákona o ochraně klimatu (HmbKliSchG). Opatření se týká mimo jiné infračervených topení, elektrických podlahových a stěnových topných systémů, akumulačních kamen, elektrických ústředních topení a konvektorů.
Novinkou přitom není samotný zákaz instalace: pevně instalovaná přímotopná elektrická topení se v Hamburku nesmějí nově připojovat už od roku 1997. Od začátku roku však navíc platí i zákaz jejich výměny. Stávající zařízení tak už nebude možné nahradit novými přímotopnými elektrickými topeními. Tento způsob vytápění je tím fakticky vytlačován z budov.
Cílem opatření je podle oficiálního výkladu odstranit z trhu neefektivní topné systémy a omezit spotřebu elektřiny v sektoru vytápění. Město Hamburk to na svých webových stránkách zdůvodňuje následovně:
„Elektřina z obnovitelných zdrojů je stále nedostatková. Zároveň v důsledku elektrifikace, například v dopravě a v oblasti budov, roste poptávka po elektřině z obnovitelných zdrojů. Hamburský zákon o ochraně klimatu proto reguluje poptávku po elektřině prostřednictvím zákazu neefektivních topných zařízení.“
Hamburk jako průkopník – a přísnější než spolková vláda
Hamburk je první spolkovou zemí, která zavádí plošný zákaz přímotopných elektrických topení, a tím vědomě překračuje rámec spolkových právních předpisů. Na rozdíl od spolkového zákona o energetické náročnosti budov (GEG) není v Hamburku používání přímotopných elektrických topení v zásadě již vůbec povoleno – a to ani tehdy, jsou-li provozována elektřinou z obnovitelných zdrojů.
Zatímco GEG nadále uvádí přímotopná elektrická topení jako technicky možnou variantu, například při využití zelené elektřiny, Hamburk zde stanovuje výrazně přísnější hranici.
Výjimky jsou možné pouze ve velmi omezených případech, pokud technicky neexistuje žádné jiné realizovatelné řešení. Administrativní náročnost je přitom vysoká: příslušný důkaz musí být předložen písemně a uchováván po dobu deseti let.
Hamburk tak fakticky posouvá spolkové minimální požadavky na novou úroveň. Zatímco spolková vláda reguluje relativně technologicky otevřeným způsobem, země zde sází na zákaz celé kategorie vytápění.
Žádný unáhlený krok, ale dlouhodobá strategie
Hamburský zákaz není krátkodobým projektem: Hamburský zákon o ochraně klimatu byl schválen již v únoru 2020 – včetně paragrafu 11f. Praktický dopad tohoto paragrafu se však projeví až od začátku roku 2026. Přechodné období v délce zhruba šesti let mělo vlastníkům poskytnout čas na další provoz stávajících zařízení, plánování investic a hledání alternativních řešení.
Klimatická politika Hamburku je přitom zasazena do dlouhodobé strategie, která byla nyní dále zpřísněna. V referendu konaném v říjnu 2025 se 53 procent účastníků vyslovilo pro dosažení klimatické neutrality již do roku 2040 – o pět let dříve, než stanoví spolková vláda, a o deset let dříve, než je plánováno na úrovni Evropské unie.
Proč pryč s elektrickými topeními?
Přímotopná elektrická topení jsou považována za neefektivní, protože přeměňují elektrickou energii přímo na teplo: jedna kilowatthodina elektřiny odpovídá přibližně jedné kilowatthodině tepelné energie. Elektřina je však považována za vysoce hodnotnou formu energie, jejíž výroba je spojena s přeměnovými ztrátami. Její přímé „spalování“ se proto z hlediska klimatické politiky považuje za nevhodné.
Tepelná čerpadla fungují odlišně. Využívají teplo z okolního prostředí – ze vzduchu, země nebo vody – a elektřinu potřebují pouze jako pohonnou energii. V závislosti na systému vyrobí třikrát až čtyřikrát více tepla, než kolik spotřebují elektřiny. Právě proto se na ně zákaz nevztahuje.
Problémem však je, že zejména tepelná čerpadla vzduch-vzduch či vzduch-voda v zimě výrazně ztrácejí na účinnosti. Čím chladnější je venkovní vzduch, tím vyšší je jejich spotřeba elektřiny. Ve špatně zateplených budovách s vysokými teplotami topné vody se může jejich účinnost výrazně snížit, což vede k citelně vyšším nákladům na elektřinu. Tyto systémové slabiny zákon nezohledňuje.
Mobilní olejové radiátory mimochodem zůstávají formálně povoleny, protože paragraf 11 se vztahuje pouze na pevně instalovaná přímotopná elektrická topení. Z energetického hlediska se však neliší od infračervených topidel nebo konvektorů. I ony přeměňují elektřinu přímo na teplo. Olej obsažený v zařízení slouží pouze jako akumulátor tepla a není považován za zvyšování účinnosti.
Zákon tak reguluje konstrukční formu topného systému, nikoli jeho energetický účinek. Pevně instalovaná přímotopná topení jsou zakázána, mobilní přímotopy zůstávají povoleny – přestože obě řešení fungují technicky totožným způsobem.
Důsledky pro spotřebitele
Pro nájemníky i vlastníky nemovitostí je vzkaz jednoznačný: z dlouhodobého hlediska nemají v Hamburku fosilní ani neefektivní topné systémy budoucnost. Krátkodobě paragraf 11 znamená, že pevně instalovaná přímotopná elektrická topení již nesmějí být nahrazována. Ti, kdo dnes ještě vytápějí pomocí infračervených, elektrických nebo akumulačních topení, budou muset ve střednědobém horizontu přejít na jiný systém – a to i v případě, že stávající zařízení je z technického hlediska stále funkční.
–etg–
