Kvalifikovaná pracovní síla je v současnosti nedostatkové zboží, obzvláště v technických profesích. Poptávku po ní proto personální agentury řeší získáváním vhodných uchazečů i ze zahraničí, ať už v rámci EU anebo stále častěji i mimo ní.
S generální ředitelkou personální agentury Hofmann Personal, Gabrielou Hrbáčkovou, jsme si povídali o žádanosti pracovníků ze zahraničí u českých podniků. Její společnost s obratem přes 800 milionů Kč patří mezi TOP 5 personálních agentur a je součástí mezinárodní korporace I. K. Hofmann, jednoho z největších poskytovatelů personálních služeb v Evropě. Hrbáčková byla v roce 2024 zařazena časopisem Forbes mezi nejvlivnější ženy roku.
Z kterých zemí dovážíte do Česka pracovní sílu?
Pracovníky hledáme v zemích EU jako je Bulharsko, Rumunsko, Polsko či Slovensko, ale také mimo EU – Srbsko, Filipíny, Kazachstán, Moldávie a další země. V roce 2025 jsme pro naše klienty zajistili pracovníky 58 různých národností.
Hledají společnosti kvalifikované pracovníky v cizině kvůli jejich nedostatku na českém trhu nebo kvůli tomu, že jsou levnější?
Zaměstnavatelé hledají kvalifikované pracovníky v zahraničí především proto, že na českém trhu práce dlouhodobě není dostatek kvalifikované i nekvalifikované pracovní síly. Navíc jsou i profese, které již čeští zaměstnanci nechtějí dělat, jako např. úklidy, ostrahy; velký odliv zaměstnanců pociťuje gastronomie či hotelnictví. A samozřejmě jsou obory, kde nám dlouhodobě chybí pracovníci, a to je zdravotnictví a sociální péče. Postupně se navíc ukazuje, že tento nedostatek se netýká pouze České republiky, ale i okolních evropských zemí. I proto se firmy stále častěji obracejí na tzv. třetí země, například na Filipíny.
Zahraniční pracovníci rozhodně nepředstavují levnou pracovní sílu. Jako agentura jsme zodpovědní za to, aby měli stejné pracovní podmínky jako jejich čeští kolegové, včetně odpovídající mzdy. V praxi je navíc často situace opačná — získávání pracovníků ze zahraničí je pro zaměstnavatele náročnější a nákladnější. Je s tím spojena rozsáhlá administrativa, od samotného náboru, přes vyřízení víz, zajištění letenek, až po ubytování a následnou adaptaci pracovníků v České republice.
Kolik zahraničních pracovníků se vám podaří ročně do ČR dostat? Pokryje to poptávku? Přeci jen je o pracovní sílu velký zájem i jinde v Evropě, včetně západních zemí jako Německo nebo Nizozemí, kde zaměstnavatelé nabízejí daleko vyšší platy. Jsme v tomto směru konkurenceschopní?
Ročně se nám daří přivést do České republiky stovky zahraničních pracovníků podle aktuálních potřeb klientů a situace na trhu. Přesto je potřeba říct otevřeně, že samotná zahraniční náborová kapacita poptávku úplně nepokryje – nedostatek lidí je dlouhodobý a týká se celé Evropy. Navíc některé země, například Polsko, dokážou pracovní víza vyřídit rychleji, což pro část kandidátů hraje roli při rozhodování.
Je pravda, že konkurujeme zemím jako Německo nebo Nizozemsko, kde jsou mzdy často vyšší. Na druhou stranu Česká republika má stále své výhody – pro řadu pracovníků je atraktivní bezpečné prostředí, nižší životní náklady, dostupnost práce i stabilita zaměstnání. Konkurenceschopní tedy jsme, ale vyžaduje to aktivní přístup firem – férové podmínky, podporu při adaptaci a dlouhodobou práci se zaměstnanci, nejen samotný nábor.
Minulý týden vaše firma otevřela náborovou kancelář ve filipínské Manile. Co si od ní slibujete? Zrychlení víz, navýšení objemu nebo obojí?
Otevření společné kanceláře v Manile se Svazem průmyslu a dopravy vnímáme jako krok, který má přinést obojí – tedy zrychlení celého procesu i možnost navýšit objem kvalitních kandidátů. Díky přímé přítomnosti na místě mohou firmy získat rychlejší přístup k prověřeným uchazečům, možnost odborného testování ještě před příjezdem do Česka, a lepší koordinaci celého náborového i migračního procesu. Projekt zároveň může přinést úsporu nákladů a snížení administrativní zátěže spojené s náborem.
O Filipíncích se zmiňoval i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček v souvislosti s pracovní silou pro průmysl. Proč jsou zrovna Filipínci a Filipínky pro české podniky zajímaví?
Filipínci jsou klíčovou zdrojovou zemí pro ekonomickou migraci do ČR z několika důvodů – jedním z úředních jazyků na Filipínách je angličtina, takže se s Filipínci snadno dorozumíme. Je to křesťanská země, která je nám v mnohém kulturně blízká. Filipínci mají také velmi dobrý vzdělávací systém, takže není problém tam najít kvalifikované pracovníky. V neposlední řadě jsou Filipínci velmi pracovití a přátelští. Navíc Filipíny patří mezi země s mladou populací a dlouhodobou tradicí práce v zahraničí. Ve srovnání s jinými národy navíc patří k těm nejpracovitějším, nejloajálnějším a s velkou odbornou připraveností.
Filipínci jsou ve světě známí zejména v oboru hospitality a zdravotnictví. Ve kterých profesích se nejvíc uplatňují v České republice?
V České republice se nejčastěji uplatňují v průmyslu a logistice, dále pak v gastronomii, potravinářském průmyslu a zemědělství. Setkáváme se s nimi na pozicích, jako jsou operátoři výroby, operátoři CNC strojů, svářeči, skladníci, obsluha VZV, řezníci, číšníci, kuchaři, pekaři a další.
Ve zdravotnictví a sociálních službách se přitom skrývá obrovský potenciál, který už dnes naplno využívají okolní země. Pevně věříme, že zejména v oblasti sociálních služeb dojde ke změnám, jež umožní zapojení filipínských pracovníků v těchto oborech, protože v budoucnu ji budeme potřebovat ještě více než nyní. Je proto nezbytné odbourat povinné zkoušky z českého jazyka, které celý proces výrazně brzdí.
Jak je to s češtinou u Filipínců? Jsou schopni se ji naučit rychle anebo si vystačí s angličtinou?
Tohle je individuální záležitost, ale obecně se dá říci, že čeština je pro Filipínce složitá. Mnoho z nich chce ale v Česku zůstat trvale, a k tomu znalost češtiny potřebují. Je dobré, když jim zaměstnavatel s výukou češtiny pomůže. Ale obecně je potřeba říct, že oproti kandidátům z Ukrajiny, Kazachstánu či Vietnamu se většina z nich česky nenaučí. Je to jejich jediná nevýhoda, ale v dnešní době jim angličtina naprosto stačí.
Zrovna v sociálních službách se ale bez češtiny sotva pohnou. Většina seniorů přeci jen anglicky neumí, nemyslíte?
Ne všechny pozice v sociálních službách vyžadují každodenní rozsáhlou komunikaci s klienty, a u některých pomocných profesí může být jazyková bariéra menší překážkou. Řešením je rozumné rozlišení požadavků podle konkrétní pozice, spolu se zajištěním praktické výuky češtiny po nástupu do práce, tak aby byla zachována kvalita péče i důstojnost klientů. Navíc generace, které půjdou v následujících letech do důchodu, již z velké části anglicky umějí, a může to pro ně i být do budoucna výhoda, že si budou moct popovídat s někým právě v angličtině.
Projevují Filipínci zájem o Česko? Proč? Co se jim tu nejvíce líbí, co hodnotí kladně a co naopak záporně?
Ano, pro Filipínce je Česká republika atraktivní zemí. Obecně jsou Filipínci zvyklí vyjíždět za prací do světa – momentálně více než 10% filipínské populace pracuje za hranicemi Filipín. V Česku si pochvalují naši kulturu a hodnoty – jsou totiž blízké jejich vlastním. Líbí se jim tedy to, že dodržujeme stejné svátky, na které jsou zvyklí. Nemyslím si, že by něco vnímali vyloženě negativně, většina z nich je v České republice velmi spokojená. Navíc zde budují i své vlastní komunity, což jim pomáhá v asimilaci do českého prostředí. Pokud se občas objeví nějaké výhrady, týkají se spíše ubytování, především jeho ceny a dostupnosti.
Česká vláda chce zrychlit vízový proces pro přijímání zahraničních pracovníků. Jak dlouho dnes trvá a jaká doba by byla pro firmy ideální?
V současné době mohou pracovníci přijet cca do 4 – 5 měsíců, v závislosti na kapacitách Ministerstva vnitra a zastupitelských úřadů. Celý proces komplikuje nutnost dokládat vše v listinné podobě – například pracovní smlouvy a potvrzení o zajištění ubytování připravíme v Česku, odešleme je na Filipíny, kde je pracovník doloží k žádosti o vízum, a následně zastupitelský úřad pošle dokumenty zpět do Česka, kde se na Ministerstvu vnitra vyřizují. Celý proces by mohla zrychlit připravovaná digitalizace vízového procesu, která by mohla začít fungovat od roku 2029.
Že se s nízkou porodností a dosluhováním seniorních pracovníků bude poptávka po některých profesích zvedat, se už nějakou dobou ví. Jaké očekáváte trendy do roku 2030 a po roce 2030? Bude poptávka po zahraničních pracovnících růst?
Demografický vývoj je v tomto směru jednoznačný – nízká porodnost a postupné odchody silných ročníků do důchodu budou dál zvyšovat tlak na český trh práce. Do roku 2030 očekáváme pokračující nedostatek pracovníků zejména v průmyslu, technických profesích, logistice, stavebnictví, ale také ve zdravotnictví a sociálních službách.
Po roce 2030 se tento trend ještě prohloubí, protože pracovní síla bude ubývat rychleji, než ji dokáže domácí trh přirozeně doplňovat. Firmy budou samozřejmě hledat i nové cesty, například větší využití technologií a efektivnější organizaci práce, ale v mnoha profesích zůstane lidský faktor klíčový.
Poptávka po zahraničních pracovnících proto bude dál růst a pro řadu firem se stane nezbytnou součástí dlouhodobého plánování.
Které země mají podle vás slibný, leč zatím nevyužitý, potenciál, co se týče zásobníku (poolu) potřebných profesí a vhodnosti pro českou ekonomiku?
Jedná se o post-sovětské země, kde jsou rusky mluvící kandidáti, jako například Moldavsko a Kazachstán nebo například o země jižní Ameriky nebo Afriky.
Děkuji za rozhovor.
